Liman, město na severu Doněcké oblasti, které Ukrajina v říjnu 2022 osvobodila po dramatickém obklíčení ruské posádky, se znovu stává dějištěm jednoho z nejsledovanějších střetů celé války. Ukrajinské síly protiútoky rozšiřují takzvanou šedou zónu na přístupech k městu, obnovují přítomnost v klíčových bodech a krok za krokem opakují scénář, který Rusům před čtyřmi lety přivodil jednu z nejostudnějších porážek. A tentokrát to přiznávají i sami Rusové.

Co se u Limanu skutečně děje

Když 3. srpna 2026 šéf okupační správy Doněcké oblasti Denis Pušilin prohlásil, že Ukrajinci se v Limanu „schovávají po sklepech“ a ruské jednotky město systematicky čistí, vypadalo to jako hotová věc. Jenže realita na zemi vyprávěla jiný příběh. Už 8. srpna analytici ISW zaznamenali přiznání ruského milblogera, že Ukrajina stále drží střed Drobyševe, západ Limanu a střed Jampilu. O třináct dní později důstojník ukrajinské 53. brigády Volodymyr Hirňak popisoval pro ArmyInform, jak ruské infiltrační skupiny narážejí na logistické problémy: „Vyšly a šly zase zpátky.“

A pak přišel 27. srpen. Proruský analytický kanál Rybar, zdroj, který rozhodně nelze podezírat ze sympatií k Kyjevu, zveřejnil analýzu s titulkem „Alarmující situace u Limanu“. Popsal v ní přechod iniciativy k Ukrajině na několika úsecích, obnovenou ukrajinskou přítomnost v části Jarové a relativně volné ukrajinské působení v centrální části města. Kontrast s Pušilinovým triumfalismem z počátku měsíce nemohl být ostřejší.

Proč Liman není jen další vesnice na mapě

Liman je logistický uzel. Kdo ho drží, kontroluje severní přístupy ke Slovjansku a Kramatorsku, dvěma městům, která Rusko označuje za strategický cíl v Donbasu. Právě proto se o něj bojuje opakovaně a právě proto každý posun o pár set metrů budí větší pozornost než běžné přetahování o lesíky jinde na frontě.

Ukrajinské protiútoky se soustředí na klíčové body kolem města:

• Jarova – severní přístup, kudy proudí zásobování do Limanu. Obnovení ukrajinské přítomnosti zde přímo ohrožuje ruskou logistiku.
• Drobyševe – severovýchodní směr, kde Ukrajina podle OSINT zdrojů drží střed obce.
• Dibrova a Jampil – jižní křídlo, odkud ukrajinské síly tlačí na komunikace ruských jednotek.

Projekt DeepState koncem srpna popsal stabilizaci části prostoru a blokaci průchodu po silnici Liman–Siversk. Pokud si to přeložíme do srozumitelného jazyka: Ukrajina postupně svírá kleště na severním i jižním křídle a mění Liman z ruského odrazového můstku v potenciální past.

Podzim 2022 jako šablona

Paralela s rokem 2022 není náhodná. Tehdy ukrajinské síly, mimo jiné 66. mechanizovaná brigáda, narušily ruské zásobovací trasy, dostaly limanskou posádku pod palebnou kontrolu a vytvořily hrozbu obklíčení. Pušilin sám tehdy přiznával ztrátu kontroly nad Jampilem a Drobyševem a mluvil o „polovičním obklíčení“. Ruská armáda nakonec ustoupila. Už 6. října 2022 ukrajinské prezidentské zdroje popisovaly Liman jako osvobozené město s obnovou základních služeb.

Dnešní boj vypadá jinak. Není to bleskový manévr, ale válka malých skupin, dronů a logistiky. Tempo je pomalejší, terén nasycený průzkumem. Ale logika je stejná: pokud Ukrajina udrží tlak na Jarovu, Drobyševe a jampilský směr současně, ruské postavení v Limanu se začne drobit stejně jako před čtyřmi lety, ne frontálním úderem, ale ztrátou schopnosti zásobovat a posilovat.

Ruská propaganda versus realita na zemi

Jeden detail stojí za zvláštní pozornost. Už v červnu 2026 ISW upozornilo, že ruské ministerstvo obrany a státní média pracují u Limanu s přehnanými tvrzeními a pravděpodobně i s AI-upraveným videem zachycujícím vztyčení vlajky nad městem. Pušilinova srpnová prohlášení o „čištění kvartál po kvartálu“ zapadají do stejného vzorce: vytvořit dojem hotového vítězství tam, kde kontrola zůstává sporná.

Realita je složitější a pro Moskvu nepříjemnější. Ruské infiltrační skupiny se do prostoru dostávají, ale nedokážou ho udržet. Ukrajinské protiútoky rozšiřují šedou zónu. A když i proruský Rybar otevřeně píše o „alarmující situaci“ a přechodu iniciativy k protivníkovi, není to běžný eufemismus, je to přiznání, že plán nefunguje.

Co rozhodne o Limanu

Klíčová otázka zní, jestli Ukrajina dokáže lokální dronovou a logistickou převahu proměnit v operační efekt, tedy nejen držet přístupy, ale skutečně odříznout ruské zásobování a donutit posádku k ústupu nebo kapitulaci. Podle nás je právě tohle test, který dělá z Limanu víc než pouhou tečku na mapě. Ruská armáda, která má být druhou nejsilnější na světě, tu naráží na protivníka, jenž ji drží kombinací inovací, znalosti terénu a ochoty bojovat o každý metr.

Liman zatím není osvobozen. Ale pro ruské velení se rychle mění z trofeje v zátěž, a to je přesně ten druh obratu, který v říjnu 2022 předcházel kolapsu.

Si Ťin-pching vyčistil vojenské elity tak důkladně, že v něm zůstali jen dva lidé. Jedním z nich je on sám

Čínská Ústřední vojenská komise měla v březnu 2023 sedm členů. Dnes jich podle dostupných informací aktivně funguje jen Si Ťin-pching a jeden muž z disciplinárního aparátu.

28. srpna 2026 odhlasoval Stálý výbor čínského parlamentu odvolání generála Čang Jou-sia z funkce místopředsedy Ústřední vojenské komise (CMC) a generála Liou Čen-liho z funkce člena téhož orgánu. Oba čelili vyšetřování od 24. ledna 2026 pro „závažné porušení disciplíny a zákona“. Tím se završil proces, který z kdysi sedmičlenného vrcholného velitelského tělesa čínské armády zanechal (podle veřejně ověřitelného stavu) dva aktivní členy: samotného Si Ťin-pchinga a jeho místopředsedu Čang Šeng-mina.

Jak se sedmičlenná komise rozpadla krok po kroku

Když 14. Všečínské shromáždění lidových zástupců v březnu 2023 ustavilo novou CMC, sedělo v ní sedm mužů. Si Ťin-pching jako předseda, dva místopředsedové, Čang Jou-sia a Che Wej-tung, a čtyři členové: Li Šang-fu, Liou Čen-li, Miao Chua a Čang Šeng-min. Na papíře šlo o zeštíhlenou, ale funkční strukturu; Si ji sám prosadil po 19. sjezdu v roce 2017, kdy komisi zmenšil z jedenácti na sedm členů.

Rozpad přišel ve vlnách:

• Li Šang-fu, ministr obrany, zmizel z veřejného života už v roce 2023 a byl zbaven funkcí.
• Miao Chua byl z CMC odvolán 27. června 2025.
• Che Wej-tung, místopředseda, padl 28. října 2025, ve stejný den byl na jeho místo povýšen Čang Šeng-min.
• V říjnu 2025 byli Che Wej-tung i Miao Chua navíc vyloučeni ze strany i z armády, což je v čínském systému de facto politická smrt.
• Čang Jou-sia a Liou Čen-li, vyšetřování od ledna 2026, formální odvolání v srpnu 2026.

Výsledek: z původní sedmičky zůstali dva.

Kdo je ten druhý muž

Čang Šeng-min není jméno, které by rezonovalo v západních médiích. Není to operativní velitel ani tvář čínské vojenské modernizace. Jeho kariéra je spjata s disciplinárním a protikorupčním aparátem armády, tedy přesně s tím nástrojem, kterým Si Ťin-pching čistky provádí.

3. července 2026 to byl právě Čang Šeng-min, kdo po boku Si Ťin-pchinga řídil ceremoniál povyšování dvou důstojníků do hodnosti generála. Nebyl jen formálně ponechán ve funkci. Aktivně vystupoval jako druhý muž vojenského velení. Podle nás přežil právě proto, že jeho role (dohled, kontrola, loajalita) je pro Siho model řízení armády funkčně nepostradatelná. Kontrolor nepotřebuje vlastní mocenskou základnu. Potřebuje jen důvěru šéfa.

Čistka, nebo politická selekce?

Oficiální Peking mluví o korupci. Konkrétní skutky ale veřejně nikdy nepojmenoval, u Čang Jou-sia ani u Liou Čen-liho. Formulace zní vždy stejně: „závažné porušení disciplíny a zákona.“ Jenže režimní jazyk prozrazuje víc, než by se mohlo zdát.

Armádní deník PLA Daily po zahájení vyšetřování v lednu 2026 napsal o „odstranění toxických vlivů“ a o poškození „systému konečné odpovědnosti předsedy CMC“. To je klíčová formulace. Nejde o účetní nesrovnalosti. Jde o obvinění, že dotyční narušili autoritu Si Ťin-pchinga jako nejvyššího velitele. A Si sám to v březnu 2026 podtrhl slovy, že moderní zbraně mají být „v rukou politicky oddaných lidí“.

Pád Čang Jou-sia je přitom obzvlášť výmluvný. Šlo o muže, který byl dlouhá léta považován za Siho blízkého spojence. Právě to ukazuje, že v současném čínském vojenském systému nefunguje osobní vazba jako pojistka. Funguje jen demonstrovaná, průběžná a absolutní loajalita k instituci Siho vedení. Kdo ji přestane prokazovat, nebo o kom se to rozhodne, padne bez ohledu na historii.

Co to znamená pro čínskou armádu a pro svět

Analytici americké U.S.-China Economic and Security Review Commission upozornili, že prázdná místa ve vrcholném velení mohou brzdit rozhodování, podporovat opatrnictví podřízených a filtrovat špatné zprávy směrem nahoru. To je pro armádu, která se má do roku 2027 připravit na splnění ambiciózních modernizačních cílů (čtených na Západě jako milník připravenosti vůči Tchaj-wanu), problém.

Zároveň ale platí, že Peking paralelně doplňuje nižší pozice a snaží se udržet dojem funkčního řetězce velení. PLA nepřestala fungovat. Otázka zní jinak: jak kvalitně funguje armáda, v níž se každý generál musí ohlížet přes rameno?

Si Ťin-pching 31. července 2026 znovu požadoval „hlubší politické vedení armády“ a „bojovou připravenost“. Rétorika je konzistentní. Jenže armáda řízená strachem z čistky a armáda řízená kompetentním velením jsou dvě různé věci, a v momentě skutečné krize se ten rozdíl projeví.

Proč by to mělo zajímat Česko

Čínské vojenské velení se může zdát jako vzdálené téma. Není. Česká strategie pro Indo-Pacifik výslovně říká, že dění v tomto regionu má přímý vliv na bezpečnost, obchodní trasy a dodavatelské řetězce České republiky. Centralizace moci v rukou jednoho muže, který opakovaně spojuje vojenskou modernizaci se suverenitou a „národním sjednocením“, mění kalkulaci rizik pro celou euroatlantickou bezpečnostní architekturu.

Praktický důsledek pro Prahu není vojenský, ale strategický: další posun k de-riskingu, koordinaci v rámci EU a NATO a práci s indo-pacifickými partnery. Představa, že se vztah s Pekingem „normalizuje“ přes bilaterální vojenskou důvěru, je po srpnu 2026 ještě vzdálenější než dřív.

V Ústřední vojenské komisi zůstali dva muži. Jeden ji řídí. Druhý ji hlídá pro toho prvního. Prostor pro institucionální korekci, pro generála, který řekne „to je špatný nápad“, ten se zúžil na minimum.