„Rusko nelze vytlačovat z Evropy a prezentovat ho jako nepřítele.“ Fico poslušně pochlebuje Kremlu a opírá se do EU

Banská Bystrica, 29. srpna 2026. Na pódiu před účastníky oslav 82. výročí SNP stojí Robert Fico a místo toho, aby řeč věnoval jen hrdinům povstání, rozjíždí patnáctiminutový útok na Brusel. „Ano, Rusko je třeba kritizovat, když dělá chyby, ale nelze ho démonizovat a vytlačovat z Evropy,“ říká do mikrofonů. Vzápětí dodává, že bezpečnost a mír v Evropě nejsou bez Ruska možné a že „EU nepotřebuje více zbraní a rusofobie“. Ruská státní agentura TASS jeho výroky přetavila do titulku dřív, než skončil slavnostní program.

Od energetiky k celé bezpečnostní architektuře

Ficova proruská linie není nová. V lednu 2026 označil zastavení dodávek ruského plynu za „hloupé ideologické rozhodnutí“ a „sebevraždu“. V dubnu podal žalobu k Soudnímu dvoru EU proti postupnému zákazu dovozu ruského plynu, který má podle harmonogramu Rady EU nabíhat od roku 2027. Argumentoval tím, že Brusel obešel princip jednomyslnosti.

Srpnový projev ale posunul laťku výš. Fico už nemluví jen o plynu a ropě. Mluví o celém evropském bezpečnostním řádu. Vojenskou podporu Ukrajině líčí jako podporu války. Sankce proti Rusku označuje za kontraproduktivní. Unii popisuje jako „mírový projekt, ne prostředek boje proti Rusku“. A do toho přidává historicko-morální rámec: kritiku plánovaného kyjevského panteonu, do nějž mají podle dřívějších mediálních zpráv spadat i příslušníci UPA, a tvrzení, že nacismus „nezmizel z hlav lidí“. Tím buduje argumentační most: Evropa prý relativizuje část dějin, zatímco současně démonizuje Rusko.

Proč kritici mluví o pochlebování Kremlu

Označení „pochlebuje“ je hodnoticí zkratka, ale opírá se o konkrétní vzorce. Fico přebírá slovník, který Kreml systematicky používá: „rusofobie“, „démonizace“, „legitimní bezpečnostní zájmy Ruska“. Tvrdí, že mír je možný jen s Ruskem u stolu. A jeho výroky okamžitě recykluje ruská státní propaganda jako důkaz, že i premiér členské země EU potvrzuje kremelský rámec zevnitř Unie.

Nejde přitom o jednorázový exces. V květnu 2025 Fico osobně jednal s Vladimírem Putinem v Moskvě. Šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová mu po květnové návštěvě Moskvy v roce 2026 řekla, že se „postavil na nesprávnou stranu dějin“. Slovenská opozice ho dlouhodobě označuje za politika, který stojí na straně agresora; hnutí Slovensko v únoru 2026 prohlásilo, že „premiér pomáhá masovému vrahovi a dělá zemi ostudu po celém světě“.

Fico sám samozřejmě mluví o diplomacii, dialogu a míru. Jenže jeho „dialog“ má jednu zvláštní vlastnost: nikdy nekritizuje ruskou agresi na Ukrajině se stejnou razancí, s jakou útočí na Brusel.

Izolovanější než kdy dřív

Ještě před rokem měl Fico v EU institucionálního spojence, Viktora Orbána. Ten ale 9. května 2026 přestal být maďarským premiérem, nahradil ho Péter Magyar. Podle analýzy ECFR z června 2026 tím Fico ztratil nejbližšího partnera na proruské ose uvnitř Unie. Stojí teď v Radě EU prakticky sám.

To ale neznamená, že je bezzubý. Sankční balíčky proti Rusku se v Radě EU přijímají jednomyslně. Slovensko může každý další balíček zdržovat, podmiňovat nebo rovnou blokovat. Právě proto Fico vede i spor o plynový zákaz: tvrdí, že i ten měl projít jednomyslným hlasováním, ne běžnou legislativní procedurou. Pokud by uspěl, vytvořil by precedent, který by Bruselu svázal ruce u budoucích energetických opatření.

Co stojí za čísly

Ficův odpor k protiruským opatřením není jen ideologický. Je průmyslově-logistický. Podle posledního otevřeně dostupného souhrnu Evropské komise mělo Slovensko v roce 2021 stoprocentní závislost na ruské surové ropě a šedesátidevítiprocentní závislost na ruském plynu. Rafinerie Slovnaft, která zpracovává 5,5 až 6 milionů tun ropy ročně, investuje kolem pěti miliard korun do větší flexibility zpracování neruských směsí, ale hotovo má být až v roce 2027. Po výpadku ropovodu Družba v lednu 2026 se středoevropské rafinerie ocitly závislé na jediné alternativní trase přes jadranský ropovod Adria.

Praktická mezivládní spolupráce navzdory rétorickým sporům funguje dál. Na konci března 2026 proběhlo společné zasedání české a slovenské vlády, obě strany podepsaly memorandum o prohloubené spolupráci i dohody o sdíleném skladování plynu a jaderné energetice. Ficova rétorika tedy česko-slovenské vztahy zatěžuje politicky a hodnotově, ale zatím je nerozbila provozně.

Domácí publikum je rozdělené

Srpnový průzkum Ipsosu pro Denník N ukazuje, že Progresívne Slovensko zůstává na špici volebních preferencí. Opozice Fica tvrdě kritizuje. Zároveň ale data GLOBSEC Trends 2025 naznačují, že zhruba polovina slovenské veřejnosti vnímá Rusko jako hrozbu, zatímco druhá polovina nahrává narativu o potřebě jednání a kompromisu. Fico tedy nemluví do prázdna; jeho „mírová“ rétorika nachází v části společnosti reálné publikum.

Premiér členské země EU a NATO stojí na pódiu ve městě, kde před 82 lety lidé povstali proti fašismu, a říká, že Evropa potřebuje méně zbraní a více Ruska. Kreml tleskne. Brusel mlčí. A Fico ví, že dokud má v Radě právo veta, mlčení si může dovolit ignorovat.