Ruský Africký sbor spěchá zachránit režim v Nigeru, který sám vyzbrojil. Moskva si zoufale brání zbytky vlivu

Situace má ironický podtext, který stojí za rozbalení. Moskva nigerskou juntu generála Abdourahamane Tchianiho po jeho převratu v červenci 2023 vybavila instruktory, systémy protivzdušné obrany i politickým krytím. Když se pak část armády, kterou Rusko pomáhalo cvičit a vyzbrojovat, obrátila proti vlastnímu režimu, museli příslušníci Afrického sboru přestat hrát roli „bezpečnostních poradců“ a proměnit se v pretoriánskou gardu. Podle rekonstrukce agentury AP poskytli loajalistům pozemní i vzdušnou podporu přímo u základny, kde sami sídlí. Nebránili abstraktní partnerství. Bránili jeden z posledních režimů, kde má Kreml přímou vojenskou páku.

Co znamená „vyzbrojil“

Slovo není nadsázka. Dá se datovat přesně. 10. dubna 2024 přistál v Niamey první ruský vojenský transport s přibližně stovkou poradců a systémy protivzdušné obrany. Do 4. května 2024 následovaly další dva nákladní lety. Nigerská státní televize tehdy hlásila tři zásilky s instruktory a materiálem během jediného měsíce, tempo, které ukazovalo, jak rychle chtěla Moskva vyplnit vakuum po odchodu Francie a USA. Francouzská mise v Nigeru čítala kolem 1 500 vojáků se širokým protiteroristickým mandátem. Ruský kontingent je řádově menší, veřejné odhady mluví o 200 až 300 lidech, a jeho úkol je užší: chránit juntu a selektivně podporovat operace proti džihádistům.

Base 101 přitom prošla symbolickou výměnou patronů. Dříve na ní působily americké a francouzské jednotky. Dnes je sídlem Afrického sboru. Jedna základna, tři vlajky za tři roky.

Letecký most přes Sýrii a Libyi

Udržet vojenskou přítomnost tisíce kilometrů od Moskvy stojí logistický kapitál, který Rusko nemá nazbyt. Analytická organizace C4ADS napočítala mezi lednem 2025 a červencem 2026 celkem 75 letů napojených na ruské státní nebo státem kryté vojenské struktury do Mali, Burkiny Faso a Nigeru. Trasy vedou přes Sýrii a Libyi, dva další nestabilní státy, kde má Kreml opěrné body.

Právě tato logistická křehkost dává smysl formulaci o „zbytcích vlivu“. Ruský vliv v centrálním Sahelu sice od roku 2023 vzrostl, protože nahradil západní bezpečnostní partnery. Nejde ale o širokou, stabilní dominanci nad kontinentem. Jde o pár režimových uzlů zásobovaných leteckým mostem, který závisí na tranzitních zemích mimo ruskou kontrolu. Český europoslanec Tomáš Zdechovský na to reagoval výzvou k cíleným sankcím EU proti dopravcům, kteří vědomě převážejí personál nebo materiál pro Africký sbor. Evropská komise v odpovědi z července 2026 potvrdila, že její nástroje proti obcházení sankcí už umí postihnout i firmy ve třetích zemích, otázka je, jak rychle je nasadí.

Režim, který přežil vlastní armádu

Tchiani přišel k moci vojenským převratem proti zvolenému prezidentovi Bazoumovi. Od března 2025 si vládu institucionalizoval chartou „refondace“ s pětiletým přechodným obdobím. Demokratickou legitimitu v klasickém smyslu nemá. A přesto, nebo právě proto, je pro Moskvu cenný. Niger je součástí tříčlenné Konfederace států Sahelu, stát s uranem a teritorium, kde Rusko symbolicky vytlačilo Francii.

Vzpoura z 29. srpna ale ukázala, že systém, který Kreml pomáhal budovat, se drolí zevnitř. Ozbrojení vojáci obsadili prostor kolem Base 101, vzali kolegy jako rukojmí a stříleli i u prezidentského paláce. Podle agenturních rekonstrukcí situaci zlomil až společný zásah prezidentské gardy a Afrického sboru. Moskva tentokrát nehrála roli vzdáleného patrona, musela fyzicky zasáhnout, aby spřátelený režim nepadl během jediného dne.

Uran, energie a evropský rozměr

Pro evropskou energetickou bezpečnost má nigerský uran dnes menší váhu, než by napovídala jeho historická pověst. Podle dat Euratom Supply Agency spadl podíl Nigeru na dodávkách přírodního uranu do EU v roce 2025 na pouhých 0,23 procenta, meziroční propad o více než 97 procent. Francouzská firma Orano už v prosinci 2024 potvrdila ztrátu operační kontroly nad těžební společností SOMAÏR a nigerská strana blokovala export. Krátkodobý dopad na ceny elektřiny v Evropě je proto omezený, utility mají zásoby v průměru na více než tři překládky paliva.

Strategický problém je jinde. Každý režim, který Moskva v Sahelu udrží, zužuje prostor pro diverzifikaci dodavatelských řetězců a posiluje síť, kterou je obtížnější politicky kontrolovat. Africký sbor přitom není totéž co dřívější Wagnerova skupina, je otevřeněji napojený na ruský stát, britská vláda ho přímo označila za žoldnéřskou skupinu s vazbami na Kreml. Funkce ale zůstává stejná: ochrana spřátelených režimů výměnou za vliv.

Hasit požáry, které sám rozdmýchal

Rusko v Nigeru nebránilo partnerství. Bránilo investici. Vycvičilo gardu, dodalo techniku, poskytlo politické krytí, a když se část armády vzbouřila, muselo tu samou gardu osobně podpořit u základny, kde jeho lidé sídlí. Přímý důkaz, že Moskva vzpouru vyvolala, neexistuje. Vazba je v něčem jiném: posílila systém, který se pak začal drolit zevnitř, a teď ho musí držet pohromadě silou.

Dlouhodobě není vyloučené, že Niger Rusko vyhostí stejně, jako vyháněl Francii. Krátkodobě je to nepravděpodobné, ruská přítomnost je dnes těsněji svázaná se samotným přežitím režimu, než kdy byla francouzská mise. Pokud ale padne Tchiani nebo se změní rovnováha uvnitř armády, celá konstrukce se zhroutí. A Moskva to ví. Proto spěchala.