Šéfka evropské diplomacie chce, aby země povinně věnovaly Ukrajině střely pro Patriot. Řecko a Španělsko se cukají

Když 1. září 2026 dorazila vysoká představitelka EU pro zahraniční věci Kaja Kallasová na neformální jednání ministrů obrany ve Wicklow v Irsku, nezdržovala se diplomatickými obraty. „Hlavní problém je protivzdušná obrana,“ řekla novinářům ještě před vstupem do jednací místnosti. Ukrajina podle ní postrádá interceptory, a část členských států přitom skladuje střely, kterým se blíží konec životnosti. Bylo by „velmi dobré“, kdyby je místo likvidace poslaly na Ukrajinu, kde mohou ještě zachraňovat životy. Jenže právě tady naráží bruselský tlak na tvrdou realitu: státy jako Řecko a Španělsko se obávají, že by oslabily vlastní obranu v době, kdy se bezpečnostní situace zhoršuje i v jejich sousedství.

Proč jsou Patrioty pro Ukrajinu nenahraditelné

Systém Patriot není jen jeden z mnoha prvků ukrajinské protivzdušné obrany. Podle ukrajinského ministerstva obrany jde o jediný prostředek v ukrajinském arzenálu, který dokáže spolehlivě sestřelovat ruské balistické střely typu Iskander-M, Kinžal nebo Zirkon. Jiné systémy, ať už západní NASAMS a IRIS-T, nebo starší sovětské, zvládnou drony a střely s plochou dráhou letu, ale proti balistické hrozbě letící rychlostí přes pět machů jsou krátké.

Rusko si toho je vědomo. V posledních měsících Moskva zesílila právě balistické útoky na ukrajinská města. Jen za červenec 2026 Evropská komise napočítala 376 raketových úderů. 20. srpna zasáhly balistické střely Kyjev a okolí, nejméně šestnáct mrtvých, desítky raněných. Obrana měla na reakci minuty, v některých případech sekundy. Každá chybějící střela Patriot znamená vyšší pravděpodobnost, že další raketa proletí.

Přitom ne každá střela Patriot je stejně cenná. Starší verze PAC-2 s tříštivotrhavou hlavicí fungují dobře proti letadlům a střelám s plochou dráhou letu. Rodina GEM/GEM-T je levnější a má za sebou přes devadesát zaznamenaných balistických interceptů od roku 2015. Ale proti nejtěžším cílům, právě Iskanderům, je nejúčinnější PAC-3 MSE, nejnovější interceptor s přímým zásahem. A právě těch je na světě nejméně.

Řecko a Španělsko: ne neochota, ale strach o vlastní bezpečnost

Kallasová svůj apel nemířila do vzduchoprázdna. Podle řeckého deníku Kathimerini Ukrajina žádá od Athén až dvě stě střel PAC-2. Řecko ale „nedalo najevo“, že by souhlasilo. Řecký premiér Kyriakos Mitsotakis už v létě 2024 po summitu NATO kategoricky prohlásil, že Řecko Ukrajině neposkytne ani Patrioty, ani S-300.

Za tím stojí konkrétní bezpečnostní kalkulace. V srpnu 2026 Athény přesouvaly jednu ze svých baterií Patriot na Krétu kvůli napětí spojenému s Íránem. Další řecká jednotka slouží v Saúdské Arábii. Řecko zkrátka počítá s každou baterií a každou střelou pro vlastní potřeby v regionu, kde se hrozby neomezují na Rusko.

Španělsko je v jiné, ale podobně svízelné pozici. Madrid provozuje tři baterie Patriot, modernizuje je a pořizuje čtvrtou. Jedna z nich je trvale nasazená v aliančním štítu Active Fence v Turecku. Španělsko přitom Ukrajině už pomáhalo, premiér Pedro Sánchez to veřejně přiznal v květnu 2024 a podle deníku El País Madrid letos v březnu poslal pět střel PAC-2. Jenže pět kusů je kapka v moři. „Cukání“ Madridu není o neochotě, ale o tom, že další navýšení by znamenalo sáhnout do zásob, které jsou už teď napjaté.

„Povinně“, co Brusel skutečně může a co ne

V otevřených zdrojích neexistuje právní nástroj, kterým by Evropská unie mohla členskému státu přikázat vydat konkrétní vojenské zásoby. Závěry Evropské rady z června 2026 výslovně uvádějí, že vojenská podpora Ukrajině se poskytuje „s respektem k bezpečnostním a obranným zájmům všech členských států“.

Kallasová ale nemluví do prázdna. Její páka je trojí:

• Politický tlak. Veřejné pojmenování problému („máte střely, kterým brzy vyprší životnost, a Ukrajina je potřebuje teď“) staví odmítající státy do defenzivy.
• Finanční krytí. Evropská komise 24. srpna schválila 6,1 miliardy eur na obranné zakázky pro Ukrajinu. Část těchto peněz může jít na doplnění zásob státům, které střely uvolní.
• Koordinace doplňování. Komise sama mluví o třech cestách: vyprázdnění skladů, přesměrování existujících objednávek a navýšení výroby. Stát, který střely odevzdá, by neměl zůstat s prázdnýma rukama.

Reálně jde tedy o tlak na povinné sdílení břemene, nikoli o hotový mechanismus konfiskace. Kallasová chce, aby se náklady rozložily mezi všechny držitele, ne aby je nesla jen hrstka ochotných.

Globální problém, ne jen evropský

Nedostatek interceptorů Patriot není jen spor mezi Bruselem a několika hlavními městy. Je to systémový problém celé západní protivzdušné obrany. V dubnu 2026 americká armáda zadala kontrakt za 4,7 miliardy dolarů na urychlení výroby PAC-3 MSE, protože i Pentagon považuje tyto interceptory za jeden z nejkritičtějších prvků své vrstvené protiraketové obrany. O necelých pět měsíců později AP popsala evropské zásoby jako „za hranicí kritického stavu“, mimo jiné kvůli souběžné válce s Íránem, která váže další kapacity.

Česko se v tomto sporu nachází ve specifické pozici. Armáda ČR zásoby střel do systému Patriot nemá, pozemní protivzdušnou obranu staví na systému SPYDER a zapojuje se do integrované protivzdušné obrany NATO přes iniciativy European Sky Shield a NATINAMDS. Prakticky to znamená, že Praha nečelí stejnému tlaku jako Athény nebo Madrid, ale zároveň nemůže přispět tím, co nemá.

Co je v sázce

Drama tohoto sporu neleží v otázce, zda Evropa „chce“ Ukrajině pomoci. Leží v tom, zda je ochotná sáhnout do vlastních zásob ve chvíli, kdy se sama cítí ohrožená. Kallasová v irském Wicklow pojmenovala dilema, které žádná finanční injekce nevyřeší okamžitě: výrobní kapacity na nejcennější interceptory jsou omezené, poptávka roste rychleji než produkce a každá střela odeslaná na Ukrajinu je střela, která chybí v domácím arzenálu.

Jenže každá střela, která zůstane ve skladu až do konce své životnosti, nikoho neochrání, ani Athény, ani Madrid, ani Kyjev.