Rusko dělá klíčovou chybu, zadělalo si na dluhovou katastrofu. Kreml škrtá, kde může, a zvyšuje daně

Když ruský ministr financí Anton Siluanov na konci srpna vystoupil na jednání ministrů financí G20 v americkém Asheville, varoval svět před rostoucími náklady na obsluhu veřejných dluhů. Celosvětově prý tyto náklady za čtyři roky narostly o padesát procent. Co ale neřekl nahlas, je fakt, že jeho vlastní země patří mezi ty, které problém pociťují nejostřeji. Evropské delegace odmítly společné foto a německý ministr Lars Klingbeil Siluanovovi přímo sdělil, že Rusko musí válku ukončit. Siluanov mezitím řešil něco jiného, jak udržet pohromadě rozpočet, který se pod tíhou válečných výdajů a drahého dluhu začíná hroutit zevnitř.

Klíčová chyba: válka na stále dražší dluh

Ruský veřejný dluh je paradoxně stále nízký, kolem 16,5 procenta HDP v roce 2025, s výhledem na 18,6 procenta v roce 2026. Pro srovnání: průměr zemí G7 se pohybuje kolem 128 procent HDP. Jenže nízký dluh neznamená levný dluh. A právě tady Moskva udělala zásadní chybu.

Západní sankce prakticky znemožnily Rusku financovat se v dolarech a eurech. Zbyl domácí trh. Ministerstvo financí by nejraději prodávalo státní dluhopisy OFZ s pevným úrokem, jsou předvídatelné a levnější. Jenže trh takový objem nezvládá vstřebat. Šéf dluhového odboru ministerstva Denis Mamontov v červnu 2026 přiznal, že resort přechází na dluhopisy s plovoucí sazbou vždy, když fixní emise nenajdou kupce. Tím si ale rozpočet nechává úrokové riziko přímo v bilanci: když centrální banka drží klíčovou sazbu vysoko, náklady na obsluhu těchto dluhopisů rostou automaticky.

V červenci 2026 situace eskalovala. Ministerstvo financí po sérii slabých a neúspěšných aukcí pozastavilo prodej OFZ. Trh odmítl nabídky za ceny, které by Moskva akceptovala. Jinými slovy, ani doma už Rusko nepůjčuje hladce.

Úroky požírají rozpočet

Čísla jsou výmluvná. Podle rozpočtových dokumentů citovaných Reuters má obsluha státního dluhu v roce 2026 spolknout 8,8 procenta všech rozpočtových výdajů. Při plánovaných výdajích 44,07 bilionu rublů to vychází na přibližně 3,88 bilionu rublů. Plánovaný deficit rozpočtu přitom činí 3,79 bilionu rublů.

Zastavme se u toho. Rusko letos zaplatí jen na úrocích víc, než kolik činí celý jeho rozpočtový schodek. Každý rubl, který si stát půjčí na pokrytí deficitu, okamžitě spolkne obsluha předchozích dluhů. Je to fiskální past, ne bankrot, ale sevření, z něhož se nedá snadno uniknout.

Ještě v roce 2021 tvořily výdaje na obsluhu dluhu 4,4 procenta rozpočtu. Za pět let se podíl zdvojnásobil. Banka Ruska v červenci 2026 odhadla strukturální primární deficit na dvě procenta HDP a přiznala, že návrat k vyrovnanému primárnímu saldu není reálný dříve než na konci roku 2028. Reuters následně napsal, že ministerstvo financí tento cíl posunulo až na rok 2029.

Kde Kreml škrtá, a kde ne

Rozpočtová logika Kremlu je jednoduchá: armáda a sociální závazky jsou nedotknutelné, škrtá se všude jinde. Siluanov to řekl otevřeně, obrana a sociální výdaje zůstávají prioritou. Břemeno nese civilní ekonomika.

Konkrétně to znamená:

• Odklad nových infrastrukturních projektů
• Pozastavení výstavby a oprav silnic
• Plošné krácení „nepodstatných“ nevojenských výdajů, v některých oblastech až o deset procent

Už v srpnu 2025 se v ruském aparátu otevřeně mluvilo o tom, že škrty v obraně by přicházely v úvahu teprve po skončení války. Dokud válka trvá, civilní rozpočet funguje jako nárazník, absorbuje šoky, které armádní výdaje způsobují.

Daňový šroub se utahuje

Škrty samy o sobě nestačí. Kreml proto souběžně zvyšuje daně, a to plošně.

Od ledna 2025 platí v Rusku progresivnější zdanění příjmů fyzických osob:

Korporátní daň vzrostla ze 20 na 25 procent, rovněž od ledna 2025. A od ledna 2026 se základní sazba DPH zvýšila z 20 na 22 procent. Zpřísnily se i prahy pro zjednodušený daňový režim, menší podnikatelé s příjmy nad 20 milionů rublů ročně musí nově platit plnou DPH. Důležitý detail: nová sazba DPH platí podle data dodání zboží či služby, ne podle data podpisu smlouvy. I dlouhodobé kontrakty tak zdražily ze dne na den.

Prakticky se daňové zvýšení dotýká vyšších příjmových skupin, firem všech velikostí, malých a středních podnikatelů i zahraničních subjektů obchodujících s Ruskem v režimu ruské DPH.

Dluh zůstává doma, a to je problém

Osmdesát tři procent ruského vládního a municipálního dluhu je domácí. Podíl zahraničních investorů na trhu OFZ klesl na pouhá čtyři procenta. Hlavními věřiteli jsou ruské banky a penzijní fondy.

To znamená, že problém neodtéká ven. Recykluje se uvnitř systému. Banky, které drží státní dluhopisy, jsou vystaveny úrokovému riziku. Penzijní fondy, které financují důchody, jsou navázány na výnosy instrumentů, jejichž aukce se nedaří. Každé další zadlužení si Kreml kupuje za cenu menšího prostoru pro normální fungování civilní ekonomiky, méně úvěrů pro firmy, méně investic, méně růstu.

Rusko nevypadá na akutní platební neschopnost. Ale každý další rok války z něj dělá stát, který místo budování budoucnosti stále víc platí za samotnou možnost dál utrácet na přítomnost. Fiskální šroub se utahuje pomalu, ale nezastavitelně, a klíč k jeho uvolnění leží někde mezi Chersonem a Záporoží.