Slovenské letectvo obdrželo dva nové vrtulníky UH-60M Black Hawk. Liší se speciálním krytem na nosu

Když na konci srpna dosedly na slovenskou půdu stroje s výrobními čísly 7469 a 7470, vypadaly na první pohled jako další dva kusy z rodiny, kterou Bratislava provozuje od druhé poloviny minulé dekády. Jenže právě nos obou vrtulníků ukazuje, že tahle dvojice patří do jiné kategorie. Kryt v přední části trupu souvisí s instalací optronického systému, a ten ze standardního transportního stroje dělá platformu pro speciální operace, průzkum a přesné navádění. Slovenské vzdušné síly tak poprvé dostávají Black Hawky, které umí víc než převážet vojáky z bodu A do bodu B.

Devět plus dva: proč to nejsou „další stejné“

Původní slovenská akvizice sahá do roku 2015, kdy americká agentura DSCA notifikovala Kongresu možný prodej devíti UH-60M. Stroje přišly ve standardní konfiguraci, a jak v dubnu 2022 veřejně přiznal tehdejší ministr obrany Jaroslav Naď, dorazily prakticky „nevybavené“. Kulomety, balistická ochrana i další výbava se dokupovaly dodatečně, kus po kusu.

Nová dvojice je jiný příběh. Slovenské ministerstvo obrany ji od začátku řešilo jako samostatný projekt pro síly speciálního určení. Hodnocení z roku 2021, které zpracoval Útvar hodnota za peniaze, jasně odděluje tuto akvizici pro speciální síly od původních devíti kusů. Naď o nich mluvil jako o „kompletně vybavených vrtulnících pro speciální jednotky“. Rozdíl není jen na papíře, je vidět na nose.

Co prozrazuje kryt na přídi

Oblast nosu u vrtulníků rodiny H-60 není kosmetická záležitost. Právě tam se u speciálních variant instaluje gyrostabilizovaný optronický systém Talon MMS od firmy Teledyne FLIR. Jde o kompaktní věž, která kombinuje:

• termovizi pro noční operace,
• denní barevnou optiku s vysokým rozlišením,
• laserový dálkoměr pro přesné určení vzdálenosti k cíli,
• schopnost sledování a označování cílů v reálném čase.

Výrobce přímo uvádí využití pro průzkum, sledování, ochranu sil, pátrací a záchranné mise i přesné navádění. Přesnou technickou specifikaci slovenské instalace se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat, ale směr je zřejmý: kryt na nose signalizuje senzorovou architekturu, která ze stroje dělá „oči“ speciálních jednotek, ne pouhý dopravní prostředek.

Důležitý kontext: Slovensko v tom není samo. Lotyšsko si v roce 2018 objednalo čtyři UH-60M s pěti systémy Talon FLIR, Litva v roce 2020 šest strojů s osmi kusy Talonu. Optronická věž na nose Black Hawku je na východním křídle NATO postupně se prosazující standard, nikoli slovenská kuriozita.

Od leteckých taxíků k víceúčelové platformě

Příchod dvojice strojů pro speciální síly zapadá do širšího obratu, který slovenské ministerstvo obrany naznačilo v prosinci 2024. Ministr Robert Kaliňák tehdy v eBulletinu resortu mluvil o záměru pořídit dalších dvanáct modernizovaných UH-60 Black Hawk za přibližně 150 milionů eur bez výzbroje. Bratislava tak dala přednost rozšiřování jedné osvědčené rodiny před skokem k útočným vrtulníkům AH-1Z Viper, které USA nabídly v roce 2023 v balíku přesahujícím 25 miliard korun.

Logika je pragmatická. Další Black Hawky znamenají sdílenou logistiku, náhradní díly a výcvik s jedenácti už provozovanými stroji. Kaliňák navíc zmínil i plánovanou výzbroj pro stávající flotilu, lehké a těžké kulomety, řízené střely Hellfire a neřízené rakety s inteligentní hlavicí. Pokud se tyto plány naplní, slovenské Black Hawky se posunou od role transportní páteře k širší víceúčelové a částečně bojové platformě.

Česko a Slovensko: dvě cesty, jeden cíl

Zajímavý je kontrast s Českem. Praha se vydala úplně jinou cestou; místo Black Hawků staví vrtulníkové letectvo na kombinaci UH-1Y Venom a AH-1Z Viper. Celkem dvacet strojů systému H-1 nahrazuje sovětské Mi-24/35 a přináší Vzdušným silám AČR jak transportní, tak čistě útočnou schopnost v jednom logistickém ekosystému.

Bratislava naopak sází na jedinou rodinu a postupně ji posouvá od holého transportu přes speciální operace až k potenciálnímu ozbrojenému nasazení. Obě cesty vedou ke stejnému cíli: zbavit se závislosti na sovětské a ruské technice a posílit interoperabilitu v rámci NATO. Liší se mírou specializace a cenou vstupenky.

Jedenáct Black Hawků nezmění regionální vojenskou rovnováhu. Ale dva stroje s optronickou věží na nose ukazují, kam Slovensko směřuje, od armády, která americké vrtulníky provozovala jako drahé autobusy, k armádě, která z nich začíná vytěžovat to, k čemu byly navrženy.