Trump se pasuje do role inženýra, chce předělat letadlové lodě za 550 miliard Kč, aby vypadaly jako za 2. světové války

Dne 13. srpna 2026 podepsal Donald Trump prezidentské memorandum, které dává ministerstvu obrany šedesát dní na vypracování plánu, jak u čtvrté lodě třídy Ford, USS Doris Miller (CVN-81), nahradit elektromagnetický katapultní systém EMALS a pokročilé zbraňové výtahy tradičními parními katapulty a hydraulickými výtahy. Jinými slovy: prezident bez inženýrského vzdělání vstoupil do konstrukčního návrhu nejsložitější válečné lodi na planetě a přikázal ji přeprojektovat. Cena jednoho budoucího nosiče třídy Ford přitom podle odhadů Rozpočtového úřadu Kongresu (CBO) dosahuje asi 22 miliard dolarů, tedy zhruba 550 miliard korun. A právě tato suma se může ještě vyšplhat, pokud se rozjetá výroba zastaví a překreslí.

Proč Trump mluví o páře a hydraulice

Trumpův odpor k elektromagnetickým katapultům není nový. Už v rozhovoru pro TIME v květnu 2017 označil „digitální katapultní systém“ za zbytečně složitý a drahý a prohlásil, že by raději viděl „zatraceně dobrou páru“. Tehdy šlo o rétoriku. Teď jde o prezidentský příkaz.

Memorandum výslovně míří na dva klíčové subsystémy: katapult EMALS, který letouny vystřeluje z paluby, a pokročilé zbraňové výtahy (Advanced Weapons Elevators), které vynášejí munici z podpalubí. Oba systémy byly navrženy jako srdce nové generace nosičů; právě díky nim měla třída Ford dosahovat vyššího tempa letových operací než starší Nimitzy. Podle NAVAIR nabízí EMALS přesnější řízení koncové rychlosti, plynulejší zrychlení, menší namáhání draku letounu a širší obálku pro stroje od lehkých dronů po těžké stíhačky. Ford byl projektován na zhruba 160 vzletů a přistání za dvanáctihodinový den, zatímco Nimitz zvládá asi 120.

Trumpova vize „lodí jako za druhé světové války“ se v otevřeném textu memoranda detailně nerozepisuje. Estetický rozměr, včetně údajného záměru posunout velitelský ostrůvek blíž ke středu paluby, jak tomu bývalo u starších nosičů, vychází ze sekundárních zdrojů a z Trumpových dřívějších vyjádření. Ford má ostrůvek menší a posunutý více na záď právě proto, aby vzniklo víc místa pro pohyb letounů, tankování a vyzbrojování. Návrat ke starší konfiguraci by nebyl kosmetika, ale zásah do celého toku letadel na palubě.

Co říkají experti a průmysl

Reakce odborníků vyznívají převážně varovně. Společnost General Atomics, výrobce systému EMALS, upozornila na „významné riziko nákladů, harmonogramu a integrace“. Firma zároveň uvedla, že výroba komponentů EMALS pro CVN-81 je téměř z poloviny hotová; kontrakt běží od roku 2023 a má trvat do roku 2032. Zastavit rozjetou linku a přeprojektovat loď na parní katapulty znamená nejen zahodit už odvedenou práci, ale také obnovit výrobu parního katapultu Mk 13, který se přestal vyrábět před lety.

Bryan Clark, analytik Hudsonova institutu a bývalý poradce náčelníka námořních operací, varoval, že návrat ke starším systémům může dál podkopat připravenost celé flotily. Podle něj by redesign mohl posunout dokončení Doris Miller hluboko do druhé poloviny třicátých let, což by zvýšilo tlak na stárnoucí Nimitzy.

Opatrně, ale výmluvně se vyjádřil i náčelník námořních operací admirál Daryl Caudle. Nevedl veřejnou polemiku s prezidentem, ale zdůraznil, že návrat k parním katapultům a hydraulickým výtahům by představoval „významnou konstrukční změnu“ a že je nutné spočítat celkové náklady. Právě tato formulace je v kontextu americké vojenské hierarchie neobvykle přímá.

Loď, která se staví uprostřed politického sporu

Situace kolem CVN-81 je o to komplikovanější, že stavba neprobíhá ve vzduchoprázdnu. Loděnice Huntington Ingalls Industries (HII) v Newportu News už v listopadu 2024 přesunula rozestavěnou USS Enterprise (CVN-80), aby mohla souběžně stavět obě lodě. Enterprise má EMALS zachovat, je příliš daleko ve stavbě na jakýkoli redesign. Stejně tak první dva kusy třídy, USS Gerald R. Ford a USS John F. Kennedy.

Doris Miller je tedy první a zatím jediná loď, na kterou memorandum přímo míří. Podle Stars and Stripes ale dlouhodobý plán námořnictva počítá ještě s dalšími šesti Fordy, na které by se trumpovský návrat ke starším technologiím mohl vztáhnout. Pokud by se tak stalo, nešlo by o redesign jedné lodi, ale o systémový obrat celého programu.

CBO přitom už dnes eviduje růst nákladů u probíhajících staveb. Dvoulodní nákup CVN-80 a CVN-81 měl původně přinést úspory z rozsahu. Redesign uprostřed výroby tuto logiku rozbíjí.

Svět jde opačným směrem

Pikantní je, že zatímco Trump tlačí americké námořnictvo zpět k páře, zbytek světa se ubírá přesně opačným směrem. Čínský nosič Fu-ťien (typ 003), spuštěný na vodu v roce 2022, je vybaven vlastním elektromagnetickým katapultem; Čína tak přeskočila parní generaci a rovnou vsadila na modernější technologii. Francie pro svůj budoucí nosič nové generace PANG rovněž plánuje elektromagnetické katapulty.

Rusko v tomto srovnání stagnuje úplně. Jeho jediný letadlový nosič Admirál Kuzněcov (plným označením projekt 1143.5, výtlak asi 55 000 tun) nemá katapulty vůbec; používá skokanský můstek, takzvaný ski-jump, který omezuje vzletovou hmotnost letounů. Loď navíc roky stojí v opravě a její návrat do aktivní služby je podle amerických analytiků stále nejistější.

Trumpův krok by tak učinil z USA jedinou námořní velmoc, která se u nových nosičů vrací od elektromagnetických katapultů k parním. Ne světový trend, ale americká výjimka.

Co může Trumpa zastavit

Memorandum nenařizuje okamžitou přestavbu. Dává šedesát dní na plán. První brzda tedy může přijít zevnitř exekutivy, v podobě tvrdé technické a rozpočtové argumentace, která ukáže, kolik by redesign skutečně stál a jak dlouho by trval. Tvrdší brzda je Kongres. Bez schválených peněz a případných změn kontraktů se záměr nepohne. Veřejná vzpoura aktivních admirálů je v americkém systému krajně nepravděpodobná, proto nejhlasitější odpor zatím přichází od průmyslu a bývalých odborníků.

Podstatný je i nepřímý dopad. Letadlové lodě jsou klíčový nástroj americké projekce síly a spojeneckých závazků v rámci NATO. Pokud redesign prodlouží dostupnost nových nosičů o roky, zhorší se americká flexibilita i schopnost držet rezervu pro alianční operace. A pokud se další miliardy spolknou v přeprojektování velkých lodí, méně prostoru zbude na munici, opravy a průmyslovou kapacitu, tedy na věci, které mají pro Evropu bezprostřednější hodnotu.

Prezident má politickou pravomoc zadat takový plán. Nemá ale inženýrský diplom ani zkušenost s návrhem válečných lodí. A loď za 550 miliard korun není místo, kde se učí metodou pokus-omyl.