40 zemí včetně Ukrajiny podepsalo deklaraci o raketových testech. Čína a KLDR se jí hned o den později vysmály

Konference o odzbrojení v Ženevě bývá místem, kde se diplomacie pohybuje rychlostí ledovce. Tentokrát se ale ukázalo, že i zdánlivě papírový dokument dokáže během čtyřiadvaceti hodin rozdělit svět na dvě skupiny: ty, kteří chtějí předvídatelnost strategických startů, a ty, kteří těží z toho, že okolí drží v nejistotě. Spojené státy společně se čtyřiceti dalšími vládami, mezi nimi Česko, Ukrajina, Francie, Japonsko i Jižní Korea, předložily společné prohlášení, které tlačí na zavedení minimálně dvacetičtyřhodinového předběžného oznámení před odpaly mezikontinentálních balistických raket (ICBM), balistických raket odpalovaných z ponorek (SLBM) i kosmických nosičů. Odpověď Pekingu a Pchjongjangu přišla obratem.

Co přesně deklarace požaduje

Text není novou smlouvou, ale politickou výzvou, která se opírá o existující Haagský kodex chování proti šíření balistických raket (HCoC), k němuž se hlásí 145 států. Signatáři požadují, aby každý stát provádějící strategický start sdělil dotčeným zemím:

• obecnou třídu střely nebo nosiče,
• plánované časové okno startu,
• oblast startu a plánovaný směr letu,
• jasná varování pro leteckou a námořní dopravu.

Minimální lhůta má být 24 hodin. To není nový nápad; podobný režim fungoval už na základě dvoustranné dohody USA a SSSR z roku 1988, která se týkala ICBM a SLBM a požadovala totožnou lhůtu s údaji o oblasti startu i dopadu. Americko-ruské memorandum z roku 2000 rámec rozšířilo i na kosmické nosiče. Nová deklarace je právně slabší než tyto bilaterální smlouvy, ale politicky výrazně širší: je mnohostranná a míří na všechny relevantní státy, zejména jaderné mocnosti, které dosud stojí mimo notifikační režimy.

Čínské „takzvané prohlášení“

Reakce Pekingu přišla ve dvou rovinách. Čínský velvyslanec Li Č‘-ťiang na plenárním zasedání Konference o odzbrojení 12. srpna prohlásil, že HCoC je dobrovolný mechanismus a Čínu nijak nezavazuje; Peking totiž mezi 145 účastníky kodexu nikdy nefiguroval. Následující den čínská mise při OSN v Ženevě označila celý dokument za „takzvané společné prohlášení“ a trvala na tom, že při červencovém testu SLBM ze 6. července postupovala správně a vydala potřebná varování.

Tchajwanské ministerstvo zahraničí ovšem shrnulo, že americký zástupce v Ženevě kritizoval právě nedostatečné čínské předběžné upozornění u tohoto testu. Deklarace sama mluví o „nedávné raketové testovací aktivitě v pacifické oblasti“, která neodpovídala běžné praxi notifikací. Čínská argumentace „nezavazuje nás to“ je formálně správná; Peking k HCoC nepřistoupil. Prakticky ale právě proto deklarace vznikla: aby nastavila veřejný standard, podle něhož lze neohlášené starty pojmenovat a diplomaticky izolovat.

Ke kontextu patří i neúspěšný start upravené rakety Long March-7A se satelitem Zhongxing-4B, který agentura Xinhua datovala na večer 10. srpna pekingského času. Během letu nastala anomálie a mise selhala. Žádný otevřený zdroj nenaznačuje jiný než deklarovaný účel startu.

Pchjongjang odpovídá raketou

12. srpna 2026 odpálila Severní Korea z oblasti přístavu Wonsan balistickou raketu, která podle japonského ministerstva obrany letěla přibližně 690 kilometrů ve výšce kolem 90 kilometrů a dopadla do Japonského moře mimo japonskou výlučnou ekonomickou zónu. Jihokorejská armáda uváděla let delší než 700 kilometrů. Analyticky bývá střela přiřazována k typu Hwasong-11D, taktické balistické raketě krátkého až středního dosahu, srovnatelné svou třídou například s ruským systémem Iskander-M (dosah do 500 km) nebo americkým ATACMS (dosah do 300 km). Oficiální potvrzení typu od japonské ani jihokorejské strany ale v době odpalu nezaznělo.

Načasování nebylo náhodné. Agentura AP i jihokorejské zdroje spojují odpal s blížícím se spojeneckým cvičením Ulchi Freedom Shield, které mělo začít 17. srpna. Každý balistický start KLDR přitom porušuje rezoluce Rady bezpečnosti OSN. Přímý důkaz koordinace mezi Pekingem a Pchjongjangem v otevřených zdrojích neexistuje, ale souběh čínského diplomatického odmítnutí a severokorejského odpalu v rozmezí jednoho dne vysílá jasný signál: obě země odmítají, aby jim kdokoli diktoval pravidla transparentnosti.

Proč na tom záleží i Česku

Česká republika patří mezi signatáře deklarace a je členem HCoC od jeho vzniku. Bezpečnostní strategie ČR z roku 2023 výslovně počítá s tím, že české území mohou ohrozit balistické rakety a že prolomení jaderného tabu kdekoli na světě by zvýšilo rizika i pro středoevropský prostor. Degradace notifikačních režimů v Indo-Pacifiku se Prahy dotýká nepřímo, ale reálně, přes alianční plánování NATO, vyšší nároky na odstrašení a celkovou erozi strategické stability.

Deklarace nemá sankční mechanismus. Nemůže Peking ani Pchjongjang k ničemu donutit. Její hodnota je jinde: funguje jako lakmusový test. Kdo podepsal, hlásí se k předvídatelnosti. Kdo odmítl nebo odpálil raketu, dal najevo, že strategická nejasnost je pro něj výhodnější než pravidla.