Ukrajinci vysvětlili, proč Abrams na frontě nepřežije: 87 % tanků ztraceno, zbytek se drží v týlu. Rusové vědí, jak na něj

Když Washington na začátku roku 2023 oznámil, že pošle Ukrajině tanky M1A1 Abrams, šlo o rozhodnutí stejně politické jako vojenské. Spojené státy tím pomáhaly prolomit německou neochotu uvolnit Leopardy 2 a samy přitom dlouho varovaly, že Abrams je na ukrajinské podmínky logisticky náročný, žere obrovské množství paliva, vyžaduje speciální díly a vyškolené mechaniky. Všech 31 kusů nakonec dorazilo i s municí a zázemím, jak potvrdil mluvčí U.S. Army Europe and Africa pro VOA. Jenže bojiště, na které tanky vjely, se mezitím proměnilo v prostředí, kde přežití závisí na něčem úplně jiném než na síle pancíře.

Odkud se bere číslo 87 procent

Údaj o ztrátě 87 % Abramsů koluje médii od sekundárního výpočtu, který sečetl 27 z 31 dodaných kusů jako „ztracené“. Háček je v tom, co se pod tím slovem skrývá. Do jedné kolonky se dostaly bezvratně zničené vraky, poškozené stroje stažené k opravě i kusy opuštěné nebo ukořistěné Rusy. Konzervativnější otevřené databáze, jako byl projekt Oryx, uváděly kolem poloviny roku 2025 zhruba deset vizuálně doložených bezvratných ztrát, tedy výrazně méně, než naznačuje souhrnné procento. Číslo 87 % proto není počet vyhořelých vraků. Je to součet všeho, co z různých důvodů vypadlo z bojové sestavy, a jako takové ho je potřeba číst. Zbývající kusy byly po stažení z nejexponovanějších úseků drženy mimo přední linii a nasazovány selektivně, v režimu, kde má větší šanci fungovat servis, maskování i případný ústup.

Jak dnes umírá tank

Velitel Abramsu ze 47. samostatné mechanizované brigády popsal v rozhovoru, který zprostředkovali analytici Rob Lee a Michael Kofman a shrnul server The War Zone, mechanismus, proti němuž pancíř sám o sobě nestačí. Průzkumný dron najde cíl. Během minut přilétá první FPV kamikadze dron, malý, levný, ale přesný. Zasáhne horní partie věže nebo motorový prostor, tedy místa, kde je ochrana nejslabší. Tank zastaví. Další drony dorazí nehybný stroj nebo znemožní evakuaci posádky. Celý řetězec, detekce, navedení, zásah, doražení, trvá kratší dobu, než kolik potřebuje vyprošťovací vůz na příjezd.

Americký Abrams M1A1 váží přes 57 tun, měří na výšku kolem 2,4 metru a jeho plochá silueta je paradoxně vyšší než u řady sovětských konstrukcí. Hlavní kanón ráže 120 mm M256 dostřelí na více než 4 000 metrů, turbínový motor o výkonu 1 500 koní (1 119 kW) umožňuje rychlost přes 65 km/h na silnici. Jenže na ukrajinské frontě, kde prakticky neexistuje otevřený prostor bez rizika detekce, se tyto parametry stávají druhotné. Americký činitel citovaný agenturou Associated Press to shrnul jasně: drony znemožňují pohyb bez odhalení, a to platí pro jakýkoli tank.

Abrams není výjimka, problém má každý tank

Studie britského think-tanku RUSI o proměně kombinovaného boje na Ukrajině popisuje prudký pokles nasazení tanků v bezprostřední blízkosti fronty, a to na obou stranách. Ruské T-72B3, T-80BV i novější T-90M čelí stejnému řetězci: dron, navedení, zásah. Sovětská konstrukční škola sice dávala tankům nižší profil, což pomáhá s maskováním, ale zároveň ukládala munici přímo pod věž. Při průniku střely nebo dronu do bojového prostoru dochází k detonaci celého zásobníku, osádka nemá šanci. Abrams naopak odděluje munici od posádky a vybavuje zásobník takzvanými odtlakovými panely, které výbuch odvedou ven. Ukrajinský velitel tuto vlastnost výslovně ocenil jako reálnou výhodu oproti sovětským strojům.

Přesto to na dnešním bojišti nestačí. Exportní Abramsy pro Ukrajinu nedostaly utajovaný americký pancíř z ochuzeného uranu ani systém aktivní ochrany (APS), který by dokázal přilétající střelu nebo dron zachytit a zničit ještě před dopadem. Ukrajinské osádky si proto improvizovaly, přidávaly reaktivní pancéřování ERA, svařovaly protidronové klece a sítě. Američtí instruktoři podle velitele podcenili schopnosti ruských nočních průzkumných dronů a rozsah hrozby FPV. Tank bez vrstvené ochrany proti dronům je dnes zranitelný téměř vždy, bez ohledu na vlajku na věži.

Co Rusko získalo, a co ne

Několik Abramsů skončilo v ruských rukou. Server The War Zone zdokumentoval minimálně jeden ukořistěný kus s odkrytým vnitřním pancířem. Pro Moskvu má taková kořist dvojí hodnotu: technickou a propagandistickou. Z technického hlediska může Rusko studovat polní úpravy, zranitelná místa, odolnost proti konkrétním typům munice a testovat vlastní prostředky proti reálnému západnímu pancíři. Strategický průlom to ale nejspíš nepřinese, exportní verze M1A1 postrádá nejcitlivější americkou technologii, tedy kompozitní pancíř s vrstvou ochuzeného uranu, který mají jen stroje sloužící v americké armádě. Propagandistická hodnota ukořistěného Abramsu vystaveného v Moskvě je pro Kreml nicméně téměř jistá.

Jak na to reaguje NATO, a Česko

Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, neposlala tank do muzea. Donutila ale NATO přepsat podmínky jeho přežití. Velitelé brigád podle RUSI stále zdůrazňují užitečnost obrněné techniky, jen ji používají jinak, opatrněji, v užším pásmu, s lepším krytím a rychlejším servisem.

Česká armáda dnes provozuje starší Leopardy 2A4, které trpí podobnými omezeními jako ukrajinské Abramsy, nemají systém aktivní ochrany typu hard-kill. Praha ale už objednala 44 nových Leopardů 2A8 s opcí na dalších 14, jak potvrdil výrobce KNDS. Tyto stroje mají dostat izraelský systém Trophy APS od konsorcia EuroTrophy, tedy aktivní ochranu s 360° pokrytím, schopnou reagovat i na útoky shora a na kamikadze drony. Pro srovnání: ruský výrobce KBM potvrdil v únoru 2025 integraci vlastního systému Arena-M na tanky T-90M, ale veřejně doložených informací o jeho reálném bojovém výkonu je výrazně méně než u Trophy, který má za sebou roky sériové výroby a provozních zkušeností.

Rozdíl mezi oběma systémy ilustruje širší princip: nejde o to mít jeden „zázračný“ tank, ale vrstvené řešení, APS, elektronický boj, vlastní průzkumné a stíhací drony, rychlé vyprošťování a způsob nasazení, který stroj nenechá stát bez krytí. NATO na východním křídle, jehož součástí je i Česká republika, paralelně posiluje ochranu proti dronům a rozšiřuje mnohonárodní bojové skupiny.

Éra klasického tankového průlomu skončila někde na ukrajinských polích mezi Avdijivkou a Robotynem. Tank jako zbraň ale ne, jen musí přijít na frontu s ochranou, kterou si donedávna nikdo neuměl představit.