Rusko poskytuje nové informace o výkonu motoru Su-57. Vydrží 2 000 °C, jenže nový pohon nemá a rivalové jsou o generaci dále

Ruská státní agentura TASS v září 2026 zveřejnila sdělení Rostecu, které se opírá o letošní předváděcí let zkušebního pilota Sergeje Bogdana na přehlídce Aero India. Při takzvaném visu, manévru, kdy stíhač téměř zastaví ve vzduchu a motory pracují na hranici, měla teplota uvnitř pohonné jednotky dosáhnout dvou tisíc stupňů Celsia. Číslo zní impozantně. Jenže Rostec neuvedl, kde přesně v motoru se měřilo, jak dlouho režim trval ani o jakou konkrétní variantu pohonu šlo. Bez těchto údajů je tvrzení spíš efektní marketingový střípek než ověřitelný technický parametr.

Co přesně Rusko zveřejnilo, a co zamlčelo

Sdělení Rostecu obsahuje v podstatě dva body. Za prvé zmíněnou tepelnou odolnost při krajním letovém režimu. Za druhé odkaz na akrobatickou ukázku, která měla demonstrovat obratnost a spolehlivost pohonu Su-57. Obojí bylo načasováno po Aero India 2025, kde se Su-57 historicky poprvé ocitl na jedné přehlídce vedle amerického F-35. Podle indického ministerstva obrany šlo o bezprecedentní srovnání dvou stíhačů páté generace na neutrální půdě.

Právě tento kontext naznačuje, proč Rusko detail o 2 000 °C zveřejňuje právě teď. Jde o pozdní marketingové posílení exportního příběhu kolem verze Su-57E, kterou Rosoboronexport aktivně nabízí zahraničním zákazníkům. Exportní brožura slibuje mimo jiné „trvalý nadzvukový let bez přídavného spalování“, tedy supercruise. Problém je v tom, že takový výkon předpokládá motor, který Su-57 v sériové podobě stále nemá.

Motor, který pořád není hotový

Současné sériové Su-57 létají s motorem AL-41F-1 (označovaným také jako Izdělije 117). Jde o výkonný turbodmychadlový motor s vektorováním tahu, ale v ruské letecké doktríně je považován za přechodové řešení. Definitivním pohonem má být motor nové etapy, který ruské oficiální zdroje označují jako Product 177. V širším prostředí otevřených zdrojů se pro něj používá i označení AL-51F nebo Izdělije 30; terminologická nejednotnost sama o sobě vypovídá o netransparentnosti programu.

První let Su-57 s motorem Product 177 oznámila Sjednocená letecká korporace (UAC) v prosinci 2025. Podle firemního sdělení nabízí nový pohon tah 16 000 kgf na forsáži, nižší spotřebu paliva a vyšší životnost. Jenže ještě v červnu 2026 šéf UAC Vadim Baděcha v rozhovoru pro TASS uvedl, že Product 177 je stále ve zkouškách a dodávky mají začít „v příštích letech“. Zpoždění už není kosmetické, je strukturální. Su-57 vstoupil do služby bez definitivního pohonu a ani po více než čtyřech letech plnohodnotné války na Ukrajině není přechod na zamýšlený standard dokončen.

Průmyslové pozadí problému přiznal v roce 2025 i místopředseda ruské vlády Denis Manturov, který v rozhovoru pro RBC mluvil o mimořádné náročnosti vývoje nového motoru a o nutnosti nahradit importní komponenty domácí výrobou. Západní sankce uvalené po roce 2022 dopadly na ruský letecký průmysl především přes elektroniku, avioniku a dodavatelské řetězce. Podle britského think-tanku RUSI Rusku výrazně ztížily přístup k západní mikroelektronice, což zpomaluje celý ekosystém, do něhož motor patří.

Rivalové nejdou jen rychleji, jdou jinam

Kontrast s konkurencí je tvrdý. Americký motor F135 od Pratt & Whitney, který pohání všechny varianty F-35 Lightning II, je dávno sériový. Výrobce uvádí přes 1 300 dodaných motorů, více než milion nalétaných hodin a tah přes 181 kN (zhruba 18 100 kgf). Nejde přitom jen o surový výkon; F135 disponuje pokročilým digitálním řízením, diagnostikou v reálném čase a tepelným managementem, který Pratt & Whitney označuje za špičkový. Právě tato kombinace tahu, spolehlivosti a softwarové vyspělosti dělá z F135 měřítko, vůči kterému se ostatní motory páté generace poměřují.

Čínský J-20 zatím létá s ruskými motory AL-31F a domácími WS-10C, ale Peking intenzivně pracuje na motoru WS-15. Podle výroční zprávy Pentagonu o čínské armádě má WS-15 dát J-20 schopnost supercruise a vyšší energii v manévru díky většímu tahu a vektorování. Parametry zůstávají netransparentní, ale směr je jasný.

A pak je tu generační skok. 23. března 2025 americké letectvo oficiálně oznámilo kontrakt na F-47, stíhač šesté generace v rámci programu NGAD. Čína na přehlídce v Ču-chaji koncem roku 2024 představila dva prototypy bezocasých stealth strojů nové generace, jak potvrzuje zpráva Pentagonu za rok 2025. Zatímco Rusko u Su-57 stále řeší dokončení motoru pro plně dospělý standard páté generace, jeho hlavní rivalové už veřejně míří za její horizont.

Co to znamená pro válku, a pro Česko

Paradoxně: pro bezprostřední průběh války na Ukrajině má zpoždění nového motoru omezený dopad. Su-57 hrál v konfliktu, který trvá už přes čtyři roky, podle RUSI jen velmi malou roli. Rusko se mnohem více opírá o starší platformy a klouzavé pumy shazované z bezpečné vzdálenosti. Malá a ne zcela transparentní flotila Su-57 nedovoluje masové nasazení.

Větší dopad má zpoždění na prestiž, export a dlouhodobou konkurenceschopnost. Rusko tvrdí, že exportní dodávky Su-57E už začaly, zákazníka ale veřejně nesdělilo. Potenciální kupci (a Indie je nejčastěji skloňovaným kandidátem) nekupují jen letadlo, ale i důvěru ve stabilní budoucí konfiguraci. Nehotový motor tu důvěru podkopává.

Pro Českou republiku je kontext přímočarý. Česká armáda zatím žádný stíhač páté generace neprovozuje, ale Ministerstvo obrany vede projekt pořízení F-35 Lightning II. Pratt & Whitney už Česko eviduje mezi zákazníky programu F135. Přechod na F-35 je odpovědí na prostředí, v němž i technologicky zaostávající protivník disponuje širokým leteckým a raketovým arzenálem, a v němž alianční interoperabilita rozhoduje víc než jednotlivý stroj.

Rusko v roce 2026 prodává jako hlavní argument budoucí standard, který jeho soupeři už mají v provozu nebo jej rovnou překračují další generační vrstvou. Efektní číslo o dvou tisících stupních to nezmění.