Rusové těžce trpí, satelity potvrzují devastaci Millerovo. Ukrajinci zničili radary, muniční sklad i zázemí Su-30SM a Su-35

Noc na 30. srpna 2026 přinesla pro ruskou vojenskou základnu Millerovo v Rostovské oblasti dosud nejhůře zdokumentovanou vlnu destrukce. Operátoři 1. centra Sil bezpilotních systémů Ukrajiny vypustili sérii úderných dronů FP-1 a během několika hodin proměnili klíčové uzly letiště v trosky. Když analytici kanálu Dnipro Osint o pár dní později zveřejnili verifikaci satelitních snímků se souřadnicemi čtyř zasažených míst, obraz byl jednoznačný: Millerovo přišlo o dva radarové systémy, sklad munice a technicko-provozní jednotku, která sloužila k údržbě a přípravě bojových strojů 31. stíhacího pluku, tedy letounů Su-30SM a Su-35.

Co přesně satelity ukázaly

Analýza publikovaná serverem OBOZ.UA nad snímky Dnipro Osint rozlišuje čtyři zasažená místa. Muniční sklad a takzvaná TěČ (technicko-exploatační část, tedy servisní zázemí stíhaček) jsou popsány jako zcela zničené. U obou radarových stanovišť snímky ukazují viditelné zásahy a vážné poškození. Vzletová dráha samotná podle dostupných dat poškozena nebyla, takže letiště jako plocha pro přistání teoreticky fungovat může. Jenže letiště bez radarů, munice a servisního zázemí je jako nemocnice bez lékařů, léků a operačních sálů: budova stojí, ale provoz kolabuje.

Důležitý detail: veřejné satelitní snímky z této vlny nepotvrzují přímé zásahy konkrétních letounů Su-30SM nebo Su-35. Zničena byla infrastruktura, která tyto stroje obsluhuje, tedy místo, kde se připravují na let, kde se opravují a kde se plní municí. Bez TěČ se tempo bojových vzletů dramaticky zpomalí.

Dva radary, dvě ztracené oči

Zasažené radary nejsou zaměnitelné. RSP-27 je letištní systém pro řízení přiblížení a kontrolu vzdušného provozu přímo nad základnou. Podle patentové dokumentace slouží k pozemnímu navádění letadel na přistání, sledování odchylek od trajektorie a jako záložní prostředek při selhání jiných naváděcích systémů. Jeho ztráta znamená horší bezpečnost přistání, pomalejší obrat letadel a komplikace při nočních nebo hustých operacích.

Něbo-SV je něco jiného: dvousouřadnicový přehledový radar metrového pásma s kruhovým pokrytím, určený k včasnému odhalení vzdušných cílů. Funguje jako varovný systém, vidí, co se blíží z dálky. Bez něj je základna slepější vůči dalším útokům.

A právě tady vstupuje do hry kontext, který mění celý příběh. Pouhé tři dny před úderem FP-1 zasáhla na stejné základně 429. brigáda „Achilles“ dronem RAM-2X ještě další radar, Něbo-U, systém v hodnotě odhadované na stovky milionů korun. Millerovo tak během jediného týdne přišlo o tři radarové systémy. To není náhoda. To je systematické rozebírání protivzdušné obrany po vrstvách.

Proč Millerovo není „jen další letiště“

Millerovo leží přibližně 170 kilometrů od linie bojového dotyku. Dost daleko na to, aby šlo o týlovou základnu, kde se Rusko cítilo relativně bezpečně. Podle ArmyInform základna neslouží jen 31. stíhacímu pluku, je spojována i se skladováním, přípravou a vypouštěním úderných dronů, včetně íránských Šáhidů. Ukrajinské letectvo ji opakovaně uvádí mezi směry startu dronových vln mířících na ukrajinská města.

Jurij Fedorenko, velitel brigády „Achilles“, už po předchozím zásahu radaru odhadl dobu opravy na minimálně šest měsíců. U zcela zničeného muničního skladu a servisního zázemí lze čekat podobně dlouhou, ne-li delší obnovu. Rusko samozřejmě může improvizovat, přesunout mobilní radary, rozptýlit techniku, nasadit polní servisní jednotky. Ale návrat do plného operačního rytmu je otázkou měsíců, ne dní.

Kampaň, ne náhodný zásah

Millerovo není terčem poprvé. Už v červenci 2024 zachytily satelity následky dronového útoku na tuto základnu. Tehdy šlo o bodový zásah. Nyní je situace kvalitativně jiná: Ukrajina nejdřív oslepila obranu (Něbo-U 27. srpna) a tři dny nato udeřila na zbývající radary, munici i servisní zázemí. Jde o vrstvený přístup: nejprve senzory, pak infrastruktura.

Současně tentýž balík operací 1. centra SBS zasáhl i cíl vzdálený přes 800 kilometrů od ukrajinské hranice. Millerovo je tedy součástí širší schopnosti zasahovat různé hloubky ruského zázemí, a to opakovaně, koordinovaně a s rostoucí přesností.

Co to změní a co ne

Poctivá odpověď zní: Millerovo samo válku nezlomí. Rusko vypouští drony i z Orlu, Kurska, Brjanska, Primorsko-Achtarsku a z Krymu. Zničení jednoho uzlu nesrazí celkový počet Šáhidů nad Ukrajinou. Ale každá vyřazená základna zvyšuje logistické tření, nutí Rusko přesouvat prostředky protivzdušné obrany a zdražuje ochranu týlu. A hlavně mění psychologii: 170 kilometrů za frontou už není bezpečná vzdálenost. Ruské velení musí počítat s tím, že příští úder může přijít kamkoli, a že Ukrajina umí stejné letiště zasáhnout znovu a znovu, pokaždé o vrstvu hlouběji.

Pro 31. stíhací pluk a jeho Su-30SM a Su-35 to znamená měsíce provizorií, zhoršenou údržbu a pomalejší přípravu bojových misí. Pro ruskou dronovou kampaň lokální komplikaci. Pro Ukrajinu důkaz, že strategie systematického rozebírání nepřátelské infrastruktury funguje.