USA poprvé objednaly sériovou výrobu laserových zbraní. LOCUST za 11 miliard má likvidovat drony a změnit vzdušnou obranu

Roky prototypů, testů a opatrného vyčkávání skončily jedním podpisem. Na začátku září 2026 oznámila americká armáda, že firmě AeroVironment zadala první produkční zakázku na vysokovýkonný laserový systém v historii svých pozemních sil. Kontrakt v hodnotě 464,8 milionu dolarů, tedy zhruba 11 miliard korun podle aktuálního kurzu, převádí program E-HEL z fáze experimentů do sériové výroby. A tím mění pravidla hry, protože poprvé nejde o demonstrátor, který po zkouškách zamíří do skladu, ale o zbraň určenou k nasazení v desítkách kusů na bojových vozidlech americké armády.

Co je LOCUST X3 a jak funguje

LOCUST X3 je třetí generace mobilního laserového systému firmy AeroVironment, navržená výhradně k ničení malých bezpilotních prostředků, tedy dronů takzvaných skupin 1 až 3 (stroje o hmotnosti zhruba od pár set gramů po 600 kilogramů). Srdcem systému je laser o výkonu 30 kW v armádní konfiguraci, přičemž výrobce uvádí škálovatelnost v rozmezí 20 až 35+ kW. K němu patří modulární směrovač paprsku, senzorová architektura a software AV_Halo PINPOINT, který zajišťuje detekci, sledování, prioritizaci cílů a přesné držení energie na manévrujícím dronu.

Princip ničení je prostý a zároveň brutálně efektivní. Soustředěný paprsek zahřívá vybrané místo na cíli (typicky senzor, baterii nebo nosnou konstrukci) tak dlouho, dokud nedojde k degradaci nebo destrukci. Laser pracuje rychlostí světla, takže doba mezi zaměřením a zásahem je prakticky nulová. Proti jednomu cíli působí v jednu chvíli, ale přechod na další je extrémně rychlý. A hlavně: jeden zásah stojí podle výrobce méně než 5 dolarů. To je asi 120 korun.

Proč je to historický krok

Americká armáda sama označila kontrakt za svůj první produkční kontrakt na vysokovýkonný laserový zbraňový systém. AeroVironment jde ve svém tvrzení ještě dál a mluví o historicky první americké produkční akvizici systému řízeného paprsku vůbec; toto širší tvrzení je ovšem formulací výrobce, nikoli armády.

Časová osa ukazuje, jak dlouhá cesta vedla od laboratoře k výrobní lince. 3. září 2025 převzala armáda první dva prototypy AMP-HEL na lehkém vozidle ISV s výkonem kolem 20 kW. Další dva prototypy, tentokrát na těžším JLTV, dorazily 18. prosince téhož roku. V květnu 2026 proběhla validační akce ve White Sands ve spolupráci s federálním leteckým úřadem FAA a střediskem JIATF-401, která ověřila bezpečné použití laseru v národním vzdušném prostoru. Teprve poté, na začátku září 2026, přišel produkční kontrakt E-HEL.

Americký kontrolní úřad GAO přitom dlouhodobě upozorňoval, že programy řízené energie narážejí na takzvané „údolí smrti“ mezi prototypem a sériovou akvizicí, a to kvůli problémům s výkonem, chlazením, dosahem i provozními podmínkami. Program LOCUST toto údolí právě překročil.

Ekonomika obrany proti rojům

Tady je jádro celé změny. Laser nenahrazuje systémy Patriot ani NASAMS. Neřeší balistické rakety, stíhačky ani řízené střely. Řeší něco jiného: spodní vrstvu obrany, kde armády celého světa dnes plýtvají drahými interceptory na levné drony.

Raketa systému Patriot stojí řádově miliony dolarů. I kratší dosahové prostředky pracují s cenou desítek až stovek tisíc dolarů za jeden zásah. Proti dronu za pár set dolarů je to ekonomický nesmysl, a přesně na tuto asymetrii reaguje LOCUST X3. Laser nepotřebuje klasickou munici. Jeho „zásobník“ se obnovuje s napájením systému. Dokud má energii, může střílet.

Podle tiskové zprávy AeroVironment armáda za 464,8 milionu dolarů získá desítky systémů LOCUST X3, průběžnou podporu a výcvik. Přesný počet kusů zveřejněn nebyl. Systémy budou integrovány především na vozidla JLTV, v paletizovaných konfiguracích i na pevných stanovištích.

Limity a únorový incident

Laser není všemocný. Vyžaduje přímou viditelnost na cíl. Mlha, silný déšť a bouřky snižují dosah i kvalitu paprsku. Na větší vzdálenosti je méně účinný než konvenční prostředky. A jeho role je jasně vymezená: drony skupin 1 až 3, nikoli celé spektrum vzdušných hrozeb.

Pozornost si zaslouží i incident z února 2026. Podle agentury AP armáda u texaského Fort Hancock omylem sestřelila laserem dron americké pohraniční stráže CBP. Podle Reuters šlo o systém LOCUST. Příčinou nebylo selhání zbraně samotné, ale chyba v identifikaci cíle a v koordinaci mezi agenturami. Armáda incident vyhodnotila jako lekci v procedurách, nikoli jako důvod program zastavit. Tři měsíce poté proběhla validace ve White Sands a v září následoval produkční kontrakt.

Evropa nezůstává pozadu, a co Česko?

Laserová spodní vrstva protivzdušné obrany není jen americký experiment. Britský DragonFire má po úspěšných testech proti rychlým dronům kontrakt na zavedení k Royal Navy od roku 2027, přičemž britské ministerstvo obrany uvádí cenu zásahu pod 10 liber oproti stovkám tisíc liber za klasickou raketu. Německý úřad BAAINBw v červenci 2026 zadal firmám Rheinmetall a MBDA vývoj námořního laserového systému s plánovanou operační způsobilostí do roku 2029.

Pro Česko je téma relevantní, i když zatím spíš v rovině koncepční. Armáda ČR buduje vícevrstvou protivzdušnou obranu: zavádí raketový systém SPYDER s dosahem střel až 80 km a výškou 20 km, provozuje protiletadlové komplety RBS-70 a ve strategickém dokumentu Koncepce výstavby AČR 2035 výslovně počítá se schopností C-UAS. Jenže SPYDER ani RBS-70 neřeší totéž co LOCUST. Izraelský SPYDER je určen proti letounům a řízeným střelám na středních vzdálenostech. Laser by ho nedokázal nahradit, ale doplnil by ho o levnou krátkodosahovou vrstvu proti malým dronům, na které je raketa za miliony zbytečně drahá.

Válka na Ukrajině, která trvá už přes čtyři roky, ukázala, že masové nasazení levných dronů dokáže paralyzovat i konvenčně silnější armádu. Americká armáda na to odpověděla podpisem kontraktu, který poprvé v historii převádí laserovou obranu z prototypů do sériové výroby. Otázka už nezní, jestli lasery změní vzdušnou obranu. Otázka zní, jak rychle.