Rusko přestavuje střely S-400 na útočné zbraně se 199kg hlavicí. Ukázalo se ale, že bez Ameriky by neexistovaly

Když technici ukrajinské vojenské rozvědky DIU rozložili trosky jedné z ruských střel, které dopadly na ukrajinské město, nenašli uvnitř žádný technologický zázrak. Našli frankensteinovského hybrida: motor z jedné protiletadlové střely, ocasní část z jiné, řídicí elektroniku poskládanou ze třetí. A v srdci toho všeho desítky čipů od Texas Instruments, Analog Devices, Micronu nebo švýcarského u-bloxu. Střela, kterou Kreml prezentuje jako důkaz soběstačnosti svého zbrojního průmyslu, by bez globálního polovodičového trhu nikdy neletěla po balistické křivce k pozemnímu cíli.

Frankenstein ze skladů protivzdušné obrany

RM-48U není střela navržená od nuly. Podle DIU jde o přestavbu vyřazených protiletadlových řízených střel a střel-cílů ze systému S-400. Rusko vzalo motor ze střely 48N6DM, ocasní úsek z exportní verze 48N6E2 a přístrojový úsek složený z prvků menší střely 9M96 a opět 48N6E2. Výsledkem je jednostupňová balistická střela na tuhé palivo, která letí rychlostí čtyř až šesti Machů (přibližně 4 900 až 7 350 km/h), dosáhne na vzdálenost do 400 kilometrů a nese 199kilogramovou tříštivo-trhavou hlavici s předtvarovanými ničivými prvky, kovovými kostkami, které se při explozi rozletí do okolí a ničí živou sílu, techniku i infrastrukturu.

Pro útoky na pozemní cíle Rusko vytvořilo dvě speciální raketové skupiny: jednu s rádiovým navedením, druhou se satelitní navigací. V praxi se podle DIU častěji používá autonomní satelitně naváděná verze, která nepotřebuje kontakt s pozemní stanicí po celou dobu letu. Jde o nouzové, ale funkční řešení: technicky improvizaci, provozně už sériovou výrobu. Podle dat DIU citovaných serverem Ukrainska Pravda mělo Rusko k 5. srpnu 2026 kolem 400 těchto střel a vyrábělo zhruba 50 kusů měsíčně. Za celý rok 2026 plánuje dodat přes 480 kusů, více než dvojnásobek oproti roku předchozímu.

117 zahraničních součástek, 95 z nich amerických

Tady příběh přestává být jen o jedné střele a začíná být o systémovém selhání exportních kontrol. DIU při analýze RM-48U identifikovala 117 zahraničních elektronických součástek. Z nich 95 pochází od amerických výrobců. Procesory, programovatelná logika, analogové a komunikační čipy, to všechno tvoří elektronickou páteř střely, bez které by kovové tělo bylo jen hloupou trubkou s motorem.

Zvlášť výmluvný je případ švýcarské firmy u-blox. V troskách střely byl nalezen navigační modul UBX-M10050-KB, civilní GNSS čip schopný přijímat signály GPS, Galileo, GLONASS i BeiDou. Firma přitom ve svém kodexu udržitelnosti uvádí zákaz prodeje produktů pro použití ve zbraních a zbraňových systémech, a to už od roku 2002. Po únoru 2022 navíc zastavila veškeré dodávky do Ruska a Běloruska. Stejně tak Texas Instruments označuje jakékoli zásilky svých produktů do Ruska za „neautorizované a nelegální“. Analog Devices veřejně bojuje proti přesměrování čipů na šedém trhu. Micron smluvně zakazuje Rusko i použití v raketových systémech.

Žádná z těchto firem vědomě nedodává Kremlu součástky do střel. Problém je jinde.

Cesta čipu z Texasu do ruské střely

Americký úřad pro průmysl a bezpečnost (BIS) to popisuje bez obalu: Rusko „rutinně spoléhá“ na třetí strany a překladiště, aby skrylo skutečné koncové uživatele. Schéma se opakuje: krycí firmy v Hongkongu, pevninské Číně, Indii nebo Turecku nakupují komerční čipy přes autorizované distributory nebo nezávislé brokery. Přebalí je, přepíšou konečného odběratele a pošlou dál do Ruska. Americké ministerstvo financí (OFAC) už pojmenovalo a sankcionovalo celé sítě, které tímto způsobem přepravily do Ruska tisíce zásilek mikroelektroniky kritické pro přesně naváděné zbraně.

EU reagovala zavedením povinné klauzule „no-Russia“ a posílenou prověrkou obchodních partnerů. Česko má podle MZV meziresortní koordinační skupinu pro sankční seznamy se zastoupením ministerstva průmyslu, obrany, finančního analytického úřadu, policie i zpravodajských služeb. Kontroly existují. Nejsou ale nepropustné, a RM-48U je toho hmatatelným důkazem.

Doplněk Iskanderu, ne jeho náhrada

Bylo by chybou vidět v RM-48U náhradu plnohodnotných operačně-taktických střel typu Iskander. Není to ekvivalent, už samotný původ z vyřazených protiletadlových střel ukazuje na nižší technologickou úroveň. Rusko přitom podle DIU plánuje v roce 2026 vyrobit až 700 střel 9M723 pro systém Iskander-M. RM-48U je tedy rozšíření arzenálu, nikoli zoufalá záplata za prázdné sklady.

Podceňovat ji ale nelze. Dolet 400 kilometrů, rychlost přes čtyři Machy a téměř dvousetkilogramová hlavice z ní dělají relevantní hrozbu, zvlášť v kombinovaných úderech vedle Iskanderů, střel s plochou dráhou letu a dronů. Ukrajina disponuje systémy Patriot PAC-3 MSE a SAMP/T NG, které jsou konstruovány proti taktickým balistickým střelám. Schopnost obrany existuje. Otázkou zůstává počet dostupných interceptorů a čas na reakci při saturačních útocích.

Z čistě geografického hlediska 400kilometrový dosah znamená, že při odpalu z Kaliningradu, Běloruska nebo západního Ruska může střela teoreticky pokrývat i části území Polska či pobaltských států. NATO v srpnu 2026 po ruských incidentech nad Polskem a Rumunskem znovu zdůraznilo posilování integrované protivzdušné a protiraketové obrany na východním křídle.

Válka se vede i v dodavatelských řetězcích

RM-48U je učebnicový příklad toho, že tempo ruské války lze brzdit i mimo frontu. Každý čip, který se nedostane přes prostředníka do ruské zbrojovky, je střela, která nevzlétne, nebo vzlétne hloupá, bez schopnosti trefit cíl. Rozšiřování sankcí na zprostředkovatele ve třetích zemích, tvrdší screening u distributorů, povinné audity a rychlé sdílení forenzních dat z bojiště s výrobci čipů, to všechno jsou nástroje, které už existují. Stačí je používat důsledněji.

Kovové tělo střely je ruské. Její mozek ne. A dokud bude globální polovodičový trh děravý, bude Kreml skládat své frankensteinovské střely dál, z vyřazených raket a amerických čipů.