Rusové tajně testovali zbraň na ničení podmořských kabelů EU. Západní země je nachytaly a donutily odtáhnout

Británie, Norsko a Spojené státy operaci odhalily dřív, než mohla způsobit škodu. Tři západní země přešly od skrytého sledování k otevřenému stínování ruských plavidel, nasadily fregaty, hlídkové letouny P-8 a sonarové bóje, a Moskvě sdělily, že o celé akci vědí. Ruské prostředky se následně stáhly. Kabely zůstaly nepoškozené, ale to, co se odehrálo v arktických vodách, odhalilo něco znepokojivějšího než samotný pokus o sabotáž: Rusko si nacvičovalo útok, po kterém by nikdo nedokázal ukázat prstem na Kreml.

Co přesně Rusové cvičili a proč u Svalbardu

Za operací stálo Hlavní ředitelství pro hlubinný výzkum, známé pod ruskou zkratkou GUGI, vysoce utajená jednotka ruských ozbrojených sil, kterou Británie v roce 2025 zařadila na sankční seznam. GUGI disponuje specializovanými ponorkami a hlubinnými prostředky schopnými operovat v hloubkách, kam běžné námořnictvo nedosáhne.

Podle dvou západních činitelů citovaných agenturou Reuters šlo o „sofistikovanou a destruktivní technologii“, jejíž nasazení hlubinné prostředky GUGI u Svalbardu simulovaly. Přesný technický princip veřejně znám není, západní zpravodajské služby ho zatím neodtajnily. Známý je ale účel: vyřadit podmořské kabely tak, aby po útoku nezůstaly „otisky prstů“ Ruska.

Cílem cvičení byly dva paralelní kabely systému Svalbard Connection, každý dlouhý přibližně 1 400 kilometrů, vedoucí z pevninského Norska do Longyearbyenu v hloubkách až 2 700 metrů. Nejde o libovolnou infrastrukturu. Tyto kabely napájejí datově stanici SvalSat, největší polární pozemní stanici na světě, která na 78. stupni severní šířky zachytává data z každého oběhu družic na slunečně synchronních drahách. SvalSat je součástí sítě NASA Near Space Network, obsluhuje meteorologické satelity a podporuje norskou státní správu, letecký provoz i výzkum v Arktidě.

Jak Západ operaci odhalil a co následovalo

Britské ministerstvo obrany zveřejnilo první informace už 9. dubna 2026. Norský ministr obrany Tore O. Sandvik potvrdil nasazení norského letounu P-8 Poseidon a fregaty. Společné prohlášení Británie, Norska a Nizozemska v OBSE ze 16. dubna pak upřesnilo, že v oblasti operovaly ponorka třídy Akula a dvě specializované ponorky GUGI.

Postup západních spojenců měl jasnou logiku. Nejprve ruská plavidla sledovali skrytě, nepřetržitě, dvacet čtyři hodin denně. Pak přešli k otevřenému stínování: válečné lodě a letouny daly najevo svou přítomnost tak, aby ji ruská strana nemohla ignorovat. Současně Londýn a Oslo sdělily Moskvě, že o technologii i záměru vědí a že jakýkoli útok na kritickou infrastrukturu ponese následky.

Proč spálit zpravodajskou výhodu a jít s informací ven? Britské vyjádření v OBSE to říká přímo: cílem bylo odstrašení. Západ chtěl vyvolat v Moskvě váhání nad budoucím nasazením technologie, kterou si Rusko pečlivě budovalo. Část zpravodajské výhody se tím nepochybně ztratila. Ale okamžitý efekt, tedy stažení ruských prostředků domů, mluví sám za sebe.

Proč nejde jen o dva norské kabely

Podmořské kabely přenášejí přes 99 % mezinárodních datových toků. Bankovnictví, cloudové služby, kartové autorizace, mezinárodní komunikace, to vše závisí na optických vláknech na mořském dně. I Česko, které nemá vlastní přístup k moři, je na nich nepřímo závislé: CETIN provozuje mezinárodní uzly v Londýně, Frankfurtu, Vídni a Bratislavě a přes ně napojuje české sítě na globální internet.

Kabely u Svalbardu jsou přitom obzvlášť zranitelné. Jeden z nich byl poškozen už v lednu 2022; díky redundanci druhého kabelu nedošlo ke ztrátě služby, ale incident ukázal, jak tenká je záchranná síť. Technická životnost stávajícího systému končí kolem roku 2028. Norská vláda proto v únoru 2025 oznámila výstavbu nového státem kontrolovaného kabelu na trase pevnina–Svalbard–Jan Mayen s rozpočtem 2,8 miliardy norských korun, tedy zhruba 6,3 miliardy Kč.

Srovnání s Nord Streamem se nabízí. Podobnost je v cíli: kritická infrastruktura pod mořem a hybridní tlak na Evropu. Rozdíl je zásadní: u Svalbardu nedošlo ke škodě, protože Západ zasáhl v čase nácviku, ne až po útoku. Exploze Nord Streamu v roce 2022 byly dokonané, fyzicky destruktivní a spustily celoevropskou bezpečnostní reakci. Incident u Svalbardu ukazuje, že se Západ z té lekce poučil.

Co Západ dělá, aby se to neopakovalo

Reakce je vícevrstevná a probíhá souběžně na několika frontách:

• NATO od ledna 2025 provozuje operaci Baltic Sentry s fregatami, hlídkovými letouny a námořními drony na ochranu podmořské infrastruktury.
• Británie nasazuje systém Nordic Warden a loď RFA Proteus vybavenou ponornými drony pro inspekci mořského dna.
• USA a Norsko v květnu 2026 společně cvičily bezposádkové hladinové i podvodní prostředky v rámci cvičení Arctic Sentry zaměřeného právě na ochranu kabelů v Arktidě.
• Norsko, Británie a Německo v červnu 2026 převzaly větší odpovědnost za protiponorkový boj v severním Atlantiku.
• Evropská komise v únoru 2026 představila bezpečnostní soubor opatření pro podmořské kabely a v červnu uvolnila 40 milionů eur na regionální kabelové uzly a opravárenské kapacity.

Kvalitativní posun oproti dřívějším ruským aktivitám, jako bylo „driftování“ výzvědné lodi Jantar nad podmořskou infrastrukturou, je zřejmý. GUGI u Svalbardu necvičilo průzkum. Cvičilo destrukci v hloubkách, kam se běžné prostředky nedostanou, a to způsobem, který měl znemožnit přiřazení útoku konkrétnímu státu.

Překažený nácvik, ne odvrácená katastrofa, a přesto varovný signál

Kabely u Svalbardu zůstaly nepoškozené. Žádná data se neztratila, žádná služba nevypadla. Přesto je to, co se na jaře 2026 odehrálo v arktických vodách, jedním z nejzávažnějších odhalených případů ruské přípravy na sabotáž evropské infrastruktury. Rusko si neověřovalo, jestli dokáže kabel přestřihnout. Ověřovalo si, jestli to dokáže udělat tak, aby mu to nikdo nepřipsal.

Západ tentokrát zasáhl včas. Otázka, kterou incident zanechává, je jiná: kolik podobných nácviků proběhlo tam, kde je nikdo nesledoval.