Švédsko změní celou severní Evropu. Vybuduje divizi nejsmrtelnějších raketometů NATO a střely PrSM bude vyrábět samo

Stockholmská vláda oznámila nákup amerických raketometů M142 HIMARS za zhruba 7 miliard švédských korun, tedy přibližně 16 miliard Kč, a současně podepsala s Finskem mezivládní deklaraci o společném rozvoji raketového dělostřelectva. Nejde jen o další položku na nákupním seznamu nového člena NATO. Švédské ozbrojené síly dosud neměly ve svém arzenálu vůbec žádnou pozemní schopnost hluboké přesné palby, a teď ji budují od základu, s ambicí vyrábět část munice na vlastním území. Pro celé severní křídlo aliance to znamená zásadní posun.

Proč zrovna HIMARS a proč teď

Systém M142 HIMARS je šestikolový odpalovač, který dokáže během několika minut vypálit řízenou raketu a okamžitě změnit pozici. Právě tato kombinace přesnosti, mobility a rychlosti z něj udělala jednu z nejúčinnějších zbraní současného bojiště; Ukrajina to potvrdila od léta 2022 opakovaně. Platforma sama o sobě je „jen“ nosič; její smrtící potenciál určuje munice. A právě v munici se skrývá klíč k celému švédskému plánu.

Švédská armáda potvrdila, že HIMARS zaplní mezeru, kterou dosud nedokázalo pokrýt nic z jejího vybavení. Houfnice Archer ráže 155 mm, kterou Švédsko provozuje, střílí na vzdálenost přes 50 km. HIMARS s řízenými raketami GMLRS zasáhne cíle kolem 80 km, s balistickými střelami ATACMS až 300 km. A nástupce ATACMS, střela PrSM, posouvá dosah za hranici 400 km, podle některých údajů až k 500 km, a navíc se do jednoho podu vejdou dvě místo jedné. To je dvojnásobek palebné kapacity na jeden odpalovač.

Raketometná jednotka v rámci nové divize

Švédské obranné rozhodnutí na období 2025–2030 počítá s vybudováním divizní schopnosti pozemních sil. Součástí tohoto plánu je vznik nové raketometné jednotky; nejde tedy o samostatnou divizi raketometů, ale o klíčový prvek v rámci budované divize, který švédské armádě dodá schopnost zasáhnout hluboké cíle protivníka. Ministr obrany Pål Jonson v rozhovoru pro Breaking Defense upřesnil, že Švédsko pořizuje „něco přes deset“ odpalovačů. První dodávky mají dorazit od roku 2027.

Proč je to důležité v regionálním měřítku? Švédská obranná komise ve své zprávě z června 2026 označuje Rusko za nejvýznamnější přímou a dlouhodobou hrozbu a severní křídlo NATO za prostor, kde je třeba posilovat odstrašení. Stockholm navíc vede alianční předsunutou přítomnost ve Finsku, takže nejde jen o obranu vlastního území, ale o schopnost bránit celý sever Evropy.

Výroba munice v Evropě: Saab a Lockheed Martin

Tady příběh přestává být jen o nákupu a začíná být o průmyslové suverenitě. Švédská vláda ve svém oficiálním prohlášení mluví o výrobě munice pro HIMARS a další systémy na švédském území, konkrétně zmiňuje integraci střely GLSDB. Ministr Jonson šel v rozhovoru pro Breaking Defense dál a výslovně spojil tento rámec i se střelou PrSM.

Saab a Lockheed Martin podepsaly dopis o záměru k prozkoumání možností společné výroby. Šéf divize Saab Dynamics Görgen Johansson sám upozornil, že jde zatím o první krok, nikoli o závaznou výrobní smlouvu. Saab přitom už buduje muniční výrobní kapacitu v americkém Graylingu v Michiganu a evropská výroba je podle Johanssona otevřená jako další logický krok.

Pokud by se podařilo vyrábět PrSM nebo její komponenty přímo ve Švédsku, znamenalo by to kratší logistický řetězec, menší závislost na amerických výrobních kapacitách a možnost udržovat zásoby munice blíž potenciálnímu bojišti. Podle nás je právě tohle ta skutečná změna, ne samotné odpalovače, ale schopnost je dlouhodobě zásobovat z evropské půdy.

Finsko jako servisní páteř celého regionu

Spolupráce se neomezuje na papírovou deklaraci. Finsko už provozuje pásový raketomet M270 MLRS, který používá stejnou rodinu munice jako HIMARS. Obě země se dohodly na společném výcviku, údržbě, rozvoji schopností i sdílení muničních zásob. Lockheed Martin navíc buduje v Tampere první evropské servisní centrum pro HIMARS a finský ministr obrany Antti Häkkänen ho popisuje jako zázemí, které má podporovat celou Evropu, nejen Finsko.

Švédsko se tak stává prvním novým uživatelem, který se o toto centrum opře. Vzniká přeshraniční ekosystém: švédské odpalovače, finský servis, společná munice, sdílený výcvik. Pro severní křídlo NATO je to kvalitativní skok.

Severovýchodní oblouk NATO houstne

Švédsko nevstupuje do prázdného prostoru. Podívejme se na regionální kontext:

• Polsko uzavřelo rámcovou dohodu na 486 odpalovačů HIMARS v programu HOMAR-A, jde o vůbec největší objednávku tohoto systému mimo USA.
• Litva podepsala kontrakt na první baterii osmi HIMARS a letos přidala druhou.
• Lotyšsko pořizuje šest kusů s dodávkami rovněž od roku 2027.

Švédských „něco přes deset“ kusů je v absolutních číslech skromný počet. Ale v kombinaci s finskou interoperabilitou, průmyslovou ambicí a strategickou polohou mezi Baltem a Arktidou jde o víc než jen o další řádek v tabulce. Celý severovýchodní oblouk NATO se přezbrojuje na stejnou rodinu systémů, a to Moskvě výrazně komplikuje jakýkoli kalkulovaný nátlak v regionu.

Pro srovnání: Česká republika řeší modernizaci dělostřelectva jinak. Objednávka 62 samohybných houfnic CAESAR ráže 155 mm s dostřelem kolem 40 km pokrývá jinou vrstvu palby. Systémy kategorie HIMARS se v českých akvizičních plánech zatím veřejně neobjevují.

Švédsko vsadilo na to, že odstrašení nestojí jen na počtu hlavní, ale na schopnosti zasáhnout hluboko, zásobovat se blízko a spolupracovat bezešvě. Pokud se podaří dotáhnout výrobu munice na evropské půdě, severní křídlo NATO získá něco, co dosud nemělo: palebnou hloubku s vlastním zásobovacím řetězcem.