Ukrajina na veletrhu překvapila. Nová střela pro PVO Desna vychází z protitankové střely Barrier a láká laserovým naváděním

Obranný veletrh MSPO v polských Kielcích bývá tradičně přehlídkou západní a středoevropské zbrojní produkce. Letos ale pozornost strhla expozice Ukroboronpromu, a to ne kvůli počtu exponátů, ale kvůli jednomu konkrétnímu: střele, která vznikla přestavbou protitankové rakety na protiletadlovou. Ukrajina tím ukázala, že její průmysl dokáže z existující výrobní linky během války vytáhnout zbraň pro úplně jinou roli, a navíc ji rovnou nabídnout v novém odpalovacím modulu s označením Desna.

Z protitankové rodiny do protiletadlové role

Střela RK-2PZ nese ve svém názvu stopu po rodině RK-2, která tvoří jádro protitankových systémů Stuhna-P a Barrier. Konstrukční kancelář Luč u ní zachovala kalibr 130 mm, celkovou hmotnost kolem 29 kg a klíčový princip navedení: laserové vedení letu, při němž zaměřovací stanice drží cíl a střela letí v laserovém poli k bodu zásahu. Přijímač laserového svazku sedí v zadní části rakety, stejně jako u protitankových variant.

Co se změnilo? Bojová část. Místo kumulativní nálože určené k průrazu pancíře nese RK-2PZ tříštivotrhavou hlavici o hmotnosti 6,1 kg, doplněnou o bezkontaktní i kontaktní čidla pro odpálení v blízkosti vzdušného cíle. Podle reportáže Ukrajinské pravdy z veletrhu je střela optimalizovaná především proti pomalejším bezpilotním prostředkům a nízko letícím cílům, jako jsou průzkumné drony nebo vrtulníky. Proti rychlým řízeným střelám s plochou dráhou letu by její účinnost byla výrazně nižší.

Není to přitom úplná novinka v myšlení kanceláře Luč. Už u systému Skif výrobce počítal s možností ničit vznášející se vrtulníky. Přechod k plnohodnotné protiletadlové střele je tedy evoluce, ne revoluce.

Proč laserové vedení, a ne autonomní navedení

Západní protiletadlové střely krátkého dosahu dnes většinou fungují na principu „vystřel a zapomeň“. Americký Stinger s infračerveným navedením má plánovací dosah kolem 4 km a hmotnost necelých 16,5 kg včetně gripstocku. Francouzský Mistral 3 od MBDA dosáhne až 8 km, letí rychlostí 930 m/s a nese 3kg bojovou část. Obě střely po odpálení nepotřebují operátora, samy si drží cíl.

RK-2PZ jde jinou cestou. Laserové vedení vyžaduje, aby zaměřovací stanice doprovázela cíl až do okamžiku zásahu. To je nevýhoda proti rychle manévrujícím objektům. Má to ale i svou logiku:

• Odolnost proti rušení. Laserový svazek je extrémně obtížné elektronicky zarušit, na rozdíl od infračervených nebo radarových naváděcích systémů. Švédský Saab se stejným principem u systému RBS 70 NG přímo chlubí formulací „nezarušitelné laserové navedení“.
• Cena a výrobní dostupnost. Ukrajina nepotřebuje dovážet drahé infračervené hlavice ani sofistikované radarové vyhledávače, využívá optoelektroniku, kterou už vyrábí pro protitankové systémy.
• Vhodnost proti dronům. Pomalejší bezpilotní prostředky, které tvoří většinu ruských průzkumných a úderných operací, nepotřebují autonomní navedení. Stačí je zachytit, udržet v laserovém poli a zasáhnout.

Podle nás je právě tohle jádro celého příběhu: nejde o zázračnou zbraň, ale o pragmatické řešení, které řeší konkrétní frontový problém dostupnými prostředky.

Rif jako důkaz konceptu, Desna jako další krok

Že přístup funguje, ukazuje systém Rif. Ten vznikl modernizací sovětské Strely-10M na podvozku MT-LB; zachoval otočný mechanismus odpalovače a místo operátora, ale dostal novou optoelektronickou stanici s denním a termovizním kanálem, laserový dálkoměr a zcela jiné střely v kontejnerech. Živé střelby proběhly už v prosinci 2021, sériová výroba následovala a od ledna 2026 systém slouží na frontě. Bojové záběry zachycují zásahy ruských dronů ve vzdálenosti přibližně 4 až 5 km.

Desna má být dalším krokem, nový protiletadlový modul přímo navržený pro střely RK-2PZ. Podvozek, radarová výbava, přesný počet střel ani stav zkoušek ale v otevřených zdrojích zveřejněny nebyly. Živé střelby Desny zatím nejsou veřejně doloženy. Nejpoctivější popis je tedy tento: existuje funkční střela, existuje deklarovaný modul, ale kompletní systém s ověřenými parametry veřejnost zatím neviděla.

Srovnávat Desnu s ruským Pancirem-S1 by bylo předčasné. Pancir je radarově vybavený hybrid raket a 30mm kanonů s dosahem až 20 km a výškovým stropem 10 km, nesoucí 12 střel 57E6. Desna vypadá spíš jako lehčí a jednodušší vrstva frontové protivzdušné obrany, levnější, rychleji vyrobitelná a zaměřená na jiný segment hrozeb.

Proč Ukrajina ukazuje zbraně na veletrhu uprostřed války

Veřejná prezentace nových systémů během probíhajícího konfliktu, který trvá už více než čtyři roky, může působit překvapivě. Odpověď je ale ryze průmyslová. Delegace Ukroboronpromu na MSPO absolvovala více než 140 jednání a podepsala přes deset kooperačních dokumentů zaměřených na dodávky komponentů, kritických dílů a lokalizaci oprav. Veletrh není PR akce, je to nástroj pro budování dodavatelského řetězce.

Česko v tomto kontextu hraje svou roli. Licenční montáž pušek CZ BREN 2 na Ukrajině běží od konce roku 2024 a česko-ukrajinské společné vládní prohlášení z října 2022 povýšilo obranně-průmyslovou spolupráci na strategickou úroveň. Přímá vazba na program Rif nebo Desna sice veřejně doložená není, ale politické a průmyslové podmínky pro rozšíření spolupráce i na komponenty protivzdušných systémů existují.

Co z toho plyne pro frontovou realitu

Ukrajina nemá luxus čekat na ideální zbraň. Sovětské zásoby střel pro Strelu-10 docházejí, západní dodávky Stingerů a Mistralů pokrývají jen část potřeb a ruské drony létají v tisícových sériích. Střela RK-2PZ a systémy Rif a Desna představují odpověď, která nevyniká špičkovými parametry, ale dává smysl z hlediska výrobní logiky: existující průmyslová základna, známý motor, ověřená optoelektronika, domácí dodavatelský řetězec.

Proti stíhačkám nebo balistickým střelám to nepomůže. Ale proti Orlanu, Lancetu nebo nízko letícímu vrtulníku na vzdálenost několika kilometrů může laserově vedená střela za zlomek ceny Mistralu udělat přesně to, co fronta potřebuje. A právě v tom je ukrajinské překvapení z Kielců: ne v zázračné technologii, ale ve schopnosti válečného průmyslu přeměnit protitankovou raketu na protiletadlovou a dostat ji k vojákům dřív, než dojdou sovětské zásoby.