V Bulharsku hořely muniční sklady, ozvaly se exploze. Už podruhé za měsíc, a nikdo neví proč; Rusové se jenom smějí

V noci z 11. na 12. září 2026, krátce po jedenácté večer, vzplanul muniční sklad u vesnice Gorni Vărpišta v kopcovitém terénu mezi Trjavnou a Careva Livadou. Záře nad horizontem byla viditelná až z Veliko Tărnova, desítky kilometrů daleko. Následovaly silné detonace uložené munice a prachů. Tři hasičské týmy vyjely k místu, policie uzavřela silnici od Donina, aktivoval se varovný systém BG-Alert. Nejbližší obydlené sídlo leží přes kilometr od areálu, bezprostřední ohrožení obyvatel úřady vyloučily. V objektu se v okamžiku požáru nacházeli dva strážní, oba se včas stáhli. Proč jich v komplexu s jedenácti sklady plnými munice bylo právě tolik, zatím nikdo nevysvětlil.

Dva požáry, jedna firma, žádná odpověď

10. srpna 2026 hořelo poprvé, u vesnice Belica, v jiném areálu téže firmy. Scénář byl téměř identický: požár, exploze, žádné oběti, nejasná příčina. Stát tehdy zavedl pětistametrovou bezpečnostní zónu, do prostoru pustil jen armádní pyrotechniky a oprávněné složky. Bilance následného čištění okolí mluví za sebe: 60 nevybuchlých kusů munice a zhruba dvě tuny kovových úlomků rozmetaných po ploše 566 dekarů.

Gabrovovská prokuratura u srpnového případu nařídila chemické i technické expertizy, výslechy svědků a zapojila bulharskou bezpečnostní službu DANS. Prověřovala úmyslné i nedbalostní vnesení zdroje ohně, změny komponentů, porušení skladovacích pravidel. Po měsíci stále žádná vedoucí verze. A pak přišel druhý požár.

Stát přitvrdil, firma se brání

Po srpnovém incidentu ministr vnitra Ivan Demerdžiev ještě říkal, že nevidí důvod mluvit o vnější příčině. Po zářijovém už jeho tón zněl jinak. Nevyloučil vnější zásah, ale současně tvrdě kritizoval způsob ostrahy a skladovací podmínky. Oznámil celostátní prověrku všech muničních skladů v Bulharsku, což z lokálního požáru udělalo celostátní bezpečnostní téma.

EMKO se po prvním incidentu bránilo: konstrukce skladu v pořádku, uzemnění funkční, hromosvody, kamery i poplachová technika bez závad. Ostatní sklady a výrobní provozy podle firmy zasaženy nebyly a výroba měla být brzy obnovena. Jenže druhý požár během 33 dnů tuto obhajobu výrazně oslabuje. Buď firma má systémový problém s bezpečností, nebo ji někdo cíleně zasahuje. Obě varianty jsou pro EMKO i pro bulharský stát devastující.

Stín GRU a vzorec, který se opakuje

Jméno EMKO a jeho zakladatele Emiliana Gebreva rezonuje v bezpečnostních analýzách už roky. Gebrev pro The New York Times přiznal, že firma uzavřela kontrakt s ukrajinskými společnostmi na konci roku 2014 a dodávala munici na Ukrajinu. Investigativní platforma Bellingcat propojila EMKO s českými Vrběticemi, s operacemi ruské vojenské rozvědky GRU a se snahou přerušit zásobování Ukrajiny a Gruzie.

Bulharská prokuratura v roce 2021 veřejně popsala vzorec u čtyř starších výbuchů z let 2011–2020: požár, žádné oběti, nenalezená technická příčina, a podle ní vazba na šest ruských občanů, jejichž cílem bylo přerušit dodávky zbraní. V lednu 2024 Sofie znovu vydala evropské zatykače na všech šest podezřelých. Starší kauzy tedy neskončily jen u politické rétoriky.

Pro požáry z roku 2026 ovšem žádný veřejný důkaz o ruské stopě předložen nebyl. Automatický přenos starších závěrů na nové incidenty by byl předčasný. Ale ignorovat kontext, ve kterém se EMKO pohybuje, by bylo naivní.

Proč se Rusové smějí, a co to znamená

K samotnému zářijovému požáru se nám v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat čerstvé oficiální vyjádření Kremlu. Ale historický komunikační vzorec Moskvy je dostatečně výmluvný. Když bulharská prokuratura v roce 2021 spojila starší exploze s ruskými občany, ministr zahraničí Sergej Lavrov to zesměšnil poznámkou, že je dobře, že Rusko ještě neobvinili z atentátu na Františka Ferdinanda v roce 1914. Žádné forenzní vyvrácení, žádná věcná argumentace, jen posměch.

Tento přístup je součástí širší ruské informační strategie: nerozporovat fakta, ale zesměšnit toho, kdo je předkládá. Výsměch sám o sobě není důkazem, že Moskva o příčinách požárů cokoli ví. Je ale indikátorem toho, jak Rusko pracuje s narativem kolem bulharských zbrojních incidentů, a proč se bulharské úřady zdráhají vyslovit obvinění bez neprůstřelných důkazů.

Co to znamená pro české dodávky Ukrajině

EMKO mělo svůj materiál uložený i v českých skladech ve Vrběticích. Gebrev dodával Ukrajině. Nabízí se otázka, zda opakované požáry ohrožují i českou muniční iniciativu. Odpověď je opatrnější, než by se mohlo zdát. Ministerstvo obrany ČR výslovně nezveřejňuje zdrojové země ani dodavatele a uvádí, že munice byla pořizována ve třetích, mimoevropských zemích. Iniciativa dodala přes 1,5 milionu kusů munice a funguje jako diverzifikovaný nákupní rámec s účastí 18 zemí.

Dva incidenty v jedné firmě během 33 dnů tedy spíš zvyšují riziko pro jeden uzel dodavatelského řetězce, ne pro celou českou iniciativu. Ale právě proto je důležité, aby bulharský stát dokázal rychle odpovědět na otázku, kterou zatím nikdo nezodpověděl: co ty požáry způsobilo.

Třiatřicet dnů, dva požáry, nula odpovědí. Pro firmu, která zásobuje spojence Ukrajiny municí, je to víc než provozní komplikace. Je to bezpečnostní a reputační krize, která s každým dalším dnem bez vysvětlení roste, a Moskva to ví.