Zelenskyj je připraven jednat s Putinem na summitu G20. Ukrajinu ale nikdo nepozval a ruský diktátor se bojí

Volodymyr Zelenskyj to řekl 12. září 2026 přímo a bez diplomatických obklik: je připraven přijet na summit G20, sednout si naproti Vladimiru Putinovi a jednat. Ne kvůli fotografii, ne kvůli symbolice. „Záleží na výsledku, ne na slovech,“ shrnul svůj postoj pro DW. Jako první krok zmínil konkrétní témata, energetiku a obilí, tedy oblasti, kde by dílčí dohoda mohla přinést měřitelný efekt ještě před jakýmkoli velkým mírovým rámcem. Problém je, že ochota jednat a reálná možnost jednat jsou dvě zcela odlišné věci. A obě naráží na překážky, které Kyjev sám neovládá.

Proč Ukrajina u stolu chybí

G20 není mírová konference o Ukrajině. Je to fórum devatenácti ekonomik, Evropské unie a Africké unie, které se primárně zabývá globální ekonomikou a financemi. Nečlenské země se mohou účastnit pouze jako hosté nebo pozorovatelé, a o tom, kdo pozvánku dostane, rozhoduje výhradně hostitelská předsednická země. V roce 2026 jsou tím hostitelem Spojené státy; summit se koná 14.–15. prosince v Miami.

Donald Trump při oznámení summitu veřejně zmínil, že mezi pozorovatele pozval Polsko. O Ukrajině nepadlo ani slovo. Washington zároveň potvrdil, že Rusko jako řádný člen G20 pozvánku dostane automaticky. Veřejně potvrzená pozvánka pro Kyjev k dnešnímu dni neexistuje.

Přitom precedent existuje oběma směry. V roce 2022 Indonésie Zelenského jako hosta pozvala. O rok později Indie už ne. Je to čistě politické rozhodnutí hostitele, ne systémová chyba. Ale pro zemi, o jejíž budoucnosti se na summitu může rozhodovat, to působí absurdně.

Putinova opatrná hra s nepřítomností

Kreml v dubnu 2026 nechal účast na Miami otevřenou. Žádné ano, žádné ne. Jen obvyklá formulace „zvažujeme“. Jenže vzorec mluví jasněji než slova. Putin osobně na summitu G20 nebyl od roku 2019. V říjnu 2024, před summitem v Brazílii, sám řekl, že jeho přítomnost by „narušila práci summitu“. Do Dillí v roce 2023 rovněž nepřijel.

Nejde o přiznání strachu, takový výrok v dostupných zdrojích neexistuje. Jde o systematické vyhýbání se situacím, kde by ruský prezident čelil izolaci, nepříjemným otázkám a debatě o odpovědnosti za válku. V pozadí stojí i zatykač Mezinárodního trestního soudu. USA sice ICC formálně neuznávají, takže právní riziko v Miami je nižší než jinde. Politické a reputační riziko ale zůstává enormní. Muž, který se prezentuje jako silný lídr, by na americké půdě seděl v místnosti plné protivníků. A vedle něj by mohl sedět Zelenskyj.

Právě proto je formulace „bojí se“ na místě, ne jako psychologická diagnóza, ale jako popis chování. Kdo se opakovaně vyhýbá konfrontaci a pokaždé najde jiný důvod, proč nepřijet, jedná přesně tak, jak jedná člověk, který se obává výsledku.

Co Zelenskyj skutečně nabízí, a co ne

Zelenského nabídka není nová svým jádrem. Od začátku plnohodnotné ruské invaze v únoru 2022 trvá na třech pilířích: příměří, bezpečnostní záruky pro Ukrajinu a účast Kyjeva u jednacího stolu. V srpnu 2025 Ukrajina spolu s evropskými partnery formalizovala pět společných principů pro jakákoli mírová jednání. Žádný z nich Zelenskyj neopustil.

Co se mění, je taktika. Méně velkých deklarací, více důrazu na měřitelné kroky. Energie a obilí jako startovní agenda místo okamžitého řešení všech teritoriálních otázek. Zelenskyj v září 2026 mluvil o možných prvních výsledcích vyjednávání do konce měsíce a o přípravě trilaterálního formátu s USA. Jeho tým je podle dostupných informací v denním kontaktu s americkou stranou.

Výrok „nezáleží na slovech, jen na výsledku“ přitom neznamená signál k ústupkům. Znamená odmítnutí prázdné summitové symboliky. Zelenskyj dál drží mantinely: o Ukrajině se nesmí jednat bez Ukrajiny, Rusko nesmí mít veto nad ukrajinským směřováním k EU a NATO. Nabízí dialog, ne kapitulaci.

Co to znamená pro Česko

Česká republika nemá na G20 vlastní křeslo. Evropskou unii na summitu zastupují předseda Evropské rady António Costa a předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Český vliv půjde nepřímo, přes unijní koordinaci a vlastní diplomatické kanály.

To ale neznamená, že je výsledek summitu pro Prahu lhostejný. České ministerstvo zahraničí opakovaně říká, že podpora Ukrajiny posiluje i českou bezpečnost. Vláda schválila pokračování programu pomoci na léta 2026–2030 s alokací miliardy korun ročně. Muniční iniciativa běží dál, sankční tlak pokračuje.

Pokud by Miami přineslo průlom, třeba dílčí dohodu o energetice nebo obilí, česká podpora by se pravděpodobně začala přesouvat směrem k obnově a stabilizaci. Pokud jednání selžou nebo se vůbec neuskuteční, zůstává stávající kurz: zbraně, munice, sankce a dlouhodobá pomoc.

Ochota versus možnost

Symbolická váha případného setkání by byla obrovská. Zelenskyj a Putin se osobně neviděli od února 2022. Ale symbolika sama o sobě válku nekončí. Smysl by měla jen schůzka, která nese konkrétní výstupy: příměří, energetickou dohodu, rámec bezpečnostních záruk. A k takové schůzce vede cesta přes tři dveře: americká pozvánka pro Kyjev, Putinova ochota přiletět a připravenost obou stran jednat o substanci. Dnes je otevřená nanejvýš jedna z nich, a i ta jen napůl.

Zelenskyj svou nabídku položil na stůl veřejně a jasně. Míč je teď na straně Washingtonu, který drží klíč od pozvánky, a na straně Kremlu, který už roky hledá důvody, proč na summit nepřijet. Jeden nabízí dialog. Druhý se mu vyhýbá. A to samo o sobě říká víc než jakékoli diplomatické prohlášení.