Rusáci škodí Evropě, jak mohou. GRU chtělo odpálit dron u ukrajinského letadla. Němci o tom věděli, ale nic neudělali

Stalo se to v noci ze 4. na 5. srpna 2026 v bezpečnostní zóně nákladního provozu jednoho z nejdůležitějších logistických uzlů v Evropě. Letadlo, do kterého dron narazil, bylo den předtím naloženo municí určenou pro Ukrajinu. Německá vláda útok 1. září oficiálně připsala Rusku a konkrétně vojenské rozvědce GRU. A pak přišel detail, který z celého případu udělal skandál: podle zjištění deníku WELT am Sonntag, převzatých časopisem ZEIT, byl minimálně jeden klíčový článek operace, člověk napojený na GRU, německým bezpečnostním složkám známý už ve chvíli, kdy vstoupil na německé území. Přesto ho nikdo nezačal sledovat. Podezřelý odjel přes berlínské letiště do Srbska a v době zveřejnění reportáže pobýval v Rusku.

Nálož, která měla zničit letadlo i zásilku

Vyšetřovatelé z NDR, WDR a Süddeutsche Zeitung zjistili, že dron nesl směs výbušnin PETN a Semtex, látek běžně používaných ve vojenských aplikacích. Podle jejich investigativního materiálu zveřejněného na Tagesschau letiště uniklo katastrofě jen těsně, protože se zřejmě utrhl nebo selhal zapalovač. Dron narazil do křídla Antonovu, ale nálož neiniciovala.

Volba cíle nebyla náhodná. Leipzig-Halle funguje jako uzel nejen civilní nákladní přepravy, ale i vojenské a alianční logistiky. Zasažený stroj patřil k ukrajinským transportním letadlům, která odtud pravidelně přepravují materiál na frontu. Jedno z nich bylo den před útokem naloženo municí. Kdyby nálož vybuchla, ohroženi by byli členové posádek, pozemní personál a celý letištní provoz. A kdyby se požár rozšířil k dalším zásilkám, následky si raději nepředstavovat.

Známý podezřelý, nulová reakce

Německá vláda při oficiální atribuci 1. září 2026 uvedla, že souhrn policejního vyšetřování, zpravodajských poznatků a shodného operačního vzorce dovoluje útok připsat Rusku. Zmínila i typický ruský způsob práce: nasazení takzvaných „agentů nižší úrovně“, lidí naverbovaných přes sociální sítě a Telegram, kteří plní dílčí úkoly, aniž nutně znají celý plán.

Jenže 12. září přišla informace, která celý případ posunula do jiné roviny. Podle WELT am Sonntag, jak shrnuje ZEIT, byl logistický článek operace s vazbou na GRU identifikován bezpečnostními složkami už při vstupu do Německa. Přesto nebyl nasazen do observace. Veřejně není doloženo proč. Podezřelý přicestoval přes Turecko, v Německu vykonal svou část úkolu a nerušeně odletěl z Berlína do Srbska.

Vyšetřovatelé přitom nebyli úplně bez stop, jeden z podezřelých byl podle ZDF identifikován prostřednictvím DNA. Šlo tedy o operaci, kterou se podařilo zpětně rekonstruovat. Problém byl v prevenci, ne v detekci po činu.

Děravý systém, který to sám přiznal

Co následovalo po incidentu, odhalilo systémové slabiny, o kterých se v Německu dosud mluvilo jen teoreticky. Na tiskové konferenci 10. srpna německá vláda přiznala, že v Leipzig-Halle nebyla v gesci spolkové policie žádná stacionární protidronová technika. Mobilní prostředky bylo možné přivolat, ale nebyly na místě trvale. Kompetence mezi spolkovou policií, zemskou policií a armádou byly rozdrobené.

Reakce přišla rychle, ale až po útoku:

• 7. srpna zasedla Národní bezpečnostní rada.
• Vláda rozhodla rozšířit protidronové jednotky spolkové policie na 300 lidí a zdvojnásobit počet stanovišť ze čtyř na osm.
• 12. srpna kabinet schválil návrh největší reformy zpravodajských pravomocí v historii Spolkové republiky, silnější technické nástroje, biometrické porovnávání, práci s umělou inteligencí a širší sdílení dat mezi službami.

Bundestag mezitím zveřejnil údaj, že spolkový generální prokurátor za posledních pět let vedl 58 řízení pro špionáž, sabotáž a přípravné akty. Lipsko nebyl anomálie. Bylo jen nejviditelnějším případem v dlouhé řadě.

Evropský vzorec, který se opakuje

Útok na Leipzig-Halle přesně zapadá do schématu, které evropské bezpečnostní složky sledují minimálně od roku 2022. Přeshraniční logistika, naverbovaní vykonavatelé na nižší úrovni, rozdělené úkoly, platby v kryptoměnách a cílení na dopravu a infrastrukturu.

Už v červenci 2024 litevská prokuratura popsala čtyři zásilky se zápalnými zařízeními organizované osobami napojenými na ruskou vojenskou rozvědku. Jedna z nich vzplála přímo na letišti v Lipsku. Eurojust potvrdil vytvoření společného vyšetřovacího týmu, který síť rozbíjel napříč Litvou, Polskem a Německem. Rada EU v červenci 2025 uvalila sankce na devět osob a šest subjektů za ruské hybridní aktivity včetně rušení satelitní navigace, které ohrožovalo civilní letectví nad Baltikem.

A pak je tu kybernetická rovina. BIS společně s NSA, FBI a dalšími organizacemi popsala operace GRU proti obrannému a dopravnímu sektoru v Evropě v letech 2022–2024. Doprava a logistika patří mezi opakované cíle. Lipsko jen ukázalo, že Moskva je ochotná eskalovat od zápalek a kyberútoků k výbušnému dronu v areálu letiště.

Česko není mimo hru

Podstatné je, že Leipzig-Halle neleží v jiném bezpečnostním vesmíru. BIS ve výroční zprávě za rok 2025, publikované koncem srpna 2026, potvrdila, že Rusko pokračuje v hybridním působení proti státům EU včetně České republiky a že verbuje „telegramové agenty“ pro možné sabotáže.

Česko má s GRU přímou a bolestnou zkušenost. Vrbětice. BIS a NCOZ připsaly výbuchy muničního skladu v roce 2014 právě ruské vojenské rozvědce, přičemž cílem operace bylo zabránit dodání zbraní a munice. Paralela s Lipskem, útok na logistický řetězec zbraní pro třetí stranu, je nápadná.

Systémově česko-německá zpravodajská spolupráce existuje. BIS uvádí aktivní kontakty s více než šedesáti zahraničními službami a tisíce výměn zpráv ročně. Společně s evropskými partnery rozbila běloruskou zpravodajskou síť v roce 2025. Spolupráce funguje, ale jak ukazuje Lipsko, sama o sobě nezaručí, že konkrétní agent bude včas zastaven.

Rozdíl mezi Lipskem a předchozími případy v Litvě nebo Polsku je v načasování reakce. V litevské a polské větvi vedla mezinárodní spolupráce k obviněním a soudním řízením. V Německu podezřelý vstoupil, vykonal úkol a odešel. Nikdo ho nezastavil, přestože jeho vazba na GRU měla být známá. To není jen selhání jednoho úředníka nebo jedné služby. To je systémová díra v bezpečnostní architektuře největší evropské ekonomiky, a signál pro celý kontinent, že ruská hybridní válka se nevede jen na Ukrajině.