„Ukrajina bude bojovat tak dlouho, jak bude třeba,“ vzkazuje Budanov. Rusové „dostanou po držce“, pokud svou nesmyslnou agresi nezastaví

Šéf Kanceláře prezidenta Ukrajiny a bývalý náčelník vojenské rozvědky HUR vystoupil 11. září 2026 na Rižské konferenci a dal Moskvě dvojí vzkaz. Na otázku, kam může dojít spirála eskalace, odpověděl, že Ukrajina bude bojovat „tak dlouho, jak bude třeba“. Zároveň varoval, že pokud Rusko svou agresi nezastaví, ukrajinské údery budou hlubší a s větší bojovou silou; jinými slovy, Moskva je pocítí na vlastní kůži ještě citelněji. Právě toto varování je smyslem zkratky o tom, že Rusové „dostanou po držce“; nejde o doslovný Budanovův citát, ale o výstižné shrnutí toho, co řekl. Důležitý je ale i druhý dech téhož rozhovoru: Budanov prohlásil, že Ukrajina je připravena zastavit boje „v jakýkoli moment“. Problém je podle něj na ruské straně.

Vojenský vzkaz i diplomatický signál

Budanov nemluví jen jako někdejší rozvědčík, ale jako člověk, který od začátku roku 2026 řídí prezidentskou kancelář a přímo se podílí na vyjednávacím procesu. Jeho slova proto nesou váhu oficiální státní linie. Sám v rozhovoru pro LSM zdůraznil, že připravenost k zastavení bojů je „oficiální pozice prezidenta Ukrajiny“.

Kontext je přitom jasný. Rozhovor padl v době, kdy probíhají obnovené kontakty s americkými vyjednavači a kdy Kyjev čelí dvojímu tlaku: jednat, ale neustupovat. Budanov na to odpovídá kombinací nátlaku a podmíněné otevřenosti. Není to válečné heslo ani diplomatická fráze. Je to kalkulace: dokud Rusko útočí, Ukrajina bude odpovídat silněji. Jakmile přestane, Kyjev je připraven jednat.

Příměří ano, uznání okupace ne

Za nejrealističtější variantu ukončení bojů Budanov označil zastavení palby po faktické linii fronty ke dni dohody. Bez právního uznání ztráty území. To je zásadní rozlišení: „zmrazení“ fronty neznamená, že by Ukrajina přijala ruské anexe jako hotovou věc. Znamená to „přestat střílet“, nikoli „vyřešit konflikt“.

Už v únoru 2026 na konferenci Justice Conference rámoval ruskou agresi jako imperiální projekt: bez Ukrajiny nemůže Moskva obnovit impérium a sféry vlivu. Válku označil za nevyprovokovanou, trvající od roku 2014 a rozšířenou v roce 2022. Právě proto ji nazývá nesmyslnou, je to útok bez legitimního důvodu, vedený s cílem rozložit mezinárodní bezpečnostní řád.

Bez tvrdých bezpečnostních záruk by ale jakékoli „zmrazení“ bylo spíš pauzou před další ruskou ofenzivou. A to si Kyjev uvědomuje.

Záruky, bez kterých to nejde

Pařížská deklarace z ledna 2026 rozpracovává pět vrstev bezpečnostních garancí: monitoring a verifikaci příměří, dlouhodobou vojenskou pomoc a financování zbraní, mnohonárodní sílu pro Ukrajinu, závazky pomoci při budoucím ruském útoku včetně zpravodajské a logistické podpory i sankcí a dlouhodobou obrannou spolupráci zahrnující výcvik a společnou výrobu. Společné prohlášení Francie, Británie, Německa a Ukrajiny z června 2026 pak potvrzuje, že současná linie kontaktu je výchozím bodem pro jednání, nikoli uznanou novou hranicí.

Pro lidi žijící na okupovaných územích by ale ani příměří bez mírové smlouvy neznamenalo návrat k normálu. Zprávy OHCHR z roku 2026 dokumentují nucené přesuny, deportace, tlak na přijetí ruského občanství, mučení, nucené odvody do ruské armády a odpírání ukrajinského vzdělání dětem. Bez deokupace se těmto lidem práva nevrátí.

Co to znamená pro Česko

Česká republika patří k nejaktivnějším spojencům Ukrajiny v Evropě a její závazky mají konkrétní podobu. Vláda v září 2025 schválila pokračování programu podpory Ukrajiny na roky 2026–2030 s alokací miliardy korun ročně. Česko-ukrajinská bezpečnostní dohoda z července 2024 je podle MZV politická, nikoli právně závazná, a výslovně neznamená nasazení českých vojáků na frontě. Premiér po jednání koalice ochotných v lednu 2026 potvrdil, že Česko s vysláním vojáků na Ukrajinu nepočítá, ale muniční iniciativa může pokračovat, pokud ji spolufinancují další státy.

Podstatné je i to, co Pařížská deklarace říká o budoucnosti: nejde jen o dodávky zbraní „teď hned“, ale o systém, který má fungovat i po případném příměří, tedy zpravodajská podpora, logistika, sankční mechanismy. Česko je součástí tohoto systému.

Bojovat navždy? Ne. Ale vzdát se taky ne

Budanov sám v dubnu 2026 přiznal, že bez lidí není fronta a bez fronty není Ukrajina. Dobrovolníci dávno nestačí, mobilizace je nevyhnutelná. Vůle bojovat „tak dlouho, jak bude třeba“ není slib nekonečné války, je to závislý model, který stojí na třech nohách: odhodlání, mobilizaci a západní podpoře. Pokud jedna z nich selže, rovnice se změní.

Zároveň ale platí, že v témže rozhovoru Budanov řekl, že dialog pokračuje, proces byl „obnoven“ a Ukrajina je otevřená jednání. Tvrdá je hranice kolem právního uznání okupace. Ne tvrdé „ne“ samotným rozhovorům.

Budanovův vzkaz z Rigy je v jádru prostý: Ukrajina neustoupí pod tlakem, ale ani netrvá na věčné válce. Nabízí příměří za cenu bezpečnostních záruk, které zabrání opakování ruského útoku. Pokud Moskva tuto nabídku odmítne, pocítí důsledky, hlubší, silnější a bolestivější.