Ruský plán obklíčit Donbas se hroutí. Ukrajinci zlikvidovali klíčový výběžek u Lymanu a generálové žádají Putina o mobilizaci

Ruský výběžek mezi Ridkodubem, Katerynivkou a Novým vypadal na mapách jako dýka namířená na severní přístupy k ukrajinskému pevnostnímu pásu, soustavě opevněných měst Slovjansk, Kramatorsk a Družkivka, kde žijí desetitisíce civilistů a kde se koncentruje ukrajinská obrana Doněcké oblasti. Měsíce protiútoků ho teď vytlačily zpět k řece Žerebec. Ruské jednotky, které měly tlačit na Slovjansk ze severu, se místo toho zakopávají do obrany podél říčního koryta u Ivanivky, Ternů a Balky Žuravky. Severní kleště ruského obchvatu se rozevřely, a pak se zlomily.

Co přesně měl ruský plán obklíčení znamenat

Kreml nikdy nevydal veřejný operační rozkaz s názvem „obklíčení Donbasu“. Záměr ale šlo číst z mapy: severní tlak od Lymanu směrem na Slovjansk a Kramatorsk a současně jihozápadní nápor z prostoru Dobropillja a Kazenného Torce. Obě ramena měla postupně sevřít pevnostní pás, který Ukrajina buduje od roku 2024. Nešlo o plán na uzavření obkličovacího kruhu za týden, spíš o pomalé opotřebovací svírání, které by Kyjev donutilo buď stáhnout síly, nebo je nechat v pasti.

Koncem srpna ISW stále hodnotil, že ruské síly byly zhruba 14 kilometrů od Slovjansku i Kramatorsku a asi 6 kilometrů od Oleksijovo-Družkivky. Náčelník ruského generálního štábu Gerasimov přitom mluvil o 4 a 3 kilometrech. Rozdíl mezi propagandistickým číslem a ověřenou vzdáleností je obrovský a říká hodně o tom, jak ruské velení pracuje s informacemi.

Jak Ukrajinci výběžek zlikvidovali

Nebyl to bleskový průlom jako kurská operace v srpnu 2024, kdy Ukrajinci za šest dní pronikli přes 20 kilometrů na ruské území. U Lymanu šlo o měsíce systematických protiútoků, krok za krokem, vesnice za vesnicí. Ruské zdroje to samy přiznaly; milblogeři psali, že Ukrajinci v oblasti útočili „měsíce“ a že oficiální ruské mapy dávaly přehnaně optimistický obraz skutečnosti.

Chronologie mluví jasně. Na konci srpna potvrzené ukrajinské zisky u Ridkodubu, Katerynivky a Nového. 31. srpna ruští milblogeři varovali před snahou výběžek odříznout. 10.–11. září hlášení o ukrajinských průnicích ke Kolodjazům a o vytlačení Rusů zpět k Žerebci. ISW za samotný srpen eviduje nejméně 129,81 km² osvobozeného území v limanském a oleksandrivském směru, a sám upozorňuje, že jeho mapování limanské zisky pravděpodobně podhodnocuje.

Na mapě to znamená jednu věc: ruský výběžek, který měl sloužit jako nástupiště pro severní rameno obchvatu, přestal existovat. Rusko se vrátilo k obraně o řeku místo útoku z předpolí.

Zásadní je přitom problém, který ruští milblogeři pojmenovali jako kulturu „krásných hlášení“. Zkreslené raporty z fronty nejen maskovaly reálné ukrajinské zisky, přímo poškozovaly plánování sousedních jednotek, které plánovaly palbu a manévr nad chybnými mapami. Ruský problém u Lymanu nebyl jen nedostatek lidí. Byl to i kolaps informačního řetězce.

Generálové, mobilizace a Putinovo popření

Paralelně s mapovou změnou u Lymanu sílí signály o personální krizi ruské armády. Šéf ukrajinské vojenské rozvědky Oleh Ivaščenko v rozhovoru pro The Times uvedl, že ruské velení žádá Putina o dalších téměř 800 000 vojáků, a to po volbách do Státní dumy 18.–20. září 2026, aby nepopulární krok nepoškodil volební výsledky. Podle téhož rozhovoru ruský nábor běží tempem asi 1 000–1 200 lidí denně, ale ztráty jsou vyšší. Měsíční deficit činí kolem 6 000 mužů.

Putin 2. září v Biškeku řeči o mobilizaci veřejně označil za „naprostý nesmysl“. Jenže ISW už 1. září psal o personálních přesunech v bezpečnostním aparátu, které vypadají jako příprava podmínek pro nucené odvody. Putinův výnos z 27. července 2026 navíc zvýšil tabulkový stav ozbrojených sil na 2 426 130 jednotek, z toho 1 535 000 vojáků. Papír snese hodně. Realita méně.

Srovnání s rokem 2022 je výmluvné. Tehdy Putin vyhlásil částečnou mobilizaci 300 000 mužů. Následoval chaos: špatně adresované povolávací rozkazy, protesty, statisíce mužů prchajících přes hranice. Ministr obrany Šojgu po pěti týdnech hlásil 82 000 nasazených v konfliktní zóně, zatímco 218 000 zůstávalo ve výcviku. Sám Ivaščenko odhaduje, že ruská armáda by dnes najednou zvládla absorbovat 300 až 500 tisíc nováčků. Cifra 800 000 je tedy spíš politický požadavek generálů než realistický plán.

Co to znamená pro obranu pevnostního pásu

Likvidace severního výběžku neznamená konec ruských útoků v Donbasu. Rusko dál útočí u Slovjansku, v prostoru Kostjantynivka–Družkivka i u Dobropillja. Města pevnostního pásu zůstávají pod tlakem klouzavých bomb a dronů. Hroutí se ale konkrétní operační konstrukce, severní rameno obchvatu, které mělo sevření teprve umožnit.

Pro Slovjansk a Kramatorsk to znamená větší bezpečnost proti pozemnímu obchvatu ze severu, ne proti dálkovému teroru. Teoreticky může Rusko severní rameno obnovit, ale muselo by znovu vybudovat předmostí od Žerebce, což vyžaduje čas, lidi a logistiku. Ukrajinské údery přitom podle ruských zdrojů činí pohyb vozidel nebezpečným až do 40 kilometrů od fronty. Krátkodobě obnova nevypadá pravděpodobně.

ISW za posledních šest měsíců hodnotí, že se trajektorie války posunula ve prospěch Ukrajiny. Zelenskyj 12. září řekl DW, že by jednal s Putinem na summitu G20 v Miami, plánovaném na 14.–15. prosince. Úspěch u Lymanu podrývá ruský narativ nevyhnutelného postupu, a tím může Kyjevu zlepšit vyjednávací pozici.

Ruská armáda proti sobě samé

Druhá nejsilnější armáda světa, tak o sobě Rusko rádo mluví. Jenže tuto armádu už čtvrtý rok zadržuje menší Ukrajina, která rozdíly stírá inovacemi, drony a západní technikou. A teď se ukazuje, že problém není jen na frontě. Je v celém systému.

Falešná hlášení z fronty vedou k chybným rozhodnutím velení. Dobrovolnický nábor nestačí nahrazovat ztráty. Mobilizace by přinesla sociální napětí a zásah do trhu práce. A i kdyby Putin mobilizaci nařídil, první znatelný bojový efekt by se dostavil nejdříve za dva až čtyři měsíce, ne za dny.

U řeky Žerebec teď ruské jednotky kopou zákopy tam, odkud před měsíci útočily. Severní rameno obchvatu Donbasu se zlomilo. A v Moskvě se generálové dohadují, kde vzít dalších 800 000 mužů, které by armáda stejně neuměla vstřebat.