Rusové našli slabé místo, chtějí Ukrajinu úplně odříznout od Evropy. Vylepšují k tomu Iskandery na dosah 1 500 km

Válka na Ukrajině trvá přes čtyři roky a Moskva stále hledá způsob, jak zasáhnout protivníka tam, kde to bolí nejvíc, v týlu. Nejde přitom o jednu zázračnou raketu, ale o promyšlenou kombinaci delšího dosahu, lepšího průniku protivzdušnou obranou a vysokého výrobního tempa. Podle ukrajinského vojenského analytika Kostiantyna Mašovce, který vystoupil v pořadu 5. kanálu, Rusko identifikovalo slabé místo Ukrajiny v energetických a dopravních uzlech na západě země, právě tam, kde se koncentruje tok vojenské i humanitární pomoci z Evropské unie. Cílem není doslova „uzavřít hranici“, ale systematicky rozbíjet železnici, energetiku a logistické uzly tak, aby se evropská pomoc zpomalila, prodražila a rozpadla v čase.

Tři rakety, tři příběhy, a jedno jméno

V debatě o Iskanderech se často směšují tři odlišné střely, které spojuje společná platforma 9K720 Iskander. Původní balistická 9M723 je kvazibalistická střela s kombinací inerciálního, satelitního a terminálního navedení. Britský think-tank RUSI ji popisuje jako vysoce přesný úderný nástroj schopný manévrovat v závěrečné fázi letu a nést penetrační pomůcky včetně klamných cílů. Její dosah ukrajinská rozvědka nově odhaduje na přibližně 390 km, méně, než se dříve běžně uvádělo.

Novější balistická varianta 9M723-2 je delší, vyžaduje nový odpalovací systém Bora-M a podle dat ukrajinské rozvědky zpracovaných serverem Defense Express dosahuje přibližně 550 km. Právě tato střela už byla v létě 2026 bojově nasazena, mimo jiné při útoku na Kyjev.

A pak je tu křídlatá 9M729 z rodiny Iskander-K. Právě k ní se v otevřených zdrojích váže dosah odhadovaný na 1 500 až 2 600 km. Když se tedy mluví o Iskanderech s dosahem 1 500 km, jde s největší pravděpodobností o tuto kategorii, nikoli o balistickou 9M723-2, u které tak dlouhý dolet zatím veřejně doložen nebyl. Ruská ambice dosáhnout balistického dosahu přes tisíc kilometrů nicméně existuje a analytici ji berou vážně.

Co všechno se na Iskanderech mění

Plukovník Oleksandr Zaruba, který v červnu 2026 podrobně informoval o stavu ruské raketové modernizace, popsal hned několik směrů vylepšení. Nejde jen o dosah. Stejně zásadní je odolnost proti protivzdušné obraně.

• Klamné cíle a rušení: Modul 9B899 v závěrečné fázi letu vypouští klamné cíle, dipólové reflektory a světlice, které mají zmást radary systémů typu Patriot.
• Rychlejší procesor a optické navedení: Nový software s pravidelnou aktualizací a výkonnější procesor umožňují přesnější zpracování obrazu terénu v reálném čase; střela porovnává obraz pod sebou s předem nahranou mapou cíle.
• Manévrování na trajektorii: Kvazibalistický profil letu kombinovaný s aktivním manévrováním v terminální fázi zkracuje reakční dobu obrany na minimum. Proti klasické balistické křivce, kterou Patriot PAC-3 dokáže zachytit, je nepravidelná trajektorie výrazně těžší sousto.
• Výrobní tempo: Zaruba uvádí produkci přibližně 60 až 70 balistických střel Iskander-M měsíčně, k tomu asi 10 křídlatých Iskander-K. To je objem, který umožňuje nejen nahrazovat spotřebované zásoby, ale i budovat kapacitu pro intenzivnější kampaně.

Pro srovnání: v arzenálech NATO dnes neexistuje přímý pozemní ekvivalent Iskanderu co do kombinace mobility, přesnosti a kvazibalistického profilu. Americký ATACMS má dosah kolem 300 km, novější PrSM (Precision Strike Missile) se pohybuje v pásmu 500 km a více. Evropské armády se na pozemní balistické úderné prostředky tohoto typu teprve vracejí.

Proč právě západ Ukrajiny

Logika ruského cílení je brutálně prostá. Přes polský logistický uzel Rzeszów-Jasionka, chráněný pod hlavičkou POLLOGHUB, proudí podle polského ministerstva obrany odhadem 90 až 95 procent veškeré pomoci směřující na Ukrajinu. Silniční, železniční i letecké moduly se na ukrajinské straně větví do sítě koridorů, které Evropská komise označuje jako Solidarity Lanes. Zasáhnout uzly, kde se tento tok koncentruje, znamená řetězové zdržení v celém systému, od munice přes náhradní díly až po energetické komponenty.

Německo proto na polské straně rozmístilo baterie Patriot právě k ochraně tohoto uzlu. Polsko a Ukrajina ve vzájemné bezpečnostní dohodě výslovně potvrzují klíčovou roli logistického koridoru. A česká muniční iniciativa, jak připomněl polský prezident, je s tímto uzlem přímo spojena. Pokud by Rusko dokázalo systematicky narušovat navazující trasy na ukrajinském území, dopad by pocítily dodávky ze všech evropských zemí, Česko nevyjímaje.

Čím se Ukrajina brání, a co přijde

Proti balistickým Iskanderům je dnes nejúčinnější americký Patriot PAC-3. Ukrajinské ministerstvo obrany ho označuje za klíčový interceptor schopný čelit Iskanderům, hypersonickým Kinžalům i Cirkonům. Jenže střely PAC-3 jsou drahé, zásoby omezené a každá vypálená raketa na klamný cíl je ztráta.

Posílení má přijít z Francie. Společná deklarace prezidentů Zelenského a Macrona ze 14. července 2026 potvrzuje dodávky systémů SAMP/T NG od roku 2027, urychlené zásilky střel Aster 30 a mezitím i starší komplexy SAMP/T. Italsko-francouzský SAMP/T disponuje střelou Aster 30 s dosahem kolem 120 km a schopností zachytit balistické cíle; je to evropská odpověď na Patriot, byť s menším počtem vyrobených kusů.

Nepřímou obranou zůstává i rozptyl logistiky, budování záložních tras a sankční tlak na dodavatelský řetězec ruské raketové výroby. Analytici z RUSI ale upozorňují, že právě kombinace manévrování, klamných cílů a vysokého výrobního tempa dělá z modernizovaných Iskanderů hrozbu, která ukrajinskou protivzdušnou obranu testuje stále tvrději.

Kdy to přijde, a co už přišlo

Původní prognózy hovořily o nasazení modernizované balistické verze na podzim 2025. Toto okno uplynulo, aniž by se v otevřených zdrojích objevilo jednoznačné potvrzení. Realita ale předběhla opatrné odhady jinou cestou: ukrajinská rozvědka v létě 2026 potvrdila bojové použití 9M723-2, a to včetně útoku na Kyjev. Střela tedy už není budoucí hrozbou. Je přítomností.

Otázkou zůstává, kdy (a zda) Rusko dosáhne veřejně doložitelného balistického dosahu přes tisíc kilometrů. Křídlatá 9M729 tuto vzdálenost pokrývá už dnes. Balistická varianta s podobným doletem by ale přinesla kvalitativní skok: kratší reakční čas pro obranu, vyšší rychlost dopadu a minimální šanci na včasnou reakci. Pro západoukrajinská města a logistické uzly by to znamenalo přechod z kategorie „občasný cíl“ do kategorie „permanentní ohrožení“.

Rusko nestaví jednu superraketu. Staví systém, rychlejší, chytřejší, hůř zachytitelný a vyráběný v desítkách kusů měsíčně. A míří ho tam, kde to Ukrajinu bolí nejvíc: na tepnu, kterou teče evropská pomoc.