Rusko chce dodat Su-57 novému zákazníkovi ještě letos. Ve hře je Severní Korea, která má na Kreml silnou páku

Alexander Michějev, šéf ruského zbrojního exportéra Rosoboronexport, v únoru 2026 oznámil, že ještě letos mají začít dodávky exportní verze Su-57E zahraničním partnerům a že firma jedná o dalších kontraktech. Jméno země nepadlo. Přesto se v bezpečnostních kruzích okamžitě rozběhla debata, kdo by tím zákazníkem mohl být, a proč se stále hlasitěji skloňuje Severní Korea, režim, který si na Kremlu vybudoval páku, jakou ještě před třemi lety neměl nikdo.

Zákazník bez jména a letoun bez transparentních čísel

Ruská strana mluví o „partnerech“ a „nových kontraktech“, ale konkrétní zemi odmítá uvést. Podle zpravodajského servisu Jane’s je nejlépe doloženým dřívějším exportním odběratelem Alžírsko, zatímco Indii Moskva aktivně nabízí nejen hotový letoun, ale i lokální výrobu přes společnost HAL a mimořádně hluboký technologický transfer, od radarů s aktivním elektronickým řízením paprsku přes optroniku až po software s umělou inteligencí. Ani jedna z těchto zemí ale nezapadá do kategorie „nový zákazník roku 2026″.

Suchoj Su-57 (kódové označení NATO Felon) je jednomístný víceúčelový bojový letoun páté generace. Ruské zdroje uvádějí nízkou radarovou odraznost, schopnost nést výzbroj ve vnitřních zbraňových šachtách, supermanévrovatelnost díky vektorování tahu motorů a široký arzenál řízených střel vzduch-vzduch i vzduch-země. Maximální rychlost se udává kolem 2 600 km/h (přibližně Mach 2), bojový dosah přes 1 500 kilometrů. Na veletrhu LIMA 2025 Rusko představilo integraci palubního asistenta s umělou inteligencí, který má být součástí i exportní nabídky.

Jenže za marketingem stojí tvrdá výrobní realita. Šéf Sjednocené letecké korporace (UAC) Vadim Baděcha loni tvrdil, že závod v Komsomolsku na Amuru dosáhl tempa pokrývajícího jak domácí odběr pro ruské ministerstvo obrany, tak export. Auditovatelný roční výstup ale Rusko v otevřených zdrojích nepublikuje. Západní analytici odhadují produkci řádově v desítkách kusů ročně; i kdyby Rusko překročilo hranici 35 strojů za rok, pořád by šlo o zlomek toho, co zvládá program F-35. Lockheed Martin v roce 2025 dodal rekordních 191 letounů F-35 a plánované roční tempo činí 156 kusů. Celková flotila F-35 k lednu 2026 přesáhla 1 290 dodaných strojů. Su-57 se v tomto světle jeví spíš jako prestižní projekt s omezenou sériovou základnou než jako masový program.

Proč se mluví právě o Severní Koreji

Pchjongjang není veřejně potvrzeným kupcem. Žádná smlouva na Su-57 nebyla oznámena, žádný harmonogram dodávek nezazněl. Přesto má Severní Korea v této rovnici logiku, a tou je válka na Ukrajině, která trvá už přes čtyři roky.

Americká zpravodajská komunita ve svém výročním hodnocení hrozeb z března 2026 konstatuje, že partnerství mezi Moskvou a Pchjongjangem prudce roste. Jen v roce 2024 bylo do Ruska nasazeno více než 11 tisíc severokorejských vojáků. Na jednáních Rady bezpečnosti OSN diplomaté hovořili o více než 20 tisících kontejnerech munice, raket a dalšího vojenského materiálu, které Severní Korea odeslala na podporu ruské armády. Moskva na oplátku poskytuje výcvik a další pomoc.

Tady vzniká ta páka. Rusko od KLDR přijímá kritickou válečnou pomoc: dělostřeleckou munici, kterou spotřebovává v obrovských objemech, rakety a lidskou sílu. Kreml už není jen patron menšího spojence. Je odběratelem. A odběratel, který potřebuje zboží okamžitě, má slabší vyjednávací pozici. Severokorejský režim to ví a jeho schopnost žádat protihodnotu v podobě citlivější vojenské technologie roste s každou dodávkou granátů na frontu.

Sankce, embargo a otázka, zda to Rusko zajímá

Případný transfer Su-57 do Severní Koreje by přímo porušoval sankční režim rezoluce 1718 Rady bezpečnosti OSN. Ten výslovně zakazuje dodávky zbraní do KLDR i veškerou související technickou pomoc, výcvik a financování. Bojový letoun páté generace, výcvik pilotů, servisní zázemí, náhradní díly, to vše by spadalo pod zákaz.

Jenže Rusko sankční režim už fakticky obchází oběma směry. Na půdě OSN zaznívají obvinění, že:

• KLDR dodává Rusku munici a vojáky v rozporu se sankcemi,
• Rusko na oplátku poskytuje Severní Koreji výcvik a vojenskou pomoc,
• obě strany porušují embargo systematicky, nikoli ojediněle.

Moskva by případnou dodávku pravděpodobně buď popírala, nebo vedla přes nepřímé kanály. Text sankčního režimu je přitom poměrně jednoznačný, prostor pro kreativní výklad je minimální.

Su-57 versus západní pátá generace

Pro srovnání: americký F-22 Raptor je letoun vzdušné nadvlády se supercruisem nad Mach 1,5, praktickým dostupem přes 15 kilometrů a výzbrojí šesti střel AIM-120 AMRAAM plus dvou AIM-9 Sidewinder ve vzdušném režimu. Výroba skončila na 195 kusech a stroj se neexportuje.

F-35 Lightning II je síťový víceúčelový stealth letoun s maximální rychlostí Mach 1,6, důrazem na fúzi senzorů a masovou interoperabilitu napříč spojenci. Operuje u více než desítky armád světa a má za sebou přes milion letových hodin.

Su-57 se snaží kombinovat obratnost s nízkou pozorovatelností a širokým arzenálem. Rusko ho prodává jako jedinou alternativu páté generace mimo západní blok a mimo Čínu. Problém je v tom, že mu chybí srovnatelně robustní a dlouhodobě ověřená operační základna. Zatímco F-35 létá v desítkách zemí a jeho slabiny i silné stránky jsou důkladně zdokumentované, Su-57 má za sebou omezené nasazení na Ukrajině a výrobní sérii, jejíž skutečný rozsah Moskva tají.

Co by to znamenalo pro bezpečnost

Kdyby Severní Korea skutečně získala Su-57, nešlo by o kvantitativní změnu na Korejském poloostrově; několik kusů nevyrovná jihokorejsko-americkou převahu. Šlo by ale o kvalitativní posun: možnost testovat protivzdušný boj proti stealth platformě, studovat ruské senzory a integrovat nové zbraňové systémy. Už samotná možnost takového transferu zvyšuje tlak na Soul a Washington, aby posílily protivzdušnou obranu a zpravodajské sdílení v regionu.

Pro NATO a potažmo Česko je přímý dopad krátkodobě nepřímý, ale logika šíření platí: každý nový uživatel ruské technologie páté generace rozšiřuje okruh zemí, které mohou testovat, kopírovat a dál šířit senzorová a taktická řešení. Bezpečnostní riziko se nevrací jen přes Korejský poloostrov, vrací se přes Blízký východ, Indo-Pacifik a globální zbrojní trh.

Moskva záměrně mluví o exportním průlomu, aniž říká komu, kolik a kdy přesně. Je to strategie, která slouží dvěma účelům najednou: marketingu pro potenciální kupce a signálu spojencům, že Rusko má co nabídnout výměnou za to, co samo zoufale potřebuje. Otázka není, zda Kreml chce Su-57 prodat. Otázka je, zda si může dovolit neprodat ho těm, na kterých je teď závislý.