Jestli se ruská armáda přiblíží na 300 km, Chorvati ji roztrhají. Koupili si raketomety budoucnosti z Jižní Koreje

V chorvatských dělostřeleckých bateriích stojí technika, kterou by poznal každý veterán východního bloku: 122mm raketomety BM‑21 Grad a jejich domácí příbuzný M92 Vulkan, tedy nákladní auta s trsem rour na korbě, která zasypou plochu za kopcem. Na jejich místo mají přijet vozidla se dvěma vyměnitelnými odpalovacími moduly, z nichž jeden vypustí neřízené střely na desítky kilometrů a druhý balistickou řízenou střelu, která podle výrobce doletí téměř 300 km. Rozdíl mezi starým a novým není v počtu hlavní. Je v tom, co se vůbec dá zasáhnout. Redakce ArmádníhoZpravodaje otevřela oznámení chorvatského ministerstva i tiskovou zprávu výrobce a zjistila, že se v nich cena stejné zakázky liší o víc než půl miliardy korun.

18 vozidel a k nim celý zbytek, o kterém se nemluví

Chorvatské Ministerstvo obrany 10. září 2026 oznámilo, že v Banských dvorech, sídle chorvatské vlády, byly podepsány smlouva s jihokorejskou Hanwha Aerospace na systém K239 Chunmoo, smlouva s polskou WB Electronics na systém velení a řízení a memorandum s jihokorejským ministerstvem obrany. K239 Chunmoo je kolový vícenásobný raketomet: nákladní vozidlo na podvozku 8×8, které nese dva výměnné odpalovací moduly a podle nich mění druh střeliva. Hanwha Aerospace je jihokorejská letecko‑kosmická a obranná společnost, která dodává samohybné houfnice, raketomety, obrněná vozidla, prostředky protivzdušné obrany a přesně naváděnou munici.

Předmětem nákupu ale není 18 vozidel. Ministerstvo popisuje balík, který samo označuje jako dodávku ucelené schopnosti:

• 18 samohybných odpalovacích zařízení.
• řízené i neřízené střely včetně balistických řízených střel CTM‑290.
• nákladní vozidla na střelivo a střediska řízení palby.
• výcvik, technická dokumentace a kontejnery se simulátory střel.
• zařízení na testování střel a počáteční sady náhradních dílů.

Bez střeliva, výcviku a náhradních dílů je odpalovací vozidlo exponát. Právě proto účet neroste od počtu korb, ale od počtu položek. Zajímavější než seznam vybavení je ale to, co z té sumy vyjde po přepočtu kurzem České národní banky na jednoho obyvatele Chorvatska.

Kolik z toho zaplatí jeden Chorvat

Redakce ArmádníhoZpravodaje přepočítala cenu z oznámení chorvatského ministerstva kurzem České národní banky a rozpočítala ji na obyvatele Chorvatska podle odhadu chorvatského statistického úřadu.

Cena akvizice bez DPH tedy odpovídá 10,58 miliardy Kč a na jednoho obyvatele Chorvatska připadá zhruba 2 731 Kč. Ve rozhodnutí chorvatské vlády ze 4. září 2026 se objevuje i druhé, vyšší číslo: 544,05 milionu eur s DPH, tedy asi 13,23 miliardy Kč. Není to jiná zakázka, jen jiný způsob, jak se táž hodnota zapisuje do majetku státu. Pro daňového poplatníka je užitečné právě to měřítko: takhle vypadá cenovka jedné moderní palebné schopnosti v rozpočtu malé evropské armády a podle ní se dá poměřovat i domácí nákup.

Od Gradu ke střele, která doletí z Prahy do Ostravy

Co končí a co začíná, se nejlépe pozná na dosahu. Chorvatské ministerstvo u obou stávajících 122mm systémů, tedy u M92 Vulkan a BM‑21 Grad, uvádí 20 750 metrů. Americká armáda u chorvatského Vulkanu mluví o dostřelu až 12 mil, tedy asi 19,3 km. Rozdíl mezi oběma údaji je pro pointu nepodstatný: jde o neřízené střely a plošný účinek za nejbližším horizontem.

Nová munice patří do jiné třídy. Hanwha u rodiny Chunmoo uvádí střely s dosahem až 80 km, až 160 km a balistickou řízenou střelu CTM‑290 s dosahem až 290 km. Jde o údaje dodavatele, nikoli o nezávislé měření. V lidském měřítku je to přibližně vzdušná linie z Prahy do Ostravy.

Druhá polovina příběhu není korejská, ale polská. Dodávku a integraci systému velení a řízení TOPAZ zajišťuje WB Electronics ze skupiny WB Group, polský výrobce elektroniky a systémů řízení palby. TOPAZ je software a datové spojení, díky nimž odpalovací vozidla, velitelská stanoviště a řízení palby fungují jako jedna baterie. Z oznámení ministerstva a z tiskové zprávy výrobce ze 14. září 2026, do kterých redakce ArmádníhoZpravodaje nahlédla, plyne rozdíl v částkách: ministerstvo uvádí za celou akvizici 435,2 milionu eur bez DPH, Hanwha za svůj kontrakt 411,8 milionu eur. Rozdíl činí 23,4 milionu eur, tedy asi 569 milionů Kč; přesné rozdělení ceny mezi korejskou a polskou část ale primární dokumenty neuvádějí. Z papíru se ovšem nedá vystřelit a mezi podpisem a prvním ostrým odpálením stojí harmonogram, který sahá až do konce dekády.

Kdy se z podepsaného papíru stane skutečná palebná síla

Chorvatské ministerstvo uvádí realizaci projektu v letech 2026 až 2029, dodání celého balíku do 24 až 36 měsíců od podpisu a dodávku 85 % systému v roce 2028. Hanwha ve své tiskové zprávě mluví o dodávkách pokračujících až do roku 2030. Rozpor je v dokumentech obou stran stejné smlouvy a v článku zůstává tak, jak ho dokumenty uvádějí.

V praxi to znamená pořadí, které z titulků nevypadne: nejdřív přijede technika s dokumentací, posádky se učí na simulátorech ve kontejnerech a plná bojová hodnota přichází až s výcvikem a municí. Primární zdroje k 16. září 2026 neuvádějí žádné dodané ani operačně zavedené vozidlo Chunmoo. Dělostřelecká jednotka podle přehledu ministerstva zatím stojí na dvou M92 Vulkan a čtyřech BM‑21 Grad.

Proč si menší armády v NATO kupují dlouhou ruku

Proč stát velikosti Chorvatska investuje do dělostřelectva sumu, která odpovídá asi 8,5 % ročního rozpočtu Ministerstva obrany ČR na rok 2026 ve výši 154,791 miliardy Kč? Odpověď stojí přímo v odůvodnění vlády: „ruská agrese proti Ukrajině ukázala, jak důležité jsou pro obranu a odstrašení schopnosti přesného působení na velké vzdálenosti“, píše se v rozhodnutí ze 4. září 2026 v překladu redakce. Kdo neumí působit do hloubky, může jen čekat, co přijde k němu. Srovnání s českým rozpočtem je přitom měřítko, ne výdaj Česka.

Redakce ArmádníhoZpravodaje porovnala obě vládní odůvodnění z let 2024 a 2026. V prosinci 2024 chorvatská vláda schválila nákup amerických raketometů HIMARS se slovy o „nových schopnostech pro účinné raketové působení na střední a velké vzdálenosti“; podle oznámení americké agentury DSCA ze 30. srpna 2024 šlo o osm systémů. O dva roky později přichází korejská technika s polskou integrací a vláda u ní zdůrazňuje krátké dodací lhůty, dostupnost, cenu a otevřenost průmyslové spolupráci. Číst se to dá jako skládání jedné schopnosti z několika průmyslových zdrojů místo závislosti na jednom dodavateli.

Pro Česko a Evropu z toho plyne jednoduchá věc: dalekonosné dělostřelectvo přestalo být výsadou velkých armád a stává se běžnou položkou rozpočtu i u států s pěti tisíci kilometry pobřeží a šesti sovětskými raketomety ve výzbroji. Dlouhá ruka se přitom nekupuje jako zbraň. Kupuje se jako víceletý závazek rozpočtu, výcviku a náhradních dílů, který přetrvá několik vlád.