Trump podepsal „pekelné sankce“ proti Rusku na celý svět. Kreml se přepočítal, tlak na Putina bude jen sílit, jásá Kyjev

Když Donald Trump připojil podpis pod zákon H.R. 5334 s oficiálním názvem „Lindsey O. Graham Sanctioning Russia and Iran Act of 2026″, nešlo o další symbolický balíček, jaké Západ chrlí od roku 2022. Tentokrát Washington převedl podstatnou část dosavadního sankčního tlaku z exekutivních dekretů do zákonné roviny a přidal nástroje, které nemají v dosavadní protiruské politice obdobu. Zákon výslovně jmenuje mezi sankcionovatelnými osobami prezidenta Ruské federace, zasahuje ruské státní banky včetně Sberbank, VTB a Gazprombank, míří na stínovou flotilu tankerů a zavádí cla, která mohou dosáhnout až 500 % na veškerý dovoz z Ruska. A co je klíčové: jeho dosah nekončí na ruských hranicích.

Proč se mluví o „pekelných sankcích“

Přezdívka „pekelné sankce“ není oficiální název zákona. Pochází přímo z okruhu senátora Lindsey Grahama, který na legislativě pracoval déle než rok a považoval ji za svůj poslední velký politický odkaz. Graham zemřel letos v létě po návratu z Ukrajiny a zákon nakonec nese jeho jméno. Podle Washington Post sám senátor o návrhu opakovaně mluvil právě jako o „pekelném zákonu“, a důvod je prostý: šíře zásahu je mimořádná.

Zákon nezavádí jen blokace majetku a vízové zákazy. Obsahuje až 500% clo na dovoz zboží z Ruska a možnost uvalit až 100% cla na vybrané zahraniční odběratele ruské ropy a plynu. Zasahuje investice do ruského energetického sektoru, dovoz ruského uranu i jadernou korporaci Rosatom. Současně prodlužuje americký sankční režim vůči Íránu do roku 2031, právě tato část pomohla získat Trumpův souhlas, protože Bílý dům trval na propojení obou agend.

„Na celý svět“ neznamená plošně, ale extrateritoriálně

Formulace „na celý svět“ neznamená, že zákon automaticky dopadá na každý stát planety. Znamená ale, že jeho dosah dalece překračuje ruské hranice. Podle textu zákona jsou sankcionovatelné:

• zahraniční osoby a firmy dodávající kritické zboží ruskému obrannému průmyslu,
• zahraniční finanční instituce provádějící významné transakce s ruskými státními bankami,
• zahraniční lodě, jejich vlastníci, pojišťovatelé, kapitáni i přístavy napojené na ruskou stínovou flotilu,
• státy patřící mezi pět největších odběratelů ruské ropy a plynu nebo mezi pět největších zprostředkovatelů obcházení ropných sankcí.

Právě tento extrateritoriální rozměr dělá ze zákona něco víc než jen bilaterální trest. Washington tím říká: kdo Moskvě pomáhá financovat válku, ponese náklady sám. Pro země a firmy, které dosud balancovaly mezi západními sankcemi a lukrativním obchodem s Ruskem, se kalkulace dramaticky mění.

Kreml vsadil špatně

Ještě 17. září, den před podpisem, mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov označil chystaný zákon za „nepřátelský krok“ a varoval, že nové sankce ztíží mírové urovnání. Moskva zjevně sázela na to, že Trump zákon nepodepíše, případně ho Bílý dům výrazně vyprázdní. Vyjednávání trvalo více než rok, Trump trval na flexibilitě a na zapracování íránské části, a Kreml mohl číst tyto průtahy jako signál, že washingtonská neochota vydrží.

Nevydržela. O den později byl zákon podepsán. A co je pro Moskvu ještě nepříjemnější: převedením klíčových sankcí do zákonné roviny se jejich rušení stává procedurálně i politicky mnohem těžším. Kongres si ponechal třicetidenní lhůtu na přezkum jakéhokoli pokusu o zmírnění. To znamená, že ani případná budoucí změna nálady v Bílém domě by nestačila k rychlému ústupku.

Bipartijní podpora v Kongresu byla přitom drtivá. Senát schválil zákon poměrem 86 ku 11, Sněmovna reprezentantů 262 ku 159. Tak široká shoda napříč stranami ukazuje, že tvrdší postoj vůči Moskvě zůstává v americké politice jedním z mála témat, na nichž se demokraté a republikáni dokážou shodnout.

Kyjev vidí páku, ne jen gesto

Ukrajinský ministr zahraničí Andrij Sybiha reagoval na průchod zákona Sněmovnou prohlášením, v němž ho označil za jasný signál, že Rusko nemůže pokračovat ve válce bez následků. Současně vyzval evropské partnery a G7 ke koordinovanému dalšímu tlaku, konkrétně k plnému embargu na ruské energie, plným restrikcím na stínovou flotilu, vstupním zákazům pro ruské bojovníky a úplným blokačním sankcím proti ruskému vojensko-průmyslovému komplexu.

Pro Kyjev je zákon důležitý ze dvou důvodů. Za prvé míří nejen na Moskvu, ale i na zahraniční články řetězce, přes které Rusko dosud financovalo válečnou mašinérii, od pojišťoven přes přístavy až po banky ve třetích zemích. Za druhé zákonná kodifikace sankcí znamená, že je nelze zrušit jedním prezidentským dekretem. AP zákon označuje za „mocný ekonomický nástroj“ a další páku proti ruským energetickým příjmům, současně ale upozorňuje, že klíčová bude důsledná exekuce. Dosavadní západní sankce Rusku náklady zvýšily, samy o sobě ale Moskvu k obratu nedonutily.

Co to znamená pro Evropu a Česko

Americký zákon je americký, neukládá EU povinnost kopírovat jeho kroky. Politický tlak na koordinaci ale roste z obou stran Atlantiku. Evropská unie přijala v červenci 2026 svůj 21. sankční balíček, který rozšířil zásah na banky, kryptoměny, stínovou flotilu a subjekty ve třetích zemích. Americký zákon ale přidává dva nástroje, které EU zatím nemá: astronomická cla a sekundární sankce na zahraniční odběratele ruských energií.

Pro Česko to v praxi znamená tlak být v rámci EU mezi státy, které prosazují tvrdší postup proti obcházení sankcí a důslednější zásah proti stínové flotile. Zákon sice ponechává americkému prezidentovi pravomoc udělit výjimky v „národním zájmu“, ale samotná existence tak širokého sankčního rámce mění vyjednávací dynamiku. Firmy a státy, které dosud balancovaly, budou muset počítat s tím, že Washington má nyní zákonný mandát, ne jen exekutivní vůli, jednat.

Moskva zatím reaguje hlavně rétoricky. Peskovova slova o „ztížení míru“ ale prozrazují víc, než Kreml zamýšlel: pokud by sankce nebolely, nebylo by třeba před nimi varovat.