Rusové tvrdili, že jsou Ukrajinci neschopní. Teď se snaží přesvědčit svět, že i když jim roztříštili obranu u Lymanu, nic to neznamená

Ještě na začátku léta ruské ministerstvo obrany psalo o Lymanu jako o městě, kde probíhá „odminování a dočišťování od malých skupin“ Ukrajinců. Organizovaný odpor prý neexistuje. Ukrajina tam podle Moskvy dožívá. A pak přišel září a s ním protiútok, který ruský příběh o neschopném protivníkovi rozbil na kusy. Třetí armádní sbor oznámil osvobození Seredňoho, vytlačení ruských infiltračních ohnisek z Novoselivky, Oleksandrivky, Jarové a okolí Korového Jaru. Frontová linie se severně od Lymanu posunula zpět k řece Žerebec. Kreml musel přepnout z triumfalismu do bagatelizace, a udělal to způsobem, který sám o sobě prozrazuje víc než jakékoli přiznání.

Co přesně se u Lymanu stalo

Operace „Vivaldi“ nebyla bleskový průlom jako charkovská ofenziva v roce 2022, kdy ukrajinské síly prorazily ruskou linii na úseku Lyman–Jampil a 1. října město osvobodily jako odrazový bod pro tlak na Luhanskou oblast. Tentokrát šlo o metodický, měsíce trvající protiútok, kombinaci dronového tvarování bojiště, narušování logistiky a postupného čištění ruského výběžku severně od města.

Proč je právě tento výběžek tak důležitý? Lyman není jen symbolický bod na mapě. Je to uzel v ruském plánu severního obchvatu takzvaného pásu pevností kolem Slovjansku a Kramatorsku. Pokud Rusko ztratí předpolí severně od Lymanu, ztrácí i reálnou šanci na široké obklíčení z tohoto směru. Podle ISW ukrajinské protiútoky tento plán prakticky narušily a srovnaly linii zpět k řece Žerebec. Lokální úspěch, který má nadproporční strategický dopad.

Jak Moskva vysvětluje nepříjemné

Dne 19. září 2026 vydalo ruské ministerstvo obrany neobvykle rozsáhlé prohlášení. Tvrdilo v něm, že ukrajinské útočné skupiny u Lymanu neuspěly, že zprávy o ukrajinských ziscích jsou lži a že Rusko od začátku roku získalo přes 5 300 čtverečních kilometrů a více než 220 obcí. Západní skupina vojsk prý u Lymanu úspěšně bojuje a útočí směrem na Oskil, Krymky a Studenok.

Načasování nebylo náhodné. Prohlášení přišlo během voleb do Státní dumy a těsně před zasedáním Valného shromáždění OSN. Dvě publika, dvě motivace: domácím voličům servírovat obraz nepřetržitého vítězství, zahraničním vládám podkopat důvěru v ukrajinskou bojeschopnost.

Jenže ISW výslovně konstatovalo, že ruské ministerstvo předložilo nepřesný obraz bojiště, který odporuje nejen ukrajinským zdrojům, ale i geolokovaným záběrům a (což je pikantní) samotným ruským milblogerům. Proválečný kanál Rybar, jinak loajální vůči Kremlu, podle Rádia Svoboda přiznal, že taktické neúspěchy u Lymanu se mohou změnit ve strategický problém právě kvůli lživým hlášením směrem nahoru. Když vlastní propagandisté varují před vlastní propagandou, něco se děje.

Úspěch, který neřeší všechno

Tady je potřeba být střízlivý. Operace „Vivaldi“ ukazuje, že Ukrajina je stále schopná lokálně převzít iniciativu, klamat ruské velení a rozbít jeho výběžek. Ale jeden sektor není celá fronta.

Bývalý ukrajinský bezpečnostní činitel Serhij Kryvonos v rozhovoru pro 24 Kanál popsal situaci, která nadšení z Lymanu výrazně koriguje:

• U Dobropillji ruští vojáci pronikli až k okraji města, zhruba sedm kilometrů za linii bojového dotyku.
• Na kupjanském směru Kryvonos očekává „dost vážné zkoušky“.
• Na předním kraji chybí lidé, drony i specializované protidronové jednotky, ne teoreticky, ale bezprostředně.

Čísla z večerní svodky 19. září to potvrzují: na lymanském směru evidovala ukrajinská strana devět ruských útoků, na kostjantynivském dvanáct, ale na pokrovském a dobropillském směru jich bylo třicet devět. Hlavní ruský tlak nesměřuje tam, kde Ukrajina právě uspěla.

Proč na tom záleží i nám

Válka, která se prodlužuje, zatěžuje celou Evropu. NATO na červencovém summitu v Ankaře deklarovalo „neochvějnou podporu“ Ukrajině a spojenci slíbili na rok 2026 celkem 70 miliard eur vojenské pomoci. Česká vláda v lednu potvrdila pokračování muniční iniciativy za podmínky financování dalšími státy, české ministerstvo zahraničí v únoru poslalo 55 dieselových generátorů do Dněpropetrovské oblasti, protože bez tepla bylo na Ukrajině 1,7 milionu lidí a bez elektřiny dalších 1,4 milionu.

Každý lokální obrat na frontě, ať už ukrajinský úspěch u Lymanu, nebo ruský tlak u Dobropillji, posouvá kyvadlo, které určuje, jak dlouho a jak draze bude Evropa tuto válku spolufinancovat.

Co z toho plyne

Ruská komunikační strategie u Lymanu prošla během tří měsíců obloukem od „Ukrajinci tam už jen dožívají“ přes „naše armáda úspěšně útočí“ až po „zprávy o ukrajinských úspěších jsou lži“. Každá další verze je defenzivnější než ta předchozí. A právě to prozrazuje, že operace „Vivaldi“ zasáhla citlivé místo, ne celou frontu, ale klíčový uzel ruského plánu.

Kryvonos má ale pravdu v tom, že jeden vyčištěný výběžek nenahradí chybějící lidi a drony na dalších stovkách kilometrů fronty. Ukrajina u Lymanu dokázala, že umí překvapit. Otázka zní, jestli to dokáže i tam, kde to teď potřebuje víc.