Rusko mění strategii úderů na Ukrajinu. Už mu nejde o pouhé lokální blackouty, ale o úplný kolaps

Když v zimě 2022 ruské rakety a drony začaly metodicky rozbíjet ukrajinské elektrárny a rozvodny, svět sledoval blackouty v Kyjevě, Charkově a Oděse. Miliony lidí zůstávaly bez proudu, vody a tepla. Ukrajina se ale naučila improvizovat: opravovat, decentralizovat, dovážet generátory. O čtyři roky později je terčem něco jiného. Ne výroba elektřiny, ale schopnost pohybu. Lokomotivy, železniční stanice, provozní uzly, napojení na přístavy a přeshraniční koridory. Cílem už není zhasnout světla v jednom městě. Cílem je zastavit celou zemi.

Od blackoutů k paralýze dopravy

Mezi březnem a květnem 2024 přišla Ukrajina podle Mezinárodní agentury pro energii o dalších 9 GW instalovaného výkonu. Jen mezi 22. březnem a 31. srpnem téhož roku proběhlo devět velkých koordinovaných vln úderů na elektrizační soustavu. To byla energetická fáze války, cílená, brutální, ale z pohledu Moskvy nedostatečně účinná. Ukrajina se totiž adaptovala rychleji, než Kreml čekal.

V roce 2026 se vzorec útoků proměnil. Ukrajinské ministerstvo infrastruktury v červnu popsalo posun „od izolovaných úderů k téměř denním útokům na kolejová vozidla“. Šéf Ukrzaliznycji Oleksandr Percovskij už v květnu mluvil o více než stovce zasažených lokomotiv. O dva měsíce později agentura Reuters hlásila přes dvě stě. A čísla dál rostla.

Logika je prostá. Opravenou trať bez lokomotivy nic neodjede. Lokomotiva je úzké hrdlo celého systému, a Rusko to zjevně pochopilo.

Čísla, která mluví sama

K 4. září 2026 uvedl ukrajinský kabinet ministrů na briefingu ministra Mykoly Kalašnyka následující bilanci:

• 6 119 útoků na Ukrzaliznycju od začátku plné invaze
• Přes 1 500 útoků jen v roce 2026
• 508 poškozených lokomotiv

O šestnáct dní později, 20. září, už ministerstvo infrastruktury na summitu Karpatské osmičky uvádělo 533 poškozených lokomotiv státního dopravce plus 75 soukromých průmyslových strojů. Za dva a půl týdne tedy přibylo minimálně 25 zasažených lokomotiv jen v evidenci Ukrzaliznycji, a to nepočítáme odlišné metodiky, které různé instituce používají.

Co to znamená v kontextu celkového parku? Korporátní profil Ukrzaliznycji uvádí „téměř 1 800 lokomotiv“, starší data z roku 2018 zmiňovala 3 566 kusů včetně posunovacích a nákladních. Podle použité základny tedy Rusko poškodilo zhruba 14 až 30 procent předválečného lokomotivního parku. Ať vezmeme kterékoli číslo, trend je jednoznačný a zrychluje se.

Proč je železnice pro Ukrajinu existenční otázka

Ukrajinská železniční síť měří asi 22 tisíc kilometrů. Zajišťuje 82 procent nákladní dopravy v zemi a téměř polovinu osobní přepravy. Přes léto 2026 železnice přepravila přes 8,14 milionu cestujících. Stát na letošní rok objednal osobní dopravu za 16 miliard hřiven, zhruba 10 miliard korun.

Jenže železnice není jen o cestujících. Přes takzvané koridory solidarity, které Evropská komise označuje za záchrannou linku ukrajinské ekonomiky, proudilo v dubnu 2026 sedmdesát procent všech ukrajinských dovozů a polovina neagrárních exportů. Palivo, vojenská pomoc, humanitární zásilky, průmyslové komponenty, to vše se v nějakém bodě řetězce dostává na koleje.

Když Rusko ničí lokomotivy a provozní uzly, neútočí na dopravu jako takovou. Útočí na schopnost státu ve válce fungovat. Na evakuace z frontových regionů. Na zásobování armády. Na dovoz pohonných hmot. Na export, který generuje příjmy potřebné k financování obrany. Slovo „kolaps“ v tomto kontextu neznamená jeden dramatický moment, kdy se vše zastaví. Znamená postupnou erozi přepravní kapacity: pomalejší dodávky, dražší logistiku, přetížené silnice, horší spojení regionů se západem země a s hranicí EU.

Ukrajina se brání, ale tempo nestačí

Ukrajina není bezbranná. Vláda 17. září zavedla nový režim provozu vlaků a stanic odstupňovaný podle úrovně vzdušné hrozby. Budují se mobilní kryty, upravují evakuační postupy. Železnice dál jezdí. Ale sami Ukrajinci otevřeně přiznávají, že „ochránit všechno nejde“.

Na summitu Karpatské osmičky vznikla koalice pro obnovu lokomotivního parku. Slovensko přislíbilo tři elektrické lokomotivy. Moldavsko připravuje nabídku až dvaceti kusů. Ukrajina počítá se 100 miliony dolarů (asi 2,3 miliardy korun) na nákup ojetých lokomotiv v zahraničí. Jenže i kdyby se podařilo všechny sehnat, tempo náhrad zaostává za tempem destrukce. Více než polovina všech škod na lokomotivách vznikla letos. A rok ještě neskončil.

Čtyřicet pět procent ukrajinské sítě je elektrifikováno, což znamená, že zásah trakční podstanice nebo napájecího vedení vyřadí celý úsek bez ohledu na to, kolik lokomotiv je k dispozici. OECD ve své letošní infrastrukturní revizi Ukrajiny řadí trakční podstanice mezi strategicky kritické prvky, a právě ty se stávají terčem stále častěji.

Co to znamená pro Česko a Evropu

Kolaps ukrajinské logistiky by nebyl jen ukrajinský problém. České ministerstvo průmyslu a obchodu letos otevřelo garanční program pro investice do obnovy Ukrajiny, zaměřený mimo jiné na dopravu. Český export na Ukrajinu už v roce 2024 překonal předválečné úrovně. Fungující ukrajinská železnice je předpokladem toho, aby české zboží mělo kam dorazit, a aby se ukrajinský export dostal na evropské trhy.

Pro stovky tisíc Ukrajinců v Česku je železnice stále klíčovou spojnicí s domovem, s rodinami ve frontových oblastech, s možností návratu nebo alespoň návštěvy. Při hlubší paralýze by se část pohybu přelévala na přetížené silnice a improvizované trasy k západním hranicím.

Evropská unie drží koridory solidarity, NATO řeší ochranu železniční a přístavní logistiky. Ale ochrana a náhrady běží pomaleji než ruské drony. A právě v tom spočívá podstata nové strategie: nemusíte zničit celou zemi. Stačí jí vzít schopnost se hýbat.

Ukrajinská železnice zatím jezdí. Ale každý den, kdy přibude další zničená lokomotiva a nepřibude náhrada, se vzdálenost mezi „omezeným provozem“ a „systémovým kolapsem“ zkracuje. A Moskva to ví.