Rusko nabízí na export ponorku Amur-1650 s 28 řízenými střelami. Vydrží pod vodou 60 dní a nikdo ji prý nezachytí

Červnová výstava Fleet 2026 v Kronštadtu přinesla novou podobu projektu 677E, exportní verze ruské neatomové ponorky, která má podle výrobce nést až 28 kusů výzbroje, zůstat pod hladinou šedesát dní a být prakticky nezachytitelná. Rubin ji prezentuje jako nejsilnější údernou konvenční ponorku na trhu. Jenže mezi prospektem a hotovou dodávkou zákazníkovi leží propast, kterou Rusko po více než čtyřech letech války na Ukrajině zaplňuje stále obtížněji.

Co přesně se skrývá za číslem 28

Často opakované číslo „28 řízených střel“ je třeba číst pozorně. Výrobce hovoří o „až 28 jednotkách výzbroje“, nikoli o 28 kusech jednoho konkrétního typu. Bojový náklad může kombinovat střely z rodiny Club-S, protilodní 3M-54E s dosahem 220 km, verzi 3M-54E1 na 275 km, střelu 3M-14E proti pozemním cílům na 275 km i protiponorkovou 91RE1 na 50 km, s nadzvukovými střelami BrahMos, které letí rychlostí kolem Mach 2,8 (přibližně 3 400 km/h) a zasáhnou cíl do 290 km. Přesný mix střel z vertikálních šachet a torpéd v jedné konkrétní konfiguraci ale výrobce veřejně neuvádí. Starší brožura Rubinu přitom popisovala Amur se šesti torpédomety ráže 533 mm a posádkou 35 lidí. Aktualizovaný koncept z roku 2026 už počítá s výtlakem kolem 3 000 tun, posádkou 42 a právě oněmi vertikálními šachtami. Rusko tedy neprodává jednu ustálenou konfiguraci, ale vyvíjející se exportní vizi.

Šedesát dní pod vodou a „neviditelnost“

Deklarovaná šedesátidenní vytrvalost pod hladinou stojí a padá s technologií AIP, vzduchem nezávislého pohonu. Princip je známý: ponorka nemusí tak často stoupat ke hladině, aby šnorchlováním dobíjela baterie, a déle zůstává skrytá. Německá Type 212A, která slouží v Bundesmarine, využívá palivové články a podle Bundeswehru zvládne až dva týdny nepřetržitého ponoru. Amur slibuje čtyřnásobek. Problém je v tom, že ruská AIP verze Amuru-1650 zatím existuje jako nabízená technologie, nikoli jako sériově ověřená a exportně provozovaná realita. Ani Indie, která koncem roku 2024 podepsala kontrakt na integraci vlastního AIP do ponorek třídy Scorpène, nepovažuje tuto technologii za triviální doplněk; jde o samostatný, náročný program.

Tvrzení o nezachytitelnosti pak stojí na kombinaci akustické ochrany, tvaru trupu, zařízení se sníženým hlukem a pokročilého sonaru s velkým dosahem detekce. Nízkou akustickou a magnetickou signaturu ale deklaruje i Type 212A, i francouzská Scorpène. Žádný seriózní výrobce negarantuje absolutní neodhalitelnost. Přesnější formulace zní: velmi obtížně zjistitelná. Protiponorkový boj NATO spoléhá na vrstvený systém, sonarové prostředky, fregaty, vrtulníky, hlídkové letouny a dlouhodobou analýzu vzorců pohybu. Čím tišší ponorka, tím důležitější se stávají úzké průlivy a akustické databáze.

Srovnání s konkurencí: prospekt versus provozní realita

Na papíře Amur-1650 útočí hlavně objemem výzbroje. Type 212A má podvodní výtlak 1 830 tun a šest torpédometů pro těžká torpéda DM2A4. Scorpène v indonéské konfiguraci měří 71 metrů, dosahuje maximálně 20 uzlů a nese torpéda Black Shark a střely SM39. Ani u jedné z těchto platforem nenajdete ve veřejných profilech nic, co by se otevřeně blížilo 28kusové prezentaci kombinované výzbroje. V kategorii konvenčních ponorek je to výjimečný nárok.

Jenže silná stránka Amuru je katalog. Silná stránka konkurence je provozní ověření. Type 212A slouží v německém i italském námořnictvu, Scorpène operuje v Indii, Brazílii, Chile, Malajsii a brzy v Indonésii. Amur-1650 s vertikálními šachtami a AIP nemá jediného doloženého exportního zákazníka. Rusko jej nabízelo Indii v rámci programu Project 75(I), ale podle Economic Times z tendru odstoupilo kvůli technickým podmínkám včetně požadavku na funkční AIP. Maroku byl nabídnut už v létě 2013 prostřednictvím Rosoboronexportu; kontrakt nikdy nenásledoval.

Může Rusko vůbec exportovat, když samo válčí?

Tady se dostáváme k jádru věci. Podle SIPRI propadly ruské exporty hlavních zbraní o 64 % mezi obdobími 2015–2019 a 2020–2024. Válka na Ukrajině, která trvá už přes čtyři a půl roku, pohlcuje obrovské množství materiálu a výrobní kapacity. Sankce Evropské unie míří na citlivé sektory ruského vojensko-průmyslového komplexu, omezují vývoz technologií dvojího užití a zastavují veřejné financování obchodu s Ruskem. Americké sankce proti Rosoboronexportu navíc zvyšují bankovní a pojišťovací riziko i pro třetí země, které by chtěly nakupovat.

Samotná domácí řada 677/Lada přitom ukazuje, jak pomalu Rusko staví i pro vlastní námořnictvo. Ponorka Kronštadt vstoupila do služby až v lednu 2024 po letech přerušení a přepracování projektu. Třetí jednotka Velikije Luki následovala v prosinci 2025. Program žije, ale tempo je pomalé. Představa, že Rusko rychle a bez odkladů rozjede exportní sérii složitější varianty s vertikálními šachtami a AIP, vyžaduje značnou dávku optimismu.

Rusko navíc stále paralelně nabízí i osvědčený projekt 636, modernizovanou třídu Kilo, která patří k nejúspěšnějším exportním ponorkám v historii. Samotný fakt, že Amur starší platformu z katalogu nevytlačil, naznačuje, že ani sám výrobce jej nepovažuje za produkt připravený plně převzít exportní roli.

Komu je Amur určen a co by jeho prodej znamenal

Afrika je logická obchodní kulisa. Výstava AAD v Pretorii, plánovaná na září 2026, je jediné celoafrické zbrojní expo svého druhu a přitahuje delegace z desítek zemí mimo západní sankční okruh. Politicky koupit ruskou ponorku lze. Finančně a servisně je to ale čím dál dražší a rizikovější.

Pokud by Amur-1650 získal stát s ambicemi v oblasti odepření moře, tedy schopnosti odepřít protivníkovi kontrolu nad mořskými trasami, změnilo by to regionální rovnováhu. Už samotná nutnost počítat s tichou ponorkou vyzbrojenou nadzvukovými střelami tlačí sousedy do investic do protiponorkového boje. Zatím je to ale scénář, ne hotová změna mapy.

Amur-1650 vypadá na prospektu jako zbraň, která by mohla měnit pravidla hry v kategorii konvenčních ponorek. Rusko ale dnes prodává hlavně slib budoucí schopnosti, a po čtyřech a půl letech vyčerpávající války je právě schopnost ten slib splnit tím nejslabším článkem celé nabídky.