Kreml si oddechl, že američtí vojáci odjeli z Litvy, ale noví už jsou na cestě a bude jich více. Vznikla neobvyklá mezera

Dne 2. června 2026 se z litevské základny Pabradė začala stahovat poslední americká obrněná vozidla. Více než tisíc vojáků odjíždělo domů, a na rozdíl od všech předchozích let nikdo nepřijížděl opačným směrem. Litevský ministr obrany Robertas Kaunas ten den potvrdil, že další plánovaná skupina „nepřijíždí“ a budoucí přítomnost amerických sil je „pod revizí“. Až 22. září prezident Gitanas Nausėda oznámil, že nová rotace je už na cestě. Mezi odjezdem a příjezdem tak vznikla mezera, jakou Litva od začátku ruské invaze na Ukrajinu nezažila.

Proč si Kreml mohl oddechnout

Americký obrněný prapor v Litvě nebyl jen vojenskou jednotkou. Fungoval jako takzvaný tripwire, drát, jehož přetržení by automaticky vtáhlo Spojené státy do konfliktu. Přítomnost amerických tanků a obrněných vozidel pár desítek kilometrů od běloruské hranice vysílala Moskvě jednoznačný signál: útok na Litvu znamená střet s USA.

Když tento prvek zmizel, zmizel i signál. Britský bezpečnostní analytik Edward Lucas to v LRT shrnul lapidárně: každá minuta nejistoty kolem americké přítomnosti je „velmi užitečná Putinovi“. Ne proto, že by Rusko mohlo okamžitě zaútočit, ale proto, že nejistota sama o sobě oslabuje odstrašení. Kreml nemusel dělat nic. Stačilo sledovat, jak se alianční soudržnost testuje zevnitř.

Pět měsíců bez amerického praporu

Časová osa ukazuje, jak dlouho mezera trvala. Odjezd začal 2. června. V následujících týdnech prezident Nausėda opakovaně říkal, že čeká zprávy „v řádu týdnů“. Týdny se protáhly v měsíce. Pentagon mezitím spustil šestiměsíční revizi celého amerického rozmístění v Evropě, rozeslal spojencům dotazníky, jednal o budoucí podobě přítomnosti na východním křídle. Litva nebyla jediná země, která čekala na odpovědi.

Teprve 22. září Nausėda zveřejnil na sociální síti, že nová rotace „je už na cestě do Litvy“ a bude čítat zhruba tisíc vojáků. O den později ministr Kaunas v pořadu Dienos tema na LRT upřesnil klíčové detaily:

• Do Litvy míří dva prapory, těžký a ženijní.
• Plný příjezd se očekává na konci října.
• Síla rotace nebude menší než předchozí, skladba bude schopnostně robustní.

Od odjezdu starých vojáků do plného příjezdu nových tak uplyne téměř pět měsíců. Takové přerušení nemá od roku 2020 precedens. Dřívější výměny probíhaly hladce: jedni odjížděli, druzí současně přijížděli, překryv zajišťoval nepřetržitou přítomnost.

Litva bez obrany nezůstala, ale cítila tlak

Důležité je rozlišit mezi zmizením amerického praporu a zmizením obrany. Litva bez obrany nezůstala. Od února 2026 se tamní mnohonárodní bojová skupina NATO stala součástí německé brigády, v zemi sloužilo kolem pěti set německých vojáků a běžela rotační protivzdušná obrana. NATO udržuje na východním křídle více vrstev předsunuté přítomnosti a rychlého posílení.

Jenže psychologický efekt byl reálný. V létě 2026 Polsko a pobaltské státy zpřísnily ochranu kritické infrastruktury, tedy LNG terminálů, ropných zařízení a elektrického propojení s Polskem. Litva nasadila armádu na střežení klíčových objektů. Obavy z ruských sabotáží a operací pod falešnou vlajkou rostly právě v době, kdy byl americký závazek v Evropě zpochybňován. Moskva nemusela podnikat vojenský krok. Stačil informační tlak a testování alianční soudržnosti.

Co to znamená pro Česko

Bezpečnost Litvy není od české obranné politiky oddělená. Česká Obranná strategie z roku 2023 jmenuje Polsko a Litvu mezi prioritními operačními směry pro české ozbrojené síly. Česko přispívá do předsunutých sil NATO na Slovensku, v Lotyšsku i v Litvě. Když slábne americký tripwire v Pobaltí, slábne celé východní křídlo, a s ním i bezpečnostní architektura, na které stojí i česká obrana.

Litva se přitom snažila udělat maximum, aby americké vojáky přilákala zpět. Obranný rozpočet vyšroubovala na 5,4 % HDP, rozšířila infrastrukturu v Pabradě, nabídla štědrý balík podpory hostitelské země. Ministr Kaunas zašel ještě dál a navrhl Washingtonu zvážit zřízení stálé americké základny. Příčina mezery totiž neležela v litevském odklonu od USA, ale v širší americké revizi, která se dotkla celé Evropy.

Otazník nad prosincem

Návrat amerických vojáků je potvrzený, ale budoucnost za ním zůstává nejasná. Ministr Kaunas 23. září přiznal, že po této rotaci není další automatické pokračování jisté. Jasno má být až po prosincové revizi. Žádný veřejně dostupný americký dokument nezaručuje nepřerušené střídání rotací do budoucna.

Spekulace o tom, zda návrat vojáků nebyl podmíněn litevským postojem k tranzitu běloruských hnojiv, Kaunas výslovně odmítl. Témata podle něj „nebyla nijak spojována“. Prezidentův poradce Deividas Matulionis nicméně ve stejný den přiznal, že Vilnius nemá jasno o avizované americko-běloruské dohodě kolem draselného průmyslu.

Dva americké prapory míří po železnici do Litvy a na konci října mají být na místě. Mezera se zavírá. Otázka, kterou si v Pobaltí i v Praze kladou všichni, zní jinak: bude se ještě někdy opakovat?