Je to nejhorší od rozpadu SSSR. Rusko přitvrzuje v útocích na Evropu, zřejmě touží vyvolat válku s NATO

Ráno 24. září 2026 se u rumunské obce Solka v župě Suceava zřítil dron, který strávil zhruba čtyři minuty v národním vzdušném prostoru. Téhož dne moldavská pohraniční policie našla 1,7 kilometru od hranice u města Briceni fragmenty dalšího bezpilotního prostředku. V centrálním Polsku hořela pozemní stanice Starlink; vicepremiér Gawkowski mluvil o sabotáži mířené na konektivitu, na níž závisí i ukrajinská armáda. A v Kodani zveřejnila dánská vojenská rozvědka FE hodnocení, které říká věc, jakou v postsovětské éře dosud neřekla: hybridní válka Ruska proti Evropě se v nadcházejících měsících dále vystupňuje a riziko omezeného vojenského útoku na členský stát NATO je nízké, ale roste. Nejde o jeden incident. Jde o souběh sabotáží, dronových průniků, kybernetických hrozeb a zpravodajských varování v několika zemích najednou, a právě ta kombinace nemá od rozpadu Sovětského svazu obdobu.

Čísla, která mluví sama

Rumunské ministerstvo obrany vede od začátku ruské invaze na Ukrajinu statistiku incidentů na hranici. K 25. září 2026 eviduje 145 útoků v blízkosti hranice, 47 nepovolených průniků do vzdušného prostoru a čtyři sestřelené drony. Klíčové je rozložení v čase: 28 z těch 47 průniků a všechny čtyři sestřely připadají na rok 2026. Jinými slovy, letošek je z hlediska počtu incidentů výrazně horší než celé předchozí tři roky dohromady.

Už 23. srpna Rumunsko oznámilo nález fragmentu dronu Gerbera s výbušnou náloží u Gura Portiței na černomořském pobřeží. Gerbera není sofistikovaný útočný prostředek; ukrajinská sankční databáze ji vede jako levnou platformu pro falešné cíle, zahlcovací útoky a průzkum. Právě to z ní dělá ideální nástroj psychologického nátlaku: je levná, těžko sledovatelná a její dopad není ve výbuchu, ale v nejistotě, kterou vyvolá.

Nová kvalita: od strachu k sabotáži

Dánská FE ve svém hodnocení popisuje zásadní posun. Rusko podle ní už necílí jen na strach evropské veřejnosti a oslabení podpory Ukrajině. Stále častěji míří přímo na infrastrukturu, která tu podporu fyzicky umožňuje: obranný průmysl, logistické uzly, telekomunikační sítě.

Požár polské stanice Starlink do tohoto rámce zapadá přesně. Polská vláda ho označila za sabotáž, i když přímou ruskou odpovědnost v tu chvíli ještě oficiálně nepotvrdila. Dva týdny předtím, 10. září, agentura Reuters odhalila, že spojenci NATO zachytili ruský nácvik útoku na podmořské kabely u Svalbardu, včetně tajné zbraně určené k poškození kabelů bez zjevných stop. Norsko tehdy varovalo, že jakýkoli pokus o útok na kritickou infrastrukturu bude odhalen.

Podle mediálně citovaných informací z prostředí amerických zpravodajských služeb existuje i varování před útokem na podmořské kabely důležité pro polský bankovní systém. Veřejný primární dokument k tomu se nepodařilo dohledat, ale ruský zájem o podmořskou infrastrukturu je doložen nezávisle.

Proč se mluví o válce s NATO

Vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě (SACEUR) generál Alexus Grynkewich v rozhovoru z 24. září potvrdil, že NATO kvůli vlně incidentů posiluje sdílení zpravodajských informací. Přímý vojenský útok Ruska na členský stát označil za „nepravděpodobný, ale nelze ho vyloučit“.

FE jde v analýze dál a rozlišuje tři úrovně hrozby:

• Hybridní válka – probíhá už teď a bude se stupňovat.
• Omezený vojenský útok na infrastrukturu jednoho či více států NATO sousedících s Ruskem – nízké, ale rostoucí riziko. Cílem by bylo odtáhnout evropské zdroje od Ukrajiny a rozštěpit alianci, pokud by se neshodla na odpovědi.
• Plnohodnotná invaze – nepravděpodobná, vyžadovala by minimálně šest měsíců příprav.

Moskva nemusí „chtít“ plnohodnotnou válku s NATO, aby ji mohla nebezpečně přibližovat. Stačí opakovaně tlačit na práh, kde se omezená provokace může změnit v alianční krizi. Právě v tom spočívá kalkul: sázka na to, že ne všechny státy zareagují stejně tvrdě a že politická soudržnost aliance není samozřejmá.

NATO reaguje, Česko se připravuje

Aliance nezůstává pasivní, byť její reakce je zatím spíše ochranná než odvetná. Už 15. září NATO zveřejnilo nové požadavky na odolnost, které poprvé výslovně počítají s fyzickým útokem na občany a kritickou infrastrukturu včetně sabotáže, s častějšími ničivými kyberútoky na základní služby a s nutností chránit sektory voda, komunikace a energie v rámci celé společnosti.

Česko sice neleží na frontové linii dronových přesahů, ale ohrožení se ho týká. Národní strategie kybernetické bezpečnosti 2026–2030 označuje Rusko za největší přímou a dlouhodobou hrozbu pro kyberbezpečnost Evropy a popisuje jeho agresivní chování vůči Česku a spojencům. Vláda v červenci zadala revizi krizové a obranné legislativy se zaměřením na civilní ochranu, protivzdušnou obranu a teritoriální síly. V květnu zřídila funkci zmocněnce pro plnění závazků vůči NATO. Přerušení podmořských kabelů by se Česka dotklo nepřímo, ale citelně, přes mezinárodní datové trasy, bankovní spojení a cloudové služby.

Tlak nepolevuje

Den po hlavní incidentní vlně, 25. září ráno, Rumunsko hlásilo další vzdušný cíl dvacet kilometrů východně od Galați. Vzlétly stíhačky F-16, byl vyhlášen RO-Alert. Průnik do vzdušného prostoru se tentokrát nepotvrdil, ale mechanismus už běžel naplno, a to je přesně ten efekt, o který Moskvě jde. Každý poplach spotřebovává zdroje, pozornost a politický kapitál. Každý nepotvrzený cíl oslabuje důvěru v příští varování.

Současná vlna se od dřívějších incidentů (třeba ojedinělého přesahu dronu nad Polskem v roce 2022) liší právě tím, že zasahuje více domén najednou: vzdušný prostor, telekomunikace, podmořskou infrastrukturu, kybernetický prostor. Rumunská data ukazují, že tempo se zrychluje. Dánská rozvědka říká, že se bude zrychlovat dál. A NATO poprvé otevřeně přiznává, že sdílí zpravodajské informace intenzivněji právě proto, aby na další eskalaci bylo připraveno.

Evropa se neocitla ve válce. Ocitla se ale v situaci, kdy ji Rusko záměrně a systematicky přibližuje, a spoléhá na to, že Západ bude reagovat pomalu, nejednotně a pozdě.