USS Abraham Lincoln po 286 dnech na moři vypadá, jako by si prošel peklem. A posádka symbolu americké síly je na dně

Když kolos o výtlaku téměř 97 000 tun a délce 333 metrů zakotvil 2. září 2026 u thajského pobřeží, vypadal jinak než na propagačních fotografiích amerického námořnictva. Široké pruhy rzi nad vodoryskou, skvrnitý nátěr u vodní linie, opotřebení viditelné pouhým okem z přístavního mola. Kapitán Dan Keeler novinářům řekl, že takový vzhled je po dlouhém nasazení normální. Jenže normální nebylo vůbec nic z toho, co Lincoln a jeho pět tisíc lidí zažili od chvíle, kdy v listopadu 2025 opustili San Diego.

Od rutinní plavby k válce s Íránem

Původní plán počítal se standardním nasazením v délce zhruba sedmi měsíců, to je rámec, který americké námořnictvo označuje za optimální a který náčelník námořních operací (CNO) opakovaně preferuje. Lincoln nejprve operoval v Indo-Pacifiku, v lednu 2026 přešel do oblasti velitelství CENTCOM na Blízkém východě. A pak přišel zlom.

28. února 2026 v 1:15 východního času odstartovala operace Epic Fury. První údery mířily na velitelská stanoviště Íránských revolučních gard (IRGC), systémy protivzdušné obrany, raketová a dronová odpalovací místa i vojenská letiště. Poprvé v boji byly nasazeny levné jednorázové útočné drony Task Force Scorpion Strike. Letadla z palubního leteckého křídla Lincolna létala bojové mise nad Íránem a následně vynucovala námořní blokádu. Podle senátora Blumenthala mělo nasazení původně skončit v květnu 2026. Neskončilo. Prodlužování přicházelo po částech, týden, další týden, další měsíc. Lincoln z oblasti CENTCOM odešel až 22. srpna 2026, po téměř sedmi měsících nepřetržité přítomnosti v regionu.

Celkové nasazení tak dosáhlo 286 dní. Z toho 264 dní strávila loď nepřerušeně na moři bez jediného plnohodnotného přístavního pobytu, bez toho, čemu námořníci říkají „port call“, tedy možnosti vystoupit na pevninu, zavolat rodině z normálního telefonu, projít se po ulici.

Posádka za hranicí únosnosti

Čísla o délce plavby jsou abstraktní. Konkrétní jsou příběhy lidí na palubě. V březnu 2026 se jeden námořník pokusil skočit přes palubu. Spolubojovníci ho zastavili, byl odeslán na další péči. V srpnu přes palubu skutečně šel člen přiděleného leteckého křídla, byl zachráněn, ošetřen a evakuován. Rodiny námořníků začaly veřejně mluvit o sebevražedných myšlenkách svých blízkých, o zhoršující se hygieně, o problémech se zásobováním.

Situace přerostla do rozměru, který si vyžádal reakci nejvyššího velení. Velitel CENTCOM osobně navštívil loď. Menšina výboru pro ozbrojené síly amerického Senátu odeslala dopis ministru obrany Peteu Hegsethovi s požadavkem na vysvětlení. Úřadující ministr námořnictva nakonec v září 2026 potvrdil senátorce Gillibrandové nejtvrdší číslo: osm pokusů o sebevraždu napříč celou údernou skupinou Lincolna za dobu nasazení.

Osm pokusů. Na jedné lodi a jejím doprovodu. Během jedné mise.

Lincoln versus Ford: stejná délka, jiné peklo

Srovnání s druhou extrémně dlouhou misí pomáhá pochopit, proč byl Lincoln tak tvrdý. USS Gerald R. Ford, nejnovější americká superletadlová loď třídy Ford (výtlak přes 100 000 tun, elektromagnetické katapulty EMALS místo parních), se v květnu 2026 vrátil po 326 dnech, tedy po nejdelším nasazení americké letadlové lodi od roku 1972. Ford byl na moři déle. Přesto podle CNO prožil Lincoln horší zkušenost.

Rozdíl spočíval v kvalitě nasazení. Ford měl přístavní pauzy ve Středomoří a Karibiku. Posádka mohla vystoupit na břeh, resetovat se, načerpat. Lincoln nic takového nedostal. Žádný port call, žádný reset. Jen moře, letová paluba, bojové operace a opakované prodlužování bez jasného data návratu.

CNO veřejně přiznal, že námořnictvo v počátku konfliktu s Íránem nemělo dobře zavedený logistický řetězec pro zásobování dvou úderných skupin v Arabském moři současně. Řetězec se budoval za pochodu. Pro posádku Lincolna to znamenalo improvizaci v zásobování a nejistotu, kdy a jestli vůbec dorazí náhrada. Ta přišla v podobě USS George Washington až v srpnu 2026.

Co to znamená pro americkou námořní sílu

Americké letadlové lodě jsou podle oficiálních materiálů námořnictva ústředním nástrojem projekce síly kamkoli na světě. Třída Nimitz, do které Lincoln patří, nese přibližně 60 a více letadel různých typů, od stíhacích F/A-18E/F Super Hornet přes letouny elektronického boje EA-18G Growler po protiponorkové vrtulníky MH-60R Seahawk. Rychlost přes 30 uzlů (asi 56 km/h) a jaderný pohon umožňují operovat prakticky neomezeně daleko od domovského přístavu. Jenže i jaderný reaktor pohání loď s konečným počtem lidí, kteří mají konečnou psychickou odolnost.

Námořnictvo má v aktivní službě jedenáct letadlových lodí. Část je vždy v údržbě, část v přípravě. Když jedna uvízne v prodlouženém nasazení, chybí jinde. Senátoři ve svém dopise varovali, že rychlé stažení Lincolna a jeho náhrada může znamenat mezeru v jiném regionu. Pro evropskou bezpečnost, a tedy i pro Česko jako člena NATO, to neznamená automatický rozpad amerických záruk, ale oslabení volné rezervy. Schopnost USA rychle přesunout námořní leteckou sílu mezi Pacifikem, Blízkým východem a Atlantikem je menší, než bývala.

A problém zřejmě nekončí. Na konci srpna 2026 CNO a hlavní poddůstojník námořnictva (MCPON) rodinám USS Theodore Roosevelt rovnou řekli, ať počítají s nasazením delším než sedm měsíců. Velící důstojník dal posádce rovnou osmiměsíční horizont.

Cesta domů a co přijde potom

Po příjezdu do Thajska čekaly námořníky první hodiny na pevnině za téměř devět měsíců. Kapitán Keeler mluvil o cestě domů a o nutnosti dalších zásobovacích zastávek. Loď po návratu do San Diega čeká údržba po nasazení; u Lincolna už v minulosti trvala měsíce. V dubnu 2021 dokončil takzvanou plánovanou inkrementální údržbu (PIA) určenou právě k opravě opotřebení po tvrdém nasazení. Po tom, co zažil v roce 2026, bude rozsah oprav podle všeho ještě větší.

Rezavé pruhy na trupu se dají přebrousit a přelakovat. Osm pokusů o sebevraždu v jedné úderné skupině je jiný druh opotřebení, a na ten žádná loděnice nestačí.