Indie prodává protiletadlové systémy Akash do bývalého sovětského bloku. Rusové zuří, protože si konkurenta vychovali sami

Ještě před pár lety by podobný scénář zněl jako fikce. Středoasijské republiky, které po rozpadu Sovětského svazu zdědily ruskou techniku a s ní i servisní, výcvikovou a politickou závislost na Moskvě, si objednávají protivzdušnou obranu v Dillí. Podle vyjádření bývalého šéfa indické organizace pro obranný výzkum a vývoj (DRDO) Samira V. Kamata, které převzal portál The Aviationspace, směřují systémy Akash právě do Tádžikistánu a Turkmenistánu. Přesné počty ani ceny kontraktů zveřejněny nebyly. Jisté ale je, že každý takový obchod ukrajuje kus z trhu, který Rusko považovalo za svůj.

Co je Akash a co umí

Akash je mobilní protiletadlový raketový systém kategorie země–vzduch, vyvinutý indickou organizací DRDO a vyráběný státními podniky Bharat Dynamics Limited (BDL) a Bharat Electronics Limited (BEL). Podle exportního katalogu DRDO nabízí tyto klíčové parametry:

• Dosah střelby: 3–25 km
• Bojová hlavice: 55 kg
• Odpalovač: samohybný, nese tři střely
• Schopnost vícecílového zapojení: baterie dokáže současně sledovat a napadat více cílů

Systém je navržený pro ochranu většího prostoru, nikoli jen jako bodová obrana jedné jednotky. Tím se liší od některých konkurentů, jako je čínský HQ-17AE nebo ruský Tor-M2, které typicky doprovázejí mechanizované kolony a chrání je v bezprostředním okolí.

Pro srovnání: norsko-americký NASAMS, nasazený řadou zemí NATO, pracuje v podobném dosahu kolem 25 km se stropem 6,5 km. Německý IRIS-T SLM je už o třídu výš; Bundeswehr uvádí účinný dosah do 40 km a plnohodnotnou síťovou architekturu pro 360° obranu. Akash tedy nesoutěží s prémiovými západními systémy, ale nabízí cenově a politicky dostupnou alternativu pro státy, které nechtějí nebo nemohou nakupovat v Evropě či v USA.

Proč Rusové zuří, a kdo vlastně zuří

Formulace o ruském hněvu nestojí na oficiálním protestu Kremlu ani na prohlášení ruského ministerstva obrany. Veřejně doložitelná je ostrá reakce autorů neoficiálního, ale vlivného ruského analytického blogu bmpd, spojeného s moskevským Centrem pro analýzu strategií a technologií (CAST). Ti rámují indické dodávky jako vytlačování Ruska z tradičních odbytišť, a právě toto slovo, „vytlačování“, je klíčové.

Nejde totiž jen o jednu zakázku na rakety. Každý zbrojní kontrakt s sebou nese roky servisu, dodávek náhradních dílů, modernizací, výcviku obsluhy a s tím spojeného politického vlivu. Když Tádžikistán nebo Turkmenistán koupí Akash, neztrácí Moskva jen tržby, ztrácí páku. A v ruské odborné komunitě to vyvolává pochopitelnou frustraci, protože si Moskva tohoto konkurenta do značné míry vychovala sama.

Jak Rusko pomohlo vybudovat indický zbrojní průmysl

Vojensko-technická spolupráce mezi Indií a Ruskem patří k nejhlubším na světě. Oficiální indické dokumenty popisují desetiletý rámec na období 2021–2031, který zahrnuje společný výzkum, vývoj, výrobu i podporu zbraňových systémů. Společné prohlášení z indicko-ruského summitu jde ještě dál: výslovně počítá s výrobou v Indii a následným exportem do „přátelských třetích zemí“.

Moskva tedy po desetiletí dodávala Indii nejen hotové zbraně, ale i technologie, know-how a průmyslové kompetence. Budovala partnerství, které mělo Indii udržet jako loajálního odběratele. Jenže jakmile Indie získala vlastní výrobní, integrační a exportní kapacity, bylo jen otázkou času, kdy je začne využívat i mimo domácí trh. A přesně to se děje.

Indický obranný export ve fiskálním roce 2024/25 dosáhl rekordních 23 622 crore rupií (v přepočtu zhruba 65 miliard korun). Akash je jedním z vlajkových produktů tohoto exportního tažení. Prvním zahraničním odběratelem se podle dostupných informací stala Arménie, která v roce 2022 objednala patnáct systémů za přibližně 720 milionů dolarů (asi 16,5 miliardy korun). Tádžikistán a Turkmenistán by byly dalšími postsovětskými zákazníky v řadě.

Diverzifikace jako strategie malých států

Oba středoasijské státy přitom nesázejí jen na jednoho dodavatele. Tádžikistán v únoru 2025 veřejně předvedl čínský systém HQ-17AE, exportní verzi odvozenou z rodiny Tor, schopnou navádět čtyři střely na čtyři cíle současně s dosahem 15–20 km proti stíhacím letounům. Turkmenistán zase na vojenské přehlídce ukázal čínské systémy FM-90, FD-2000 a KS-1A. Důležité je tyto dva případy nezaměňovat: HQ-17AE a FM-90 jsou odlišné systémy s odlišnými parametry, i když oba pocházejí z Číny.

Smysl smíšené flotily je dvojí: vrstvení obrany na různé výšky a vzdálenosti a zároveň diverzifikace dodavatelů. Nevýhoda (složitější logistika a výcvik) je pro tyto státy zjevně přijatelnou cenou za menší závislost na jediné mocnosti. Turkmenistán to má navíc zakotvené v samotné zahraniční politice: oficiálně deklarovaná neutralita a důraz na suverenitu přímo vybízejí k tomu, neupínat bezpečnost k jednomu partnerovi.

Indie tento prostor aktivně kultivuje. V červnu 2025 jednal indický ministr obrany s tádžickým protějškem o pokračování obranné spolupráce. Ve stejném roce proběhla jednání Indie se středoasijskými ministry zahraničí, kde se řešila i bezpečnostní agenda. Nejde tedy o náhodný prodej raket, ale o systematickou strategii.

Co to znamená pro Rusko a pro region

Pro Moskvu není nejcitlivější samotná dodávka Akashe. Citlivý je precedent. Pokud se z jednorázových nákupů stane souvislá série zakázek, servisu a modernizací, přestane jít o nepříjemnou epizodu a začne jít o strukturální problém. Každý další odběratel mimo ruský ekosystém oslabuje Moskvu jako výhradního správce vojenských kapacit ve svém širším sousedství.

Přímý dopad na evropskou bezpečnostní architekturu z toho neplyne. Nepřímý ano: postsovětský prostor už není uzavřený jen pro ruské nebo čínské dodavatele. Indie zatím není plnohodnotnou náhradou ruského portfolia ve všech kategoriích, ale v segmentu protivzdušné obrany střední třídy už vystupuje jako věrohodný hráč s vlastním produktem, státní podporou exportu a politicky flexibilním přístupem k odběratelům.

Moskva si tento scénář mohla předvídat ve chvíli, kdy podepisovala dohody o společné výrobě a exportu do třetích zemí. Nepředvídala patrně to, že mezi těmi třetími zeměmi budou jednou i její vlastní sousedé.