Turci vyvinuli věžičku se dvěma výkonnými brokovnicemi na lov dronů. Detekuje je na 800 metrů

Proti malým útočným dronům dnes neexistuje jediné zázračné řešení. Rušičky signálu selhávají proti strojům vedeným optickým vláknem, lasery jsou drahé a energeticky náročné, klasická protiletadlová obrana je na miniaturní cíle předimenzovaná. Právě do této mezery míří Dron Kalkanı, robotická věž, která má být tou úplně poslední vrstvou obrany. Nikoli radarem a raketou, ale dvěma poloautomatickými brokovnicemi, které v letové dráze přilétajícího dronu vytvoří hustý oblak kovových broků. Systém byl poprvé veřejně oznámen 21. září 2026 agenturou Anadolu Ajansı a ve dnech 23.–26. září 2026 představen na 21. MÜSİAD EXPO v Istanbulu.

Jak věžička vypadá a co umí

Označení „věžička“ je zjednodušení, ale ne nepřesné. Dron Kalkanı je autonomní robotická otočná věž s náklonem. Uprostřed sedí elektrooptický senzorový blok doplněný akustickými snímači, po stranách jsou symetricky umístěny dvě poloautomatické brokovnice Derya MAX ráže 12. V demonstrační konfiguraci byl celý modul posazen na korbu běžného pick-upu, výrobce ale počítá i s instalací na lodě, pevné body a bezosádková pozemní vozidla.

Klíčové je rozlišit dvě vzdálenosti, které systém uvádí. Pasivní senzory, tedy elektrooptika a akustika zpracovávaná umělou inteligencí přímo na věži, dokážou dron detekovat, klasifikovat a sledovat na vzdálenost 600 až 800 metrů. Oněch 800 metrů tedy patří k detekci. Samotná palebná zóna ale začíná až kolem 150 metrů, kde brokovnice mají reálnou šanci cíl zasáhnout. Mezi detekcí a palbou tak zůstává úzké okno desítek sekund na rozhodnutí, a posledních pár sekund na výstřel.

Proč dvě brokovnice a proč zrovna tato munice

Dvě hlavně nejsou estetická volba. Současná palba z obou zbraní má v letové dráze dronu vytvořit hustší „kovový mrak“ broků o průměru zhruba dvou metrů na vzdálenosti kolem 140 metrů. Každá brokovnice používá zásobníky na 10 nebo 15 nábojů, takže systém získává i rezervu pro další přilétající cíl nebo malý roj.

Samotná Derya MAX je plynem ovládaná poloautomatická zásobníková brokovnice s komorou na 3″ magnum (12/76). Konstrukčně vychází z platformy AR-15, což usnadňuje integraci příslušenství a automatizaci nabíjení. Generální ředitel společnosti Turaç Fatih Altunbaş v rozhovoru pro Anadolu zdůraznil, že rozhodující není samotná zbraň, ale kombinace se speciální protidronovou municí Sterling, včetně wolframových laborací, které mají na krátkou vzdálenost maximalizovat pravděpodobnost zásahu malého a rychlého cíle.

Proč je to důležité, ukazuje jednoduchý výpočet. Běžný FPV dron se pohybuje rychlostí kolem 120 až 180 km/h. Při rychlosti 150 km/h urazí posledních 150 metrů za necelé čtyři sekundy. Lidský střelec by v takovém okně sotva zamířil. Autonomní věž s okamžitou palbou bez lidské prodlevy má právě tuto mezeru zaplnit.

Poslední vrstva, ne celá obrana

Dron Kalkanı se na vlastním webu výslovně prezentuje jako doplněk k rušičkám, radarům a dalším vrstvám protivzdušné obrany. A dává to smysl. Proti větším bezpilotním letounům je brokovnice ráže 12 na 150 metrů prakticky neúčinná. Systém míří výhradně na mini a mikro drony, tedy FPV kamikaze a platformy vedené optickým vláknem, které elektronické rušení nedokáže spolehlivě zastavit.

Právě drony na optickém vláknu představují podle americké armády rostoucí problém, protože nepotřebují rádiový signál a GPS. Rušička proti nim nic nezmůže. Na konci obranného řetězce tak zůstává potřeba fyzického zásahu, a přesně tam se Dron Kalkanı snaží najít své místo.

Turecko přitom nesází jen na brokovnice. Současně rozvíjí laserový systém Alka od Roketsanu, který má tvořit další vrstvu připravované vrstvené obrany Steel Dome. Dron Kalkanı je tedy jedním dílkem skládačky, ne jejím středobodem.

Není sám, italská Beretta jde podobnou cestou

Turecký systém není osamělý experiment. Italská Beretta Defense Technologies představila před veletrhem Eurosatory 2026 vlastní řešení LIVET, dálkově ovládanou zbraňovou stanici s osmi brokovnicemi Benelli Drone Guardian, automatickým sledováním cíle a dálkovým ovládáním. Beretta přitom brokovnicovou vrstvu oficiálně staví do pásma do 100 metrů a označuje ji jako „poslední záchranu“ proti malým quadkoptérám.

Dron Kalkanı je oproti systému LIVET lehčí a kompaktnější, se dvěma hlavněmi místo osmi, ale s delší sledovací bublinou díky pasivním senzorům na 600–800 metrů. Menší palebná saturace, větší mobilita. Oba systémy ale potvrzují stejný trend: brokovnice se do moderní války vrací nikoli jako anachronismus, ale jako levná a specializovaná odpověď na levné a masové hrozby.

Ukrajinská praxe tento trend potvrzuje z opačného konce. Mezinárodní legie pro obranu Ukrajiny veřejně dokumentuje používání brokovnic ráže 12 proti dronům přímo v zákopech. Rozdíl je v tom, že Dron Kalkanı převádí stejnou logiku, oblak broků proti FPV, z rukou vojáka na autonomní věž.

Co to znamená pro českou armádu

Armáda České republiky řeší protidronovou obranu intenzivně. Cvičení Drone Shield 2026 má prověřit propojení více technologií v realistickém prostředí. Ve výbavě českých vojáků je přenosný rušič MANPACK G, testuje se ničení dronů pomocí švédského systému RBS-70NG i kulometu FN MINIMI Mk3. Český průmysl nabízí modulární systém ReCAS od firmy RETIA a kolínská firma U&C vyvíjí interceptor Chaser.

Autonomní dvojbrokovnicová věž podobná systému Dron Kalkanı ale v českém portfoliu veřejně dohledatelná není. Turecký systém tak ukazuje směr, kterým se obrana proti dronům ubírá, k levným, specializovaným a snadno integrovatelným modulům, kde každá vrstva řeší jeden konkrétní typ hrozby.

Dron Kalkanı zatím nemá veřejně doložené bojové nasazení ani potvrzené zákazníky. Exportní ambice jsou ale zjevné: Turaç uvádí distribuci do více než 90 zemí a status dodavatele pro agenturu NSPA. Jestli se z istanbulského prototypu stane standard výzbroje, rozhodne až ostrý provoz. Koncept ale sedí přesně tam, kde současná obrana proti dronům bolestně pokulhává.