Itálie zahajuje obří nákup tanků nové generace za 125 miliard. Nahradí ubohé Ariete, které se nemohou s ruskými T-90M měřit

Řím se rozhodl přestat záplatovat a začít stavět od základů. Program NMBT (New Main Battle Tank) má nahradit tanky Ariete, které slouží od devadesátých let a jejichž bojová hodnota dnes odpovídá spíš muzejnímu exponátu než páteři obrněných sil třetí největší ekonomiky eurozóny. Společný podnik Leonardo Rheinmetall Military Vehicles (LRMV) dostal za úkol dodat stroje, které Itálii vrátí do ligy zemí schopných nasadit těžkou brigádu v plnohodnotném manévrovém boji. Podle záznamu v databázi italského protikorupčního úřadu ANAC, jak jej citují oborová média, dosahuje hodnota zakázky přibližně 5,14 miliardy eur, tedy zhruba 125 miliard korun.

Ariete: tank, který zestárl příliš rychle

Ariete C1 vstoupil do služby v roce 1995 s kanonem ráže 120 mm a délkou hlavně 44 ráží, hmotností kolem 54 tun a motorem o výkonu přibližně 917 kW (1 247 koní). Na svou dobu šlo o solidní stroj. Problém je, že ta doba skončila dávno. Zatímco Německo své Leopardy 2 průběžně modernizovalo přes varianty A5, A6, A7 až po dnešní A8, Francie posunula Leclerc na standard XLR a Rusko zavedlo T-90M „Proryv“ jako aktuální sériový typ, italský Ariete zůstal prakticky zamrzlý.

Podle opakovaně citovaných odhadů je z původních zhruba dvou set kusů provozuschopných jen asi padesát. Samotné italské ministerstvo obrany ve svých dokumentech přiznává nutnost řešit zastarávání dílů, nedostatečnou ochranu, zastaralé systémy velení a řízení, slabý průzkum i omezenou mobilitu. To je prakticky seznam všeho, co moderní tank potřebuje.

Mezikrokem má být varianta Ariete C2, modernizace až 125 kusů s novým motorem o výkonu 1 103 kW (1 500 koní), digitalizovaným velitelským systémem, kulometem ráže 12,7 mm a vylepšenou komunikací. Jenže C2 je záchranná operace, ne řešení. Přemosťuje období, než dorazí skutečná náhrada.

NMBT: víc než přebarvený Panther

Na veletrhu Eurosatory 2026 představil společný podnik LRMV demonstrátor nového tanku. Pozorný divák si všiml, že korba patřila staršímu Leopardu 2A4, a právě tady je klíčové rozlišení. Podle odborného serveru Janes má sériová verze dostat zcela novou korbu s vyšší odolností dna proti minám, výkonnějším motorem s cílem až kolem 1 324 kW (1 800 koní) a architekturou připravenou na budoucí přechod z kanonu 120 mm L55 na ráži 130 mm.

Nejde tedy o situaci, kdy by Itálie jen koupila hotový německý produkt a nalepila vlastní logo. Leonardo v rámci LRMV zastává roli hlavního systémového integrátora a do platformy vnáší vlastní elektroniku, senzory, obranné subsystémy a řídicí systémy. Rheinmetall přispívá korbou, věží, hlavňovou výzbrojí a svými zkušenostmi s těžkými platformami. Výroba má z velké části probíhat na italském území.

Právě průmyslový rozměr vysvětluje, proč Itálie nešla jednodušší cestou. Leonardo v červnu 2024 oficiálně oznámilo konec vyjednávání s konsorciem KNDS, které vyrábí Leopardy. Důvod? Řím nechtěl být pouhým zákazníkem cizího řešení. Chtěl být spoluautorem.

Srovnání, které zatím nelze uzavřít

Ruský T-90M „Proryv“ je dnes zavedená sériová platforma: kanon 2A46M-5 ráže 125 mm, aktivní ochranný systém, modernizovaný systém řízení palby s termovizí a hmotnost kolem 48 tun. Na ukrajinském bojišti se ukázal jako schopnější než starší ruské typy, byť ani on není nezranitelný.

Ariete C1 se s ním skutečně měřit nemůže. Zastaralá elektronika, absence aktivního ochranného systému, slabší motor, to vše staví italský tank do pozice, kde by v přímém střetu tahal za kratší konec. Modernizace C2 některé nedostatky zmírní, ale generační skok nepřinese.

NMBT má ambici být odpovědí jiného kalibru. Přímé tabulkové srovnání s T-90M ale zatím nelze férově uzavřít, italský tank je stále ve vývoji a sériová konfigurace není finální. Z veřejně ukázaných parametrů nicméně vyplývá směr: vyšší výkon, digitální architektura na úrovni standardů NATO, růstový prostor pro těžší výzbroj a perspektivně i aktivní ochranný systém. Proti hotovému ruskému produktu stojí ambicióznější, ale zatím nedokončená platforma.

Pro kontext: Leopard 2A8, který si pořizuje i Česká republika (minimálně 61 kusů s prvními dodávkami od roku 2028), nabízí kanon 120 mm L55A1, modulární pancéřování a přípravu pro systém aktivní ochrany Trophy. Je to bezpečnější volba „teď“. NMBT je sázka na větší potenciál „pak“.

Proč to trvalo tak dlouho

Itálie není jedinou zemí NATO, která modernizuje těžkou obrněnou techniku. Výjimečná je ale hloubkou zpoždění. Zatímco Česko už má finančně i politicky ukotvený program financovaný mimo jiné z evropské půjčky SAFE, Německo dodává A8 spojencům a Francie už provozuje modernizované Leclercy, Itálie teprve rozjíždí vývojový program, jehož sériové dodávky se očekávají nejdříve ve třicátých letech.

Kombinace politických odkladů, neúspěšných jednání s KNDS a snahy udržet domácí průmyslový podíl způsobila, že italská armáda zůstala s tanky, které koncepčně patří do studené války. Válka na Ukrajině, trvající už více než čtyři roky, přitom jasně ukázala, že těžké obrněné síly nejsou reliktem minulosti, jsou nezbytností.

Co to znamená pro jižní křídlo NATO

Program NMBT není jen o jednom tanku. Vedle 132 hlavních bojových tanků zahrnuje i 140 odvozených specializovaných vozidel na stejné platformě: ženijní, velitelské a podpůrné varianty, které tvoří páteř těžké brigády. Itálie tím buduje kompletní ekosystém, ne izolovanou zbraň.

Riziko zpoždění je reálné; v polovině roku 2026 existoval pouze demonstrátor a finální konfigurace zůstává otevřená. Pozitivní je, že program stojí na průmyslové základně dvou největších evropských obranných firem a na politické vůli podpořené rozpočtem přesahujícím 125 miliard korun.

Pro jižní křídlo Aliance je to signál, že Řím přestává být v těžké pozemní obraně jen symbolickým přispěvatelem. Jestli se ten slib naplní, rozhodne příští dekáda, ale směr je poprvé za třicet let jasný.