Itálie si objednala dva obří torpédoborce DDX za desítky miliard. Rusové už si nic nedovolí, radar uvidí naprosto vše

Koncem září 2026 podepsalo italské ministerstvo obrany s konsorciem Orizzonte Sistemi Navali smlouvu na dva torpédoborce nové generace označené DDX. Celková hodnota kontraktu činí přibližně 3,7 miliardy eur, tedy asi 90,3 miliardy korun podle referenčního kurzu Evropské centrální banky. Pevně krytá část smlouvy vychází na zhruba 58,6 miliardy korun, zbytek tvoří opce na další služby a logistiku. Lodě mají být dodány v letech 2033 a 2035, a jejich parametry ukazují, že Itálie nemíří jen na náhradu stárnoucích plavidel, ale na zásadní přestavbu své námořní protivzdušné a protiraketové obrany.

Proč se jim říká „obří“

Slovo není nadsázka. Každý z torpédoborců DDX bude měřit 180 metrů na délku a dosáhne výtlaku 13 500 tun. Na palubě bude sloužit posádka 251 lidí. Pro srovnání: současné italské torpédoborce třídy Horizon, konkrétně Caio Duilio, mají délku 141,7 metru a výtlak kolem 6 700 tun. Nástupce je tedy téměř dvojnásobný co do výtlaku a výrazně větší trupem, což umožňuje nést víc senzorů, zbraní, energie i velitelských systémů.

V evropském měřítku jde o výjimečné plavidlo. Větší hladinovou válečnou loď dnes v Evropě staví snad jen Británie se svými plavidly třídy Type 26, která ale patří do kategorie fregat s výtlakem kolem 8 000 tun. Americký etalon, torpédoborec třídy Arleigh Burke Flight III, se pohybuje okolo 9 800 tun plného výtlaku. Italský DDX je překonává a svou velikostí se blíží spíše americkým křižníkům třídy Ticonderoga, které postupně odcházejí do výslužby.

Radar, který má „vidět naprosto vše“

Srdcem každého DDX bude nový plně digitální radar s aktivním elektronickým řízením paprsku (AESA) v pásmu S, vyvinutý italskou společností Leonardo. Napojený bude na zcela nový bojový informační a velitelský systém SADOC 5 páté generace. Společně tvoří páteř takzvané integrované protivzdušné a protiraketové obrany, v aliančním žargonu IAMD.

Co to v praxi znamená? Radar a bojový systém jsou navrženy tak, aby současně odhalovaly, sledovaly a vedly obranu proti mimořádně širokému spektru cílů:

• klasické letouny a vrtulníky,
• bezpilotní prostředky všech velikostí,
• střely s plochou dráhou letu,
• balistické rakety,
• a podle oficiálního popisu i hypersonické hrozby.

Přesný dosah ani počet současně sledovaných cílů Itálie nezveřejnila. Tvrzení, že radar „uvidí naprosto vše“, je proto třeba chápat jako mimořádně široký situační obraz kolem lodi a celého chráněného svazu, nikoliv jako doslovnou neomezenou viditelnost. Důležité je, že DDX nebude pracovat izolovaně. Systém je od základu stavěn pro síťové sdílení dat s ostatními loděmi, letouny i pozemními stanovišti NATO, takže obraz z radaru jedné lodi okamžitě rozšiřuje povědomí celého svazu.

Pro srovnání: americké torpédoborce třídy Arleigh Burke používají prověřený systém Aegis s radarem AN/SPY-6, který má za sebou desetiletí operačního nasazení. Italský DDX teprve míří k evropské alternativě v oblasti námořní IAMD, zatím jde o měřítko ambice, nikoliv provozní dospělosti. Oproti ruským protějškům, jako je fregata třídy Admiral Gorškov s výtlakem kolem 5 400 tun a radarem Poliment, hraje DDX v úplně jiné váhové kategorii.

Proč právě teď a proč právě dva

Italské námořnictvo provozuje dvojici torpédoborců třídy Durand de la Penne (lodě Durand de la Penne a Mimbelli), které vstoupily do služby na počátku devadesátých let a blíží se konci životnosti. První pár DDX je jejich přímou náhradou. Italský obranný plán na léta 2025–2027 ale počítá i s tím, že v dlouhodobém horizontu přibudou další dva kusy, které nahradí i lodě třídy Horizon po skončení jejich životního cyklu. Dva kusy tedy řeší okamžitou mezeru; nejde o konečný strop celé kategorie.

Načasování není náhodné. Válka na Ukrajině, která trvá už déle než čtyři roky, zásadně změnila bezpečnostní kalkul v celé Evropě. Itálie jako klíčový hráč na jižním křídle NATO čelí kombinaci hrozeb, od ruské námořní přítomnosti ve Středomoří přes rostoucí raketovou a dronovou hrozbu až po ochranu podmořských kabelů a energetických tras. Už v létě 2026 testovala s NATO multidoménovou integraci v centrálním Středomoří v rámci projektu Task Force X.

Co to znamená pro odstrašení, a pro Rusko

Dvě lodě samy o sobě Rusko nezastaví. To by byla naivní představa. Jejich síla spočívá v něčem jiném: DDX je navržen jako vlajková loď námořního svazu, schopná velet spojeneckým silám a poskytovat jim protivzdušný a protiraketový deštník. V aliančním pojetí námořní strategie to znamená vyšší cenu jakéhokoli námořního nebo raketového nátlaku ze strany protivníka, ať už ve Středomoří, v Atlantiku, nebo při zajišťování posil pro evropské spojence.

Ruské námořnictvo dnes ve Středomoří operuje převážně s fregatami třídy Admiral Gorškov a staršími plavidly. Torpédoborce třídy Sovremennyj, kdysi páteř sovětské flotily s výtlakem kolem 7 950 tun, jsou z velké části vyřazeny nebo v omezeném provozu. Proti DDX s jeho digitální architekturou, síťovým velením a schopností řídit i bezosádkové prostředky na hladině i pod ní jde o generační propast.

Zajímavý je i průmyslový rozměr. Kontrakt si mezi sebou dělí dvě italské firmy: loděnice Fincantieri získá subdodávky za zhruba 1,8 miliardy eur, elektronický gigant Leonardo za 1,7 miliardy eur. Itálie tím demonstruje, že Evropa dokáže postavit velkou hladinovou bojovou platformu s vlastním radarem, bojovým systémem i dlouhodobou podporou, bez závislosti na americké technologii.

Český kontext: jiná doména, stejná liga

Česká republika jako vnitrozemský stát pochopitelně torpédoborce nestaví. V celkovém obranném měřítku ale nezůstává pozadu. Rozpočet ministerstva obrany na rok 2026 činí téměř 155 miliard korun, celkové obranné výdaje přesahují 184 miliard. Česko uzavřelo kontrakt na 246 bojových vozidel pěchoty CV90 za 59,7 miliardy korun a projekt pořízení stíhaček F-35 je do roku 2034 rámován částkou kolem 150 miliard. Jiná doména, ale stejná liga strategických investic.

Pro bezpečnost střední Evropy má italská akvizice nepřímý, ale reálný význam. Silnější italské námořnictvo zvyšuje odolnost celé aliance, chrání logistické trasy, po kterých by v případě konfliktu proudily posily přes Atlantik, a posiluje protivzdušný deštník nad spojeneckými svazy.

Italské DDX nejsou jen dvě velké lodě. Jsou důkazem, že Evropa přestala bezpečnostní hrozby řešit jen prohlášeními, a začala je řešit ocelí, radary a desítkami miliard.