Ruské námořnictvo se kasá, že staví novou superzbraň pro lov lodí NATO. Má slabinu, kterou zatím nedokáže vyřešit

Státní agentura TASS i loděnice obřad provázely slovy o „nejperspektivnější neatomové ponorce“ ruského námořnictva. Jenže za bombastickými prohlášeními se skrývá problém, který celý program provází od počátku: Lada stále nemá vzduchem nezávislý pohon. Bez něj musí ponorka častěji stoupat k hladině a dobíjet baterie, čímž se vystavuje detekci, tedy přesně tomu, čemu se moderní ponorka potřebuje vyhnout.

Co přesně Lada umí, a co ne

Projekt 677 není jedna konkrétní raketa ani torpédo. Je to celá platforma navržená pro operace v pobřežních a uzavřených mořích, jako je Balt nebo severní přístupy k Evropě. Její parametry podle ruských oficiálních zdrojů zahrnují délku kolem 68 metrů, hladinový výtlak přibližně 1 750 tun, posádku 35 osob, maximální rychlost pod hladinou asi 21 uzlů a šest torpédometů ráže 533 mm. Výzbroj tvoří torpéda, miny a především střely Kalibr-PL, odpalované přímo z torpédometů.

Tady je klíčové rozlišení, které ruská prezentace ráda zamlžuje. Kalibr ve verzi pro útoky na pozemní cíle prokazatelně dosahuje přes 1 000 kilometrů; v prosinci 2021 to TASS doložila zásahem z ponorky Petropavlovsk-Kamčatskij. Proti hladinovým lodím je ale situace jiná. Při cvičení ponorky Ufa v září 2026 TASS uváděla zásah hladinového cíle, ovšem na podstatně kratší vzdálenost, řádově kolem 130 kilometrů. Lada tedy umí obojí, ale dosah proti lodi a dosah proti pevnině jsou dvě zásadně odlišné disciplíny.

Slabina, kterou nelze zamaskovat rétorikou

Moderní neatomové ponorky po celém světě řeší jeden zásadní problém: jak co nejdéle zůstat pod hladinou, aniž by musely startovat hlučný dieselgenerátor. Řešením je takzvaný AIP, vzduchem nezávislý pohon. Německá třída 212A, páteř ponorkové flotily Bundeswehru, používá vodíkové palivové články. Švédské ponorky A26 spoléhají na Stirlingův motor. Francouzský Naval Group nabízí u třídy Scorpène druhou generaci palivových článků s vytrvalostí až tři týdny pod hladinou. Japonsko zvolilo jinou cestu: třída Taigei nasadila lithium-iontové baterie, které nabízejí výrazně vyšší kapacitu než klasické olověné. A Jižní Korea u programu KSS-III Batch-II kombinuje palivové články s lithium-iontovými bateriemi.

Lada nic z toho nemá. Její dieselelektrický pohon znamená, že po vyčerpání baterií musí ponorka vystoupat do hloubky vhodné pro schnorchlování, tedy vysunutí trubice nad hladinu a spuštění dieselu. V tu chvíli se z neviditelného lovce stává detekovatelný cíl. Každé schnorchlování je okno zranitelnosti, které moderní protiponorkový průzkum NATO (kombinace hlídkových letounů P-8 Poseidon, vrtulníků, sonarových bójí a bezosádkových systémů) dokáže využít.

Rusko problém zná, ale neřeší ho dost rychle

Konstrukční kanceláře si slabinu uvědomují. Na veletrhu Fleet 2026 v červnu předvedla kancelář Rubin model exportní ponorky Amur-1650 s AIP a konkurenční kancelář Malachit ukázala koncept Serval, rovněž s nezávislým pohonem. Jenže obojí zůstává ve fázi modelů a prezentací. Kontrakt na další sérii ponorek 677M, podepsaný v prosinci 2025, žádné zavedení AIP do sériových lodí veřejně nedokládá. Výroba trupů běží, pohon nové generace nikoli.

Příběh prvního člunu třídy, Sankt-Petěrburgu, je v tomto ohledu výmluvný. Po letech problematických zkoušek byl v únoru 2024 vyřazen ze služby a určen k sešrotování. Ponorka, která měla být vlajkovou lodí nové generace, skončila ve šrotu dřív, než se série rozběhla naplno. Aktuálně jsou ve službě dvě sériové jednotky: Kronštadt u Severní flotily a Velikije Luki u Baltského loďstva. Malojaroslavec je teprve položený kýl.

Co to znamená pro NATO v Baltu

Podceňovat Ladu by bylo chybou. I bez AIP představuje tichá ponorka s Kalibry v uzavřeném moři, jako je Balt, reálnou komplikaci pro plánování námořních tras a eskort. Stačí, aby operovala blízko vlastních základen, kde je doba skrytého pobytu méně kritická, a jejích šest torpédometů se stává vážnou hrozbou.

NATO na to reaguje. Cvičení Dynamic Manta 26 v září 2026 bylo zaměřeno právě na protiponorkový boj a aliance rozvíjí Task Force X-Baltic s autonomními podvodními systémy pro trvalý přehled v baltském prostoru. Každá nutnost schnorchlování hraje do rukou právě takové vícevrstvé detekce, a to je přesně ta slabina, kterou Lada bez AIP nemůže obejít.

Superzbraň, nebo průmyslová setrvačnost?

Položení kýlu jedné ponorky není totéž co nasazená flotila. Malojaroslavec je spíš důkazem, že ruský lodní průmysl staví to, co umí dodat dnes, a technologický skok odkládá na neurčito. Podle nás jde o relevantní regionální hrozbu, nikoli o převratnou zbraň měnící rovnováhu sil na moři. Rusko má v rukou slušný nástroj pro pobřežní boj, ale bez vyřešení pohonu zůstane jeho ponorka vždy o krok za západní a asijskou konkurencí, která pod hladinou vydrží déle, tišeji a bezpečněji.

Malojaroslavec možná jednou dostane motor, který mu chybí. Zatím ale platí, že nejhlasitější na celém projektu 677 není ponorka samotná, je to rétorika kolem ní.