Experiment „Super eskadra“ skončil, USA přeskupují F-16 v Jižní Koreji. Rozložení síly na dvě základny má jasný důvod

Když v červenci 2024 americká 7th Air Force oznámila, že na základně Osan soustředí nadstandardní počet F-16 Fighting Falcon do takzvané „Super Squadron“, šlo o experiment. Nikoli o trvalou reorganizaci, ale o test s jasně měřenými parametry, kolik vzletů dokáže větší eskadra vygenerovat, jak zvládne údržbu, logistiku a personální zátěž. Dva roky sbírání dat jsou za námi. Generál Kevin Schneider, velitel Pacifických vzdušných sil (PACAF), 23. dubna 2026 rozhodl: test je u konce, F-16 se vracejí na Kunsan. A od 15. září 2026 je návrat fyzickou realitou, stíhačky opět přistávají na kunsanské dráze.

Co přesně byla „Super eskadra“

Před experimentem fungovala americká F-16 síla v Jižní Koreji rozloženě. Na Osanu sídlila 36. stíhací eskadra, na Kunsanu dvě eskadry (35. a 80.) pod křídly 8th Fighter Wing. V první fázi testu, odstartované na podzim 2024, přibylo na Osan devět F-16 a přibližně 150 letců. Eskadra narostla na 31 strojů. Ve druhé fázi, zahájené v létě 2025, se přesun rozšířil dramaticky: na Osan zamířilo dalších zhruba 31 letounů a kolem tisíce příslušníků personálu z Kunsanu.

Výsledkem byla koncentrace, jakou americké letectvo na Korejském poloostrově běžně neprovozuje. Dva „super“ útvary na jedné základně, vysoké tempo operací, nepřetržitý provoz. Právě to byl záměr, zjistit, jestli větší masa na jednom místě znamená víc bojové síly, nebo víc problémů.

Co test přinesl, a co odhalil

Odpověď zní: obojí. Už v dubnu 2025 velení 7th Air Force přiznalo, že první měsíce dat ukázaly „dílčí nárůst připravenosti i bojové kapacity“, ale současně odhalily limity. Konkrétní neveřejné metriky (přesné počty vzletů, dostupnost letounů, náklady) USAF nezveřejnilo. Zveřejnilo ale něco jiného, a to je výmluvné.

Na Osanu se během testu podařilo:

• zvýšit provozní tempo o více než 50 %,
• rozšířit počet letců kvalifikovaných pro rychlé tankování (hot-pit refueling) ze dvou na více než 24,
• zavést nepřetržité 24hodinové krytí tankování, které vrací F-16 do vzduchu za pět až sedm minut.

To jsou reálné, měřitelné výsledky. Jenže koncentrace měla i druhou stranu mince. Jedna základna, jedna dráha, jeden logistický uzel, a pokud cokoliv z toho vypadne, celá F-16 síla v Koreji stojí. Právě tady se láme strategická logika rozhodnutí, které Schneider podepsal.

Proč rozptyl trumfuje masu

PACAF oficiálně uvedl dva důvody návratu k tříeskadrónové struktuře: využití strategických výhod obou základen a větší flexibilitu budoucího rozmístění sil. Za diplomatickým jazykem se skrývá tvrdá operační matematika.

Osan je nejpředsunutější trvale obsazená americká letecká základna. Je stavěný na okamžitou bojovou reakci, příjem posil a vysokotempové generování vzletů. Kunsan plní jinou, ale doplňující roli, jeho mise zní doslova „bránit základnu, přijmout následné síly a zaútočit na sever“. I během testu si Kunsan udržoval aktivní letovou plochu, válečné zásoby rozmístěné po celé Jižní Koreji a funkci hlavního cvičného a rotačního bodu.

Dvě základny místo jedné znamenají, že protivník musí ochromit dva cíle, ne jeden. Poškozená dráha na Osanu nezastaví Kunsan. Logistický výpadek na jednom místě neparalyzuje celou stíhací sílu. A v krizovém scénáři se letouny mohou přesouvat mezi oběma body podle aktuální potřeby. Nejde o oslabení. Jde o to, aby americká vzdušná síla v Koreji byla těžší k vyřazení jediným úderem.

Hrozba, která nikam nezmizela

Přeskupení F-16 není reakcí na jednu konkrétní provokaci. Je odpovědí na hrozbu, která je strukturální a trvalá. Americká Kancelář ředitele národních zpravodajských služeb (ODNI) ve své výroční zprávě o hrozbách z 18. března 2026 popsala Severní Koreu jako nebezpečí zahrnující zbraně hromadného ničení, konvenční síly, kybernetické operace i asymetrické schopnosti. Pchjongjang dál rozšiřuje raketové i jaderné programy a podle americké rozvědky mu spolupráce s Ruskem přináší zkušenosti s válkou 21. století.

V tomto prostředí dává heslo „Fight Tonight“, tedy schopnost okamžitého bojového nasazení, zcela konkrétní smysl. Není to cvičný slogan. Je to operační realita, na kterou se americké letectvo v Koreji připravuje každý den. A obrana poloostrova není čistě americká záležitost: jak ukázalo letošní společné cvičení Buddy Squadron 26-3, při kterém americké F-16 z Osanu létaly bok po boku s jihokorejskými stroji, jde o koaliční úkol. Americký důstojník při té příležitosti výslovně řekl, že obrana poloostrova bude vedena „jako koalice“.

Data zůstávají, struktura se mění

Experiment neskončil neúspěchem. Skončil jako experiment, přinesl data, poučení a konkrétní provozní vylepšení, která PACAF označuje za využitelná nejen v Koreji, ale napříč celou flotilou F-16 v Pacifiku i jinde. Zrychlené tankování, vyšší tempo operací, rozšířené kvalifikace personálu, to vše zůstává v arzenálu znalostí.

Co se mění, je filozofie rozmístění. Místo jednoho přetíženého pěstního úderu na jednom místě se americké letectvo vrací k modelu dvou pružných úderů ze dvou směrů. Na Osanu zůstává 36. eskadra, na Kunsan se vracejí 35. a 80. eskadra. Počet letounů na poloostrově se nemění. Mění se to, jak obtížné je tuto sílu jedním tahem vyřadit z boje.

Generál Schneider nepodepsal ústup. Podepsal rozptyl, a na Korejském poloostrově je rozptyl zbraň.