Jižní Korea obvinila Zelenského z vyzrazení tajné operace. Zajatci z KLDR měli být převezeni v tichosti, teď je to problém

Dne 23. září 2026 stál Volodymyr Zelenskyj za řečnickým pultem Valného shromáždění OSN a pronesl větu, která v Soulu spustila diplomatickou bouři. Ukrajina „nedávno“ poslala dva zajaté severokorejské vojáky do Jižní Koreje, řekl. Použil to jako důkaz, že Rusko internacionalizuje válku a Kim Čong-un posílá své lidi umírat jako „měnu“ výměnou za ruské technologie. Jenže právě tato věta, podle Soulu vyslovená v rozporu s předchozí dohodou, proměnila humanitární operaci v diplomatický spor mezi dvěma státy, které měly spolupracovat.

Dva zajatci z Kurské oblasti

Příběh začal v lednu 2025. Ukrajinské speciální a výsadkové jednotky zajaly v Kurské oblasti dva severokorejské vojáky nasazené po boku ruských sil. Zelenskyj tehdy oznámil, že šlo o mimořádně obtížnou operaci, protože ruští i severokorejští vojáci se aktivně snažili zabránit tomu, aby kdokoli z nich padl do zajetí živý. Dva muži přesto přežili a ocitli se v ukrajinské moci.

Podle veřejně dostupných zpráv oba zajatci v říjnu 2025 sepsali dopis, v němž žádali o přesun do Jižní Koreje. Dopis byl předán na začátku prosince téhož roku. V červnu 2026 Soul veřejně deklaroval, že přijme všechny severokorejské válečné zajatce z Ukrajiny, pokud si to budou sami přát. Jihokorejské ministerstvo zahraničí v červenci 2026 požádalo Mezinárodní výbor Červeného kříže o spolupráci a výslovně zdůraznilo zásadu non-refoulement, tedy zákaz vracet lidi tam, kde jim hrozí újma.

Obecná ochota Soulu zajatce převzít tedy tajná nebyla. Tajný měl být konkrétní finální transfer: jeho trasa, načasování, způsob provedení a především veřejná komunikace.

Co Zelenskyj řekl a proč to Soul vnímá jako zradu

V projevu na Valném shromáždění OSN Zelenskyj zasadil informaci o převodu zajatců do širší argumentace. Bezprostředně vedle pasáže o dvou Severokorejcích mluvil o tom, že Rusko využívá občany 47 zemí, a ptal se, proč mají Korejci umírat ve válce proti Ukrajině. Nešlo o samostatné humanitární oznámení. Šlo o politický argument adresovaný světovému publiku.

Reakce Soulu přišla okamžitě. Prezident I Če-mjong už 25. září veřejně prohlásil, že Ukrajina porušila dohodu o mlčenlivosti. Uvedl tři důvody, proč měl transfer zůstat neveřejný:

• Bezpečnost samotných zajatců – dva muži, kteří dezertovali od severokorejské armády, se stali terčem.
• Bezpečnost jejich rodin v KLDR – severokorejský režim je známý kolektivním trestáním příbuzných.
• Širší dopady na diplomacii a bezpečnostní prostředí na Korejském poloostrově – I Če-mjong buduje politiku mírové koexistence a dialogu s Pchjongjangem a veřejná konfrontace kolem zajatců tuto linii komplikuje.

Do 28. září spor eskaloval. Soul předvolal ukrajinského velvyslance a oficiálně požadoval omluvu a vysvětlení.

Dvě verze, žádný důkaz

Jádro problému se rychle posunulo od samotného zveřejnění k otázce, zda vůbec existovala dohoda, kterou měl Zelenskyj porušit. Soul tvrdí, že ano. Ukrajina říká, že ne.

Poradce ukrajinského prezidenta Dmytro Lytvyn existenci jakékoli dohody o mlčenlivosti popřel. Podle ukrajinské prezidentské kanceláře by bylo „špatné skrývat“, kam jsou konkrétní zajatci posíláni. Veřejně dostupný text údajné dohody se nepodařilo dohledat; ani jedné straně se zatím nepodařilo svou verzi doložit dokumentem.

Tím se spor přesunul z roviny nespokojenosti do roviny sporu o důvěryhodnost. Jedna vláda tvrdí, že druhá lže. To je v diplomatických vztazích podstatně závažnější než samotné načasování tiskové zprávy.

Co říká mezinárodní právo

Ženevské úmluvy nabízejí k celé situaci zajímavý kontrapunkt. Článek 70 Třetí ženevské úmluvy počítá s tím, že zajatec má právo informovat rodinu o svém zajetí a transferu prostřednictvím tzv. zajateckých karet. Článek 122 pak ukládá zřídit národní informační úřady, které vedou evidenci o zajatcích včetně jejich přesunů. Ženevský režim tedy nepočítá s tím, že zajatec jednoduše „zmizí“; naopak předpokládá formální evidenci a informační kanály.

Soul má bezpochyby silný bezpečnostní argument: v případě severokorejských vojáků, jejichž rodiny žijí pod jedním z nejrepresivnějších režimů světa, má utajení konkrétní trasy a okamžiku transferu praktický smysl. Kyjev má zase argument transparentnosti, že veřejnost má právo vědět, co se s válečnými zajatci děje. Problém je, že obě strany mluví o jiné věci. Soul chtěl chránit lidi. Zelenskyj chtěl ukázat světu, kdo ve válce bojuje a proč.

Co je v sázce

Krátkodobě spor poškodil důvěru mezi Kyjevem a Soulem. Požadavek omluvy, předvolání velvyslance, vzájemně protichůdná tvrzení o existenci dohody, to vše zvyšuje politickou cenu každé další citlivé spolupráce. Pokud by Ukrajina v budoucnu zajala další severokorejské vojáky, jejich případný transfer do Jižní Koreje bude pod nesrovnatelně větším politickým dohledem.

Zároveň ale přetrvává společný právní rámec: obě strany se shodují, že zajatci nesmí být vráceni proti své vůli do KLDR ani do Ruska. Strategická spolupráce se zatím nerozpadla; spor je o proces a důvěru, ne o cíl.

Největší cenu ale možná zaplatí lidé, o kterých celý spor je. Dva muži, kteří přežili zajetí v Kurské oblasti a požádali o nový život v Jižní Koreji, jsou teď známí celému světu. A jejich rodiny v Severní Koreji taky.