Srbsko se ocitá na hraně: Vučić zkouší arménský scénář a volá Putinovi. Země může skončit jako Ukrajina v roce 2014

Krok, který na první pohled vypadá jako ústup, je ve skutečnosti přesně opačný manévr. Vučić narazil na ústavní strop dvou prezidentských mandátů, a tak se rozhodl přesedlat do funkce, která mu dá víc výkonné moci, než měl dosud. Srbská ústava totiž premiérovi svěřuje přímé řízení vlády, koordinaci ministrů a zastupování kabinetu, zatímco prezident je spíš reprezentativní figura. Pravomoci úřadující hlavy státu zatím přešly na Anu Brnabićovou. A Vučić? Ten vede svou stranu do voleb 25. října 2026, kde chce získat parlamentní většinu a vrátit se do centra moci. Jenže přesně tento typ manévru už jednou na Balkáně a v postsovětském prostoru selhal. A skončil revolucí.

Arménský scénář: když lídr mění židli, ale ne moc

V prosinci 2015 schválila Arménie v referendu přechod k parlamentnímu systému. Tehdejší prezident Serž Sargsjan veřejně mluvil o výhodách nového modelu. V dubnu 2018 mu vypršel prezidentský mandát, a nechal se jmenovat premiérem. Sám v projevu před parlamentem zdůraznil, že premiér hraje v novém systému „klíčovou roli“ a řídí výkonnou moc.

Reakce ulice byla okamžitá. Masové protesty známé jako sametová revoluce donutily Sargsjana k rezignaci za pouhých šest dní. Lidé nepřijali, že muž, který vládl deset let jako prezident, si jen přesedne do jiného křesla a bude pokračovat dál.

Vučić teď zkouší totéž. Rozdíl je v tom, že srbské protesty už běží téměř dva roky, od tragické události v Novém Sadu 1. listopadu 2024, kdy zřícení přístřešku na nádraží zabilo patnáct lidí a odhalilo hlubokou korupci. Premiér Miloš Vučević pod tlakem rezignoval už v lednu 2025. Vučić ale vydržel. Až do chvíle, kdy mu ústava nedovolila kandidovat znovu.

Proč Vučić volá do Moskvy

Den před svou rezignací, 26. září 2026, Vučić podle AP hovořil s Vladimirem Putinem. Téma: plyn. Detailní přepis tohoto konkrétního hovoru zveřejněn nebyl, ale obsah je čitelný z dřívějšího oficiálního záznamu. V březnu 2026 spolu řešili:

• prodloužení plynového kontraktu a energetickou bezpečnost Srbska,
• situaci na Západním Balkáně,
• ruskou podporu územní celistvosti Srbska podle Rezoluce 1244, tedy postoj k Kosovu.

Nejde o ideologické spojenectví. Jde o pragmatický kalkul přežití. Vučić potřebuje levný plyn, geopolitické krytí v otázce Kosova a signál domácímu publiku: mám přímý kanál do Kremlu, jsem hráč, ne oběť. Zpráva Evropské komise za rok 2025 přitom přímo konstatuje, že Srbsko nesladilo sankce proti Rusku, zintenzivnilo kontakty s Moskvou a režim používá narativ o „zahraničně řízené barevné revoluci“ k delegitimizaci protestů.

Pro Evropu je to varovný signál. Předseda Evropské rady António Costa v červnu 2026 označil dialog Bělehrad–Priština za kritický pro bezpečnost celého kontinentu. NATO stále drží v Kosovu misi KFOR. Srbská vnitřní krize tak není jen srbský problém, je to potenciální bezpečnostní otřes na periferii EU s přímým přesahem do regionu, kde Česká republika i další členské státy mají alianční závazky.

Ukrajina 2014: co ta analogie skutečně znamená

Na Ukrajině v únoru 2014 měsíce masových protestů na Majdanu vyvrcholily tím, že parlament konstatoval, že prezident Viktor Janukovyč se „neústavně vzdálil výkonu pravomocí“, a vypsal předčasné volby. Šlo o kolaps autority hlavy státu pod tlakem ulice, rychlý, dramatický a s dalekosáhlými důsledky pro celý region.

Analogie se Srbskem není vojenská. Nikdo netvrdí, že se na srbském území objeví tanky. Nosné je něco jiného: masové protesty, postupná delegitimizace prezidenta, rychlá změna režimní stability a ostrá geopolitická polarizace. A přesně tímto směrem se Srbsko posouvá.

Čísla mluví jasně. Podle nezávislého centra CRTA se do protestních akcí zapojila už v únoru 2025 třetina populace a podporu jim vyjadřovalo 64 % občanů. V dubnu 2025 podpora mírně klesla na 59 %, ale polovina Srbů více důvěřovala studentům než Vučićovi. V červnu 2026, tedy po roce a půl nepřetržitých protestů, zůstávala podpora stále na 59 %. A 62 % občanů se obávalo, že stát použije proti demonstrantům sílu.

Studenti už nejsou jen ulice

Klíčový zlom přišel 15. září 2026. Republiková volební komise Srbska oficiálně zaregistrovala kandidátku „Student List – Students Win“ pro parlamentní volby. Protestní hnutí, které začalo blokádami univerzit a demonstracemi, se proměnilo v přímého volebního vyzyvatele Vučićovy strany.

Polský analytický institut OSW označil srbské demonstrace za největší v dějinách země. Demonstrace 15. března 2025 přitáhla do ulic stovky tisíc lidí. Dlouho ale hnutí postrádalo to, co měl ukrajinský Majdan, politické sjednocení. Registrace studentské kandidátky tuto slabinu odstraňuje.

Vučić tak stojí před volbami, kde proti němu nestojí jen roztříštěná opozice, ale organizované hnutí s masovou podporou a jasným mandátem od ulice. Pokud jeho strana nezíská dostatečnou většinu, celý manévr s přesunem do premiérského křesla zkolabuje. Pokud většinu získá, ale protesty budou pokračovat, čeká Srbsko další eskalaci, s tvrdšími policejními zásahy, blokádami a tlakem na mimořádné řešení.

Co je v sázce pro Evropu i Česko

Evropská unie srbskou krizi neignoruje, ale její nástroje jsou omezené. Eurokomisařka Marta Kosová v září 2025 před Evropským parlamentem mluvila o hlubokých společenských děleních, stovkách zadržených demonstrantů a tlaku na média. EU váže pokrok Srbska v přístupovém procesu na reformy právního státu, svobodu médií a volební reformu. Bez nich se Srbsko na evropské cestě zablokuje.

Pro Českou republiku to prakticky znamená vyšší tlak na alianční a unijní krizové řízení v regionu. Destabilizace Srbska by se přelila přes osu Bělehrad–Priština do Kosova, kde NATO stále udržuje bezpečnostní přítomnost. Případný kolaps režimní stability by navíc posílil ruský vliv v regionu, a to v době, kdy Moskva hledá každou příležitost, jak oslabit evropskou soudržnost.

25. říjen 2026 rozhodne, zda Vučićův arménský manévr projde, nebo zda srbská ulice napíše vlastní scénář. Sargsjan měl na premiérském křesle šest dní. Janukovyč přišel o prezidentský úřad za tři měsíce protestů. Vučić hraje tutéž hru, jen ještě neví, jak skončí.