Wagnerovci v Mali sekali zajatcům končetiny a stříleli je do tepen. Říkali tomu výcvik bojové medicíny, opsal zajatý žoldnéř

Rozhovor zveřejnil v září 2026 ukrajinský novinář Dmytro Karpenko, který dlouhodobě vede a publikuje interview s ruskými válečnými zajatci. Muž, vystupující anonymně, tvrdí, že v Mali působil od září 2023 do dubna 2024. Podle jeho svědectví instruktoři Wagneru při takzvaném výcviku bojové medicíny úmyslně způsobovali zajatcům těžká zranění: amputace, střelná poranění končetin, bodné rány. Na živých lidech pak nacvičovali zastavení krvácení turniketem nebo práci s nožem. Nikdo z použitých zajatců podle něj nepřežil. Karpenko na svém webu uvádí, že rozhovory probíhají dobrovolně a bez příslibu odměny. Přesto je třeba říct, co to je: výpověď jednoho člověka v zajetí, publikovaná stranou konfliktu. Její síla ale nespočívá jen v šokujícím detailu. Spočívá v tom, jak přesně zapadá do vzorce, který už roky dokumentují mezinárodní organizace.

Výcvik, který nemá s medicínou nic společného

Standardní výcvik bojové medicíny, v armádním žargonu TCCC (Tactical Combat Casualty Care), zahrnuje práci s turniketem, tamponádu ran, zajištění dýchacích cest a evakuaci raněného. Cvičí se na figurínách, simulovaných zraněních nebo na zvířecích tkáních. To, co popisuje zajatý žoldnéř, je pravý opak. Zranění nebyla simulovaná. Byla způsobená záměrně, na bezbranných lidech, kteří neměli šanci na přežití.

Mezinárodní humanitární právo takové jednání jednoznačně zakazuje. Podle databáze zvykového práva ICRC spadá mrzačení zajatců a provádění medicínských pokusů na chráněných osobách do kategorie válečných zločinů. Nejde o šedou zónu. Jde o porušení, které je stíhatelné bez ohledu na to, zda se odehrává v mezistátním konfliktu, nebo v občanské válce.

Mali: prostor bez dohledu

Otázka, která se nabízí okamžitě (jak je možné, že se něco takového dělo a nikdo nezasáhl), má konkrétní odpověď. Mali po vojenských převratech v letech 2020 a 2021 systematicky odstřihlo mezinárodní kontrolu. Francouzské síly byly vyhnány, mise OSN MINUSMA ukončena. Podle Human Rights Watch právě odchod MINUSMA dramaticky zhoršil možnosti monitorování zločinů a ochrany civilistů.

Do tohoto vakua vstoupil Wagner. A nebylo to poprvé, co jeho přítomnost doprovázelo extrémní násilí. Už zpráva OSN k operaci v Mouře z března 2022 popsala, jak malijské jednotky společně s „cizím vojenským personálem“, tedy wagnerovci, zabily přes 500 lidí, z nichž většinu podle vyšetřovatelů popravily. Amnesty International ve své zprávě z roku 2026 dokumentuje mimosoudní popravy, mučení a systematické zastrašování civilistů v letech 2023 až 2025. Svědectví o „výcviku na živých zajatcích“ je tedy dalším článkem v řetězu, který sahá roky zpět.

Od Wagneru k Africa Corps: konec, nebo pokračování?

Wagner v Mali podle Amnesty formálně ukončil činnost v červnu 2025. Na jeho místo ale nastoupil Africa Corps, struktura, kterou Human Rights Watch popisuje jako pokračování pod přímější kontrolou ruského státu. Personální návaznost je zřejmá. Část lidí zůstala, změnilo se jen označení.

Pro pochopení kontextu je klíčové, že Kreml existenci Wagneru a jeho státní financování dlouho popíral, až do června 2023, kdy Vladimir Putin po Prigožinově vzpouře veřejně přiznal, že stát skupinu financoval z rozpočtu. Ministr zahraničí Lavrov dříve otevřeně hájil služby wagnerovců v Mali. Přímý důkaz, že Moskva věděla konkrétně o praktikách popsaných v tomto svědectví, k dispozici není. Systémová tolerance brutality ale vyplývá z celé struktury vztahu.

Zajatý žoldnéř sám tuto návaznost ilustruje vlastní biografií: po návratu z Mali v srpnu 2025 podepsal smlouvu s ruským ministerstvem obrany a zařadil se ke 14. samostatné brigádě speciálního určení. Z Afriky rovnou na ukrajinskou frontu. Brutalita, která se normalizovala v prostředí bez kontroly, se tak vrací zpět do války, která trvá už více než čtyři roky.

Právní cesta existuje, ale je pomalá

Mezinárodní trestní soud má nad situací v Mali jurisdikci od roku 2012 a vyšetřování vede od roku 2013. Podle Římského statutu může žalobce ICC přijímat svědectví a vyhledávat informace od států, OSN i nevládních organizací. Výpověď zajatého wagnerovce by teoreticky mohla sloužit jako podnět nebo dílčí důkaz, ale sama o sobě nestačí. Potřebuje ověření dalšími svědky, digitální stopou, geolokací.

Důležitý je i osobní rozměr: status válečného zajatce nechrání před stíháním za válečné zločiny. Pokud by se prokázalo, že se zajatý muž na mrzačení a zabíjení podílel, hrozí mu trestní odpovědnost bez ohledu na to, že je nyní v zajetí.

Evropská unie reagovala na činnost Wagneru sankcemi už v prosinci 2021, kdy Rada EU uvalila restriktivní opatření na skupinu i její členy. Česká republika se na této politice podílí a v minulých letech měla v Mali přímé angažmá přes mise MINUSMA, EUCAP Sahel Mali a EUTM Mali. Stabilizace Sahelu zůstává českou bezpečnostní prioritou, mimo jiné proto, že násilí v regionu přispívá k exodu civilistů a nepřímo zvyšuje migrační tlak na Evropu.

Svědectví jednoho muže, vzorec celé struktury

Věrohodnost výpovědi zvyšuje několik věcí: konkrétní trasa nasazení, časový rámec odpovídající známému působení Wagneru v Mali, návaznost na ruskou armádu. Snižuje ji fakt, že jde o zajatce mluvícího v podmínkách zajetí, jehož slova slouží i ukrajinské informační válce. Podle nás ale nejpodstatnější není otázka, zda tento jeden muž říká přesnou pravdu v každém detailu. Podstatné je, že jeho svědectví popisuje prostředí, které nezávisle dokumentují OSN, Amnesty i Human Rights Watch, prostředí, kde se beztrestnost stala normou a brutalita metodou.

Afrika pro část ruských ozbrojených struktur fungovala jako laboratoř násilí s vypnutou kontrolou. Teď se její absolventi vracejí na frontu.