CIA zrestaurovala sovětský vrtulník Mi-17, který 15 dní po 11. září tajně přepravil první agenty do Afghánistánu

Přesně ve 14:40 místního času 26. září 2001 dosedl v Pandžšíru zelený vrtulník s označením „607″ na bocích. Uvnitř sedělo sedm důstojníků CIA, tři členové posádky a dva afghánští partneři, první Američané, kteří po 11. září vstoupili do Afghánistánu. Neměli s sebou žádnou armádní kolonu ani letadlovou loď. Měli sovětský stroj, tři bedny se třemi miliony dolarů v hotovosti a rozkaz navázat spojenectví se Severní aliancí. Tentýž vrtulník teď CIA v areálu svého ústředí v Langley pečlivě zrestaurovala do podoby, v jaké odlétal svou nejslavnější misi. Nejde přitom o repliku ani maketu, je to přesně ten kus, který za dvě dekády afghánské války nalétal 310 operačních misí.

Proč sovětský vrtulník, a ne Black Hawk

Volba Mi-17 pro první tajný vstup do Afghánistánu nebyla nostalgická, ale čistě pragmatická. Vrtulníky rodiny Mi-8/17 létaly v afghánském vzdušném prostoru od sovětské invaze v roce 1979. Používala je Severní aliance, používal je Tálibán, používali je místní dopravci. Americký Sikorsky UH-60 Black Hawk by nad údolím Pandžšíru působil jako neonová reklama na přítomnost USA. Sovětský stroj splýval s krajinou.

Druhý důvod byl ryze technický. Trasa vedla přes průsmyk Anjuman v nadmořské výšce kolem 4 420 metrů. Podle ředitele muzea CIA Roba Byera patřil Mi-17 k málokterým vrtulníkům, které takový přelet zvládly s plným nákladem. Výrobce udává praktický dostup rodiny Mi-8/17 na 6 000 metrů a maximální nosnost přes 4 000 kilogramů. Pro srovnání: Black Hawk UH-60M pojme 11 až 12 vojáků a nabízí výrazně modernější avioniku i ochranné systémy, ale jeho silnou stránkou nikdy nebyla kapacita ani nenápadnost v prostředí Střední Asie.

Stroj navíc neměl transpondér. Posádka proto na horní plochy stabilizátorů namalovala nápis „USA“ a americkou vlajku, viditelné shora pro spojenecké letouny, ale skryté před pozorovateli na zemi. V kokpitu zůstaly původní azbukové popisky přístrojů, nad nimi anglické překlady psané mastnou tužkou.

Operace JAWBREAKER: tři miliony dolarů a lov na al-Káidu

Tým nesl krycí označení JAWBREAKER a vedl ho Gary Schroen, zkušený důstojník CIA se znalostí regionu. Phil Reilly, jeho zástupce, později veřejně popsal, jak na poslední chvíli hrozilo zhroucení celé mise, protože Tádžikistán váhal s povolením mezipřistání pro doplnění paliva. Let vedl nad územím s tálibánskými hlídkami, jediným vrtulníkem, bez zálohy.

Po přistání v Pandžšíru tým okamžitě převzali představitelé Severní aliance. Agenti plnili tři klíčové úkoly: upevnit spojenectví s aliancí, připravit příchod amerických speciálních sil a zahájit lov na al-Káidu. Tři miliony dolarů v hotovosti sloužily k získávání a vybavování místních spojenců. V následujících týdnech týmy CIA vybíraly cíle pro bombardování, zajišťovaly komunikační linky mezi Mazár-e Šarífem a Kábulem a pomáhaly vytlačovat Tálibán.

Samotný vrtulník s označením „607″ pak v Afghánistánu zůstal roky. Podle oficiálních materiálů CIA odlétal celkem 310 misí: noční zásobovací lety k izolovaným týmům s jídlem, municí, výstrojí i operační hotovostí. Posádka mu časem přidala volací znak „9-11-01″ jako poctu obětem útoků. Poslední operační let absolvoval v roce 2012.

Obnova pro 25. výročí

Do ústředí CIA v Langley dorazil stroj v roce 2018 a o rok později se stal trvalým exponátem. Jenže venkovní expozice si vybrala svou daň, nátěr silně vyšisoval a do trupu se začala dostávat zvířata. Před blížícím se 25. výročím prvního letu, které připadá na 26. září 2026, se CIA rozhodla vrtulník vrátit do podoby z roku 2001.

Jak popsal Byer pro CBS News, obnova zahrnovala utěsnění otvorů v trupu, kompletní přelakování a návrat původního označení „607″. Zelený odstín byl záměrně zvolen o něco sytější, protože restaurátoři počítali s tím, že slunce ho postupně vyšisuje směrem k autentickému tónu z mise. Nejde o generální opravu do letového stavu, jde o konzervaci muzejního exponátu, který má vypadat přesně tak, jako když před čtvrtstoletím startoval k průsmyku Anjuman.

Veřejnost si ho nicméně prohlédnout nemůže. Muzeum CIA ani areál v Langley nejsou přístupné civilním návštěvníkům; k dispozici je pouze virtuální prohlídka online.

Český kontext: stejné vrtulníky, pozdější vstup

Česká armáda provozuje vrtulníky ze stejné rodiny, konkrétně typ Mi-171Š s motory TV3-117VM, schopný přepravit až 24 vojáků s výstrojí. Před afghánským nasazením v roce 2014 prošlo sedm kusů modernizací na verzi Mi-171ŠM. České „mičky“ tak sdílejí s americkým exponátem základní konstrukci i filozofii: robustní, prostorný stroj stavěný pro drsné podmínky.

Samotné české zapojení v Afghánistánu ale přišlo výrazně později než operace JAWBREAKER. Ministerstvo obrany uvádí, že působení ČR v koaličních silách začalo až v květnu 2002. První bojovou misi pak 601. skupina speciálních sil absolvovala v rámci operace Trvalá svoboda až v roce 2004, armáda ji označuje za první bojové nasazení českých vojáků od druhé světové války.

Síla restaurovaného Mi-17 jako exponátu spočívá v tom, že CIA nevystavila abstraktní symbol, ale skutečný pracovní nástroj. Vrtulník, který měl v kokpitu azbuku přeloženou mastnou tužkou, tři bedny dolarů v nákladovém prostoru a na stabilizátoru ručně namalovanou vlajku, a který přesto změnil průběh války dřív, než do Afghánistánu dorazil jediný americký voják.