Velitel letectva odhalil výkony F-16 na Ukrajině. Rusům komplikují útoky, i když krtici tvrdili, že nic nezmění

Když v létě 2024 první F-16 Fighting Falcon přistály na ukrajinských letištích, část západních vojenských představitelů varovala, aby si od nich nikdo nesliboval zázrak. Americký ministr letectva Frank Kendall už v květnu 2023 prohlásil, že F-16 „fundamentálně nezmění rovnici“ války. Generál James Hecker, tehdy velitel amerických vzdušných sil v Evropě, mluvil o tom, že nejde o žádnou „zázračnou střelu“ a plná bojová způsobilost může trvat roky. Měli pravdu v tom, že samotné letouny válku neotočí. Jenže kumulativní čísla, která nyní zveřejnil velitel ukrajinského letectva Anatolij Kryvonožko po jednání s firmou Lockheed Martin, už neumožňují tvrdit, že F-16 nic nezměnily.

Čísla, která mluví jasně

Podle výstupu ukrajinského letectva na Facebooku, který citují vojenské zdroje, dosáhly ukrajinské F-16 od svého nasazení těchto výsledků: více než 3 150 zničených vzdušných cílů, z toho 666 řízených střel a zhruba 2 500 dronů různých typů. K tomu přes 650 úderů na pozemní cíle. A to vše při omezeném množství dostupné munice, jak sám Kryvonožko zdůraznil.

Pro srovnání: starší veřejná bilance, kterou přinesl oficiální dánský vojenský magazín Honnør, hovořila o přibližně 2 000 vzdušných cílech a 350 pozemních úderech. Nárůst o více než polovinu ukazuje, že tempo využívání F-16 neustále roste. Nejde o jednorázový propagandistický výstřel, ale o trend.

Mobilní štít proti střelám a dronům

Hlavní přínos F-16 na Ukrajině není v tom, že by ovládly vzdušný prostor nad celou frontou. Jejich role je jiná a v lecčems cennější: fungují jako mobilní vrstva protivzdušné obrany. Radar AN/APG-66 či jeho modernizovaná varianta AN/APG-68 odhaluje cíle na výrazně delší vzdálenost než palubní systémy sovětských MiGů-29 a Su-27, které ukrajinské letectvo provozovalo předtím. Piloti F-16 tak mají lepší situační přehled, dokážou se rychle přesunout do ohroženého sektoru a zachytit ruské řízené střely nebo íránské drony Šáhid ještě před dopadem na města a kritickou infrastrukturu.

Právě v tom spočívá komplikace pro ruskou stranu. Každá střela sestřelená ve vzduchu je střela, která nezasáhla energetickou rozvodnu, nemocnici nebo obytný dům. A každý Šáhid zničený F-16 je dron, který Rusko musí nahradit, za peníze, čas a výrobní kapacitu.

Zajímavý je i detail, který přinesl dánský zdroj: ukrajinští piloti improvizačně používají neřízené rakety Hydra 70 (ráže 70 mm, původně určené pro vrtulníky a lehké útoky) proti pomalým dronům Šáhid, aby šetřili drahé střely vzduch-vzduch typu AIM-120 AMRAAM. To svědčí o tom, jak kreativně Ukrajinci s omezenými zásobami pracují.

Historický sestřel a jeho důsledky

Dne 8. července 2026 ukrajinské letectvo oznámilo zničení ruského stíhacího letounu Su-35S. O dva týdny později, 23. července, šéf amerického sboru náčelníků štábů Dan Caine potvrdil, že šlo o první známé vítězství ukrajinského F-16 v přímém vzdušném souboji. Podle Ukrinformu to byl zlomový moment.

Na papíře přitom Su-35S vypadá jako silnější stroj. Ruský exportní materiál Rosoboronexportu uvádí maximální rychlost Mach 2,25 (přibližně 2 390 km/h), praktický dostup 18 kilometrů, nosnost 8 000 kilogramů a 12 závěsníků pro výzbroj. F-16 v konfiguracích dodaných Ukrajině dosahuje rychlosti kolem Mach 2 (asi 2 120 km/h) s akčním rádiem přibližně 1 300 kilometrů. Jenže válka se nerozhoduje na papíře. Rozhoduje kombinace taktiky, výcviku, elektroniky a munice, a právě tam západní platforma ukazuje svou sílu. Pokud F-16 dokáže ohrozit moderní ruský stíhač, roste tlak na ruské piloty držet větší odstup od fronty. A to komplikuje nasazení klouzavých pum, které Rusko masivně používá proti ukrajinským pozicím.

Ekosystém, ne jen letadla

Kryvonožkova schůzka s Lockheed Martin nebyla jen o počtech sestřelů. Jednalo se o budoucnost celé platformy, o posílení schopností současného parku i o možném budoucím přechodu na nejnovější variantu F-16 Block 70/72 s modernějším radarem AESA a vylepšenou avionikou. Nejde zatím o hotový kontrakt, spíš o signál směru: Ukrajina se nemá stát provozovatelem hrstky darovaných strojů na dožití, ale budovatelem standardizované západní stíhací kapacity.

Dodavatelský řetězec zatím vypadá takto:

• Dánsko a Nizozemsko darovaly v letech 2024–2025 celkem 43 letounů F-16.
• Norsko potvrdilo šest strojů plus financování údržby, výcviku a pořízení zbraní.
• Belgie přislíbila další letouny, které ještě procházejí údržbou před nasazením.
• Lockheed Martin provozuje evropské výcvikové centrum F-16 v Rumunsku, které může sloužit i ukrajinským pilotům.

Přesný aktuální počet provozuschopných ukrajinských F-16 Kyjev nezveřejňuje. Na pokrytí celé tisícikilometrové fronty to rozhodně nestačí. Ale jako cílená, mobilní a stále účinnější vrstva obrany i omezených útoků se tyto stroje osvědčují.

Česko v příběhu F-16

Česká republika sice sama F-16 nedodává, v rámci spojenecké dělby práce se soustředí na velkorážovou munici prostřednictvím české muniční iniciativy, zatímco Nizozemsko a Dánsko vedou koalici kolem F-16 a Německo řeší protivzdušnou obranu. Přesto má Praha v leteckém příběhu svou roli.

V červenci 2025 česká vláda schválila program leteckého výcviku pro až osm ukrajinských pilotů. Resort obrany prostřednictvím státního podniku LOM Praha zajistí 150 hodin výcviku včetně simulátorů a pozemní přípravy v hodnotě zhruba 32 milionů korun. A právě dánský oficiální přehled vojenské podpory výslovně zmiňuje i dánský příspěvek do české muniční iniciativy, což ukazuje, jak se jednotlivé spojenecké programy vzájemně doplňují. Letouny bez munice jsou jen drahé kluzáky. Munice bez letounů je jen sklad. Teprve dohromady tvoří systém, který Rusku komplikuje život.

Skeptici z roku 2023 se nemýlili v tom, že F-16 samy válku neotočí. Mýlili se v tom, kolik dokážou změnit v té části války, která se každou noc odehrává nad ukrajinskými městy, když ruské střely a drony míří na civilní cíle a někdo je musí zastavit.