Rusům se to vůbec nebude líbit. Francie začala cvičit ukrajinské piloty na Rafale, které smetou i nejnovější Su-35S

Když 29. září 2026 francouzský ministr pro evropské záležitosti Benjamin Haddad v rozhovoru pro France Info řekl, že Paříž „spustila práci na výcviku ukrajinských pilotů pro Rafale“, nešlo o další politický příslib. Šlo o potvrzení, že se z papírové dohody stal reálný program, s instruktory, hangáry a letovým plánem. Francie tím neposílá Ukrajině jen další zbraň. Buduje jí celou novou větev bojového letectva, nezávislou na americké platformě F-16 a napojenou na francouzský průmyslový a logistický řetězec. A právě to je pro Moskvu ta nejnepříjemnější zpráva.

Od summitu k letišti: tři klíčové milníky

Cesta k výcviku se dá sledovat přes tři data, která se v mediálním prostoru často směšují do jednoho. Dne 13. července 2026 na summitu Koalice ochotných v Paříži Emmanuel Macron oznámil, že Ukrajina získá prvních šestnáct Rafalů a výcvik pilotů začne „v příštích měsících“. O den později, 14. července, podepsali Macron a Zelenskyj společnou deklaraci, která upřesnila, že výcvik může začít ještě v roce 2026 a první čtyři stroje budou předány až po dokončení přípravy pilotů i mechaniků. A konečně 29. září Haddad veřejně potvrdil, že přípravy už běží.

Přesné datum prvního výcvikového dne ani konkrétní základna zveřejněny nebyly. Podle francouzského standardního modelu probíhá typová konverze zkušených pilotů zhruba pět až šest měsíců, a právě o konverzi, nikoli o výcvik od nuly, tu s největší pravděpodobností jde. Ukrajinci, kteří už prošli západním přecvičením, nepotřebují učit se létat. Potřebují se naučit létat na Rafale.

Proč se Rusko nemůže tvářit, že se nic neděje

Kreml si za roky války zvykl na rétoriku, že západní dodávky nic nezmění. Jenže Rafale není jednorázová zásilka munice. Je to systém, který s sebou přináší celý ekosystém: střely MICA a Meteor s dosahem přesahujícím 100 kilometrů, modulární bomby AASM, elektronický boj přes integrovaný systém SPECTRA a napojení na francouzskou protivzdušnou obranu SAMP/T NG. Součástí červencové dohody je dokonce licence pro výrobu bomb AASM a střel SCALP přímo na Ukrajině.

Pro Moskvu je znepokojivé především to, že Francie tím váže Ukrajinu na dlouhodobou evropskou průmyslovou infrastrukturu. Nejde o půjčku, kterou lze vrátit. Jde o schopnost, která má smysl i po válce, a která zvyšuje evropskou autonomii bez závislosti na Washingtonu. Rusko se tak nemůže spoléhat na to, že případná změna americké politiky odřízne Ukrajinu od moderního letectva.

Rafale vs. Su-35S: kdo má navrch a v čem

Su-35S je nejmodernější sériově vyráběný ruský stíhací Flanker generace 4++. Dva motory s vektorováním tahu o celkovém tahu přes 29 000 kgf ve zvláštním režimu, maximální rychlost Mach 2,25 (přibližně 2 390 km/h), bojové zatížení až osm tun. V čistě kinetické rovině (rychlost, stoupavost, supermanévrovatelnost) je to mimořádně nebezpečný stroj.

Rafale ale hraje jinou hru. Jeho výhoda leží v tom, co se odehraje dávno před tím, než se oba letouny vůbec uvidí:

• Radar RBE2 s aktivním elektronickým řízením paprsku (AESA) detekuje cíle dříve a přesněji než pasivně skenovaný Irbis-E na Su-35S.
• Střela Meteor s kombinovaným náhonem překonává podle studie RUSI ruskou R-77-1 v dosahu i v kinetické energii v koncové fázi letu.
• Systém SPECTRA kombinuje detekci, rušení a klamání hrozeb v jednom integrovaném balíku, který je stavěný pro přežití v prostředí moderní protivzdušné obrany.

Říct, že Rafale „smete“ Su-35S, je zjednodušení, ale opřené o reálnou technologickou převahu v boji na velkou vzdálenost. V dnešní vzdušné válce rozhoduje ten, kdo dřív uvidí, vyhodnotí a vystřelí. A v této disciplíně má Rafale navrch. Su-35S zůstává smrtelně nebezpečný, pokud se duel zkrátí na vizuální vzdálenost. Jenže moderní taktika právě tomu má zabránit.

Kdy to reálně změní situaci nad Ukrajinou

Tady je potřeba být střízlivý. První Rafaly mají podle Elysejského paláce létat nad Ukrajinou nejdřív v letech 2028–2029. První tranše činí šestnáct kusů. Dlouhodobý horizont počítá s akvizicí řádově sta strojů, ale výrobce Dassault měl ke konci roku 2025 nevyřízených 220 objednávek Rafalů při tempu 26 dodaných za rok. Stovka pro Ukrajinu je běh na roky, ne na měsíce.

Zároveň ani Rafale nezruší problém, na který dlouhodobě upozorňuje britský think-tank RUSI: nad Ukrajinou operuje hustá, mobilní a vrstvená protivzdušná obrana obou stran, která omezuje volnost pohybu jakéhokoli letounu. Rafale by proto dával největší smysl v roli zachycování vzdušných cílů na velkou vzdálenost, obrany proti raketám a dronům a pečlivě krytých úderů se stand-off výzbrojí, ne jako beranidlo do nejsilnějších zón ruské PVO.

Druhá větev: co to znamená vedle F-16

Ukrajina už F-16 provozuje od srpna 2024. Podle Zelenského tyto stroje aktivně sestřelují ruské střely a drony, na Ukrajině fungují i mobilní simulátory pro další piloty. Rafalová větev není náhradou, ale druhou vrstvou. Zatímco program F-16 je koaliční (Británie zajistila jazykový a základní výcvik, další země typovou konverzi), rafalový program je výrazně centralizovanější. Francie trénuje vlastní typ, na vlastní půdě, s vlastní výzbrojí.

Česko dnes provozuje čtrnáct Gripenů, první z 24 objednaných F-35A mají dorazit v roce 2031. V podpoře Ukrajiny se ČR zapojila do koalice F-16, dodala simulátor pro ukrajinské piloty a rozjela projekt výcviku ukrajinských dopravních pilotů. Posílení ukrajinského letectva, ať už přes F-16, nebo Rafale, nepřímo snižuje tlak Ruska na východní křídlo NATO, tedy i na střední Evropu.

Francie udělala krok, který přesahuje jednu dodávku i jednu válku. Vytvořila precedens, ve kterém evropská země buduje bojovou leteckou schopnost jiného státu na vlastní platformě, s vlastním průmyslem a bez amerického prostředníka. Moskva na to zatím veřejně nereagovala. Ale právě ticho bývá nejhlasitějším přiznáním, že protivník udělal něco, na co není snadná odpověď.