Čína navrhla tank s jaderným reaktorem a kanonem s dostřelem 450 km. Šedesátitunový kolos má být realitou do roku 2045

Než se začnete rozhlížet po nejbližším krytu: nejde o hotový tank, který právě sjíždí z výrobní linky. Jde o recenzovanou koncepci z čínského obranně-vědeckého ekosystému, publikovanou podle Janes v časopise Acta Armamentarii, jenž spadá pod China Ordnance Society a státní China Association for Science and Technology. Za prací stojí výzkumníci z Inner Mongolia First Machinery Group, State Key Laboratory of Special Vehicle Design and Manufacturing Integration Technology a Beijing Institute of Technology. Financování šlo přes národní klíčový laboratorní projekt. Papírový návrh? Ano. Ale papír podepsaný lidmi, kteří v Číně skutečně navrhují bojová vozidla.

Co studie skutečně říká

Koncept popisuje třífázovou cestu k plně elektrifikovanému bojovému vozidlu. Rané a střední fáze mají zůstat dieselelektrické, tedy v technologickém rámci, který není nijak revoluční. Teprve finální varianta, řazená až za horizont roku 2045, počítá s integrací malého modulárního reaktoru o uváděném výkonu 10 MW. Právě tato pozdní fáze má nést railgun s energií výstřelu 50 megajoulů a teoretickým dosahem 450 kilometrů.

Klíčové slovo je „teoretickým“. Railgun neurychluje střelu chemickou explozí jako klasický kanon, ale elektromagneticky, mezi dvěma vodivými kolejnicemi. Při energii 50 MJ by úsťová rychlost projektilu dosahovala zhruba 3,5 km/s. Udaných 450 km je balistický dosah odvozený z této rychlosti za předpokladu vhodného aerodynamického a velmi pravděpodobně naváděného projektilu. Bez přesného navedení by šlo spíš o demonstraci brutální energie než o spolehlivou palbu na takovou vzdálenost.

Šedesát tun je normální. Zbytek ne

Samotná hmotnost nepůsobí jako sci-fi. Německý Leopard 2 A8 od KNDS váží podle oficiálního produktového listu 61,5 až 64,3 tuny. Americký M1A2 Abrams se dostává na 67 tun. Oba nesou 120mm hladkohlavňový kanon s efektivním dostřelem v jednotkách kilometrů a pohání je konvenční motor, u Abramsu plynová turbína o výkonu 1 500 koní (1 119 kW).

Rozdíl mezi těmito stroji a čínským konceptem tedy neleží v hmotnostní třídě, ale v tom, co má být do stejné obálky nacpáno: pancéřování, railgun, systém chlazení, energetické zásobníky, a nakonec i reaktor s radiačním stíněním a bezpečnostními nároky, které u konvenčního tanku vůbec neexistují.

Proč reaktor nestačí sám

Reaktor dodává energii průběžně, ale railgun potřebuje extrémně krátký a prudký pulz. Proto se v railgunových systémech objevují kondenzátorové banky a specializovaná nabíjecí infrastruktura. Jak velká taková infrastruktura bývá, ukazuje americká zkušenost: pulzní moduly námořního railgunu testovaného v Dahlgrenu měřily přes 2,4 metru (osm stop) na délku a vážily téměř šest tun, každý z nich. A to šlo o systém určený pro loď, kde prostor není tak kritický jako v tanku.

Čínská studie podle sekundárních zdrojů počítá se superkondenzátory a setrvačníkovými úložišti jako mezičlánkem mezi reaktorem a zbraní. Superkondenzátory dokážou rychle pojmout a vydat energii pro krátké výkonové špičky, setrvačníky zase ukládají energii v rotaci a umějí ji bleskově uvolnit. Obojí dává smysl na papíře. Vměstnat to do šedesátitunové korby spolu s reaktorem, stíněním a posádkou je ale inženýrská výzva, kterou dosud nikdo nevyřešil.

Jak daleko je Západ

Spojené státy mají odděleně některé stavební bloky. Project Pele je transportovatelný mikroreaktor pro vojenské základny; firma BWXT uvádí výkon 1,5 MW elektřiny v systému rozloženém do čtyř standardních šestimetrových (dvacetistopých) kontejnerů. Americké námořnictvo v prosinci 2010 veřejně demonstrovalo rekordní railgunový výstřel o energii 33 MJ a mluvilo o potenciálu přes 200 kilometrů. Jenže rozpočtová linka pro další vývoj námořního railgunu byla v roce 2022 pozastavena.

Čínský koncept tedy žádá vyšší energii výstřelu než nejznámější americký veřejně doložený milník, a navíc v pozemním obalu, který je na integraci nesrovnatelně tvrdší než lodní trup. Ve veřejně dostupných zdrojích přitom neexistuje žádný západní program, který by chtěl tyto prvky sloučit do jednoho tankového podvozku.

Co to znamená pro Evropu a NATO

Pokud by vozidlo s dostřelem 450 kilometrů skutečně vzniklo a operovalo z východní hranice NATO, do jeho teoretického pásma by spadaly Helsinky, Tallinn, Riga, Vilnius i Bukurešť. Praha, Vídeň ani Berlín by v tomto dosahu neležely, jde o náš dopočet podle mapy a udaného doletu.

Ve veřejně dostupných aliančních zdrojích se nám nepodařilo dohledat přímou reakci na tuto konkrétní studii. NATO ale veřejně urychluje adopci nových technologií, věnuje se elektromagnetickému boji a téma čínské vojensko-průmyslové výzvy zmiňuje opakovaně. Obrana proti podobné platformě by podle současné doktríny stavěla na vrstvení: průzkum, rušení, klamné cíle, údery shora a útoky na senzory, napájení a logistické uzly mimo lokální ochrannou bublinu. Čím víc funkcí je navázáno na energetické hospodářství jedné platformy, tím víc roste význam boje proti jejím slabým místům.

Studie z Acta Armamentarii není potvrzený zbrojní program a Janes to výslovně uvádí. Je to ale vědecky formulovaný koncept se silným signalizačním efektem, a právě v tom spočívá jeho skutečná funkce: ukázat světu, kam Čína směřuje, i kdyby tam nakonec nedošla přesně touto cestou.