Americká ponorka za stovky miliard narazila do skály a dodnes není opravena. Náhradní díly prostě neexistují

Říjen 2021 přinesl zprávu, která otřásla americkým námořnictvem. Jaderná útočná ponorka USS Connecticut (SSN-22) narazila v ponoru do nezmapované podmořské hory někde v mezinárodních vodách Jihočínského moře. Jedenáct členů posádky utrpělo zranění, přední balastní nádrže a sonarový kryt byly těžce poškozeny. Loď se sice vlastní silou dovlekla do přístavu na Guamu, ale od té chvíle se z ní stal symbol něčeho mnohem většího než jedné navigační chyby, symbol toho, jak křehká je údržba špičkové vojenské techniky, když celá třída čítá pouhé tři kusy.

Ponorka, kterou nelze nahradit

USS Connecticut patří do třídy Seawolf, nejambicióznějšího ponorkového programu studené války. Pentagon původně plánoval postavit 29 těchto lodí. Po rozpadu Sovětského svazu ale americká vláda plán drasticky seškrtala, nejprve na 12 kusů, nakonec na pouhé tři. Důvod byl prostý: zmizela sovětská hrozba a s ní i politická vůle financovat ponorku, jejíž jednotková cena dosahovala 1,8 miliardy dolarů v cenách počátku devadesátých let. V dnešním přepočtu s inflací a kurzem se hodnota celé platformy pohybuje kolem hranice sta miliard korun.

Třída Seawolf byla navržena jako lovec ponorek par excellence. Osm torpédometů ráže 660 mm, kapacita 50 torpéd nebo řízených střel Tomahawk, oficiálně uváděná rychlost „přes 46 km/h (25 uzlů)“ (skutečná je utajená, ale odborné odhady ji řadí výrazně výš) a především mimořádně nízká akustická signatura. Právě tichost dělá ze Seawolfu platformu, kterou novější a levnější třída Virginia sice doplňuje, ale plně nenahrazuje. Zpráva amerického GAO z poloviny devadesátých let výslovně popisuje Virginii jako loď „stejně tichou, ale menší, obecně méně schopnou a levnější“.

Nehoda, která byla preventabilní

Vyšetřování amerického námořnictva uzavřelo případ jednoznačně: havárie byla preventabilní. Kumulace chyb v plánování navigační trasy, ve výkonu hlídky a v řízení rizik vedla k tomu, že ponorka o výtlaku přes 9 000 tun narazila do podmořského útvaru, který nebyl zanesen v mapách. Velitel lodi, výkonný důstojník i hlavní poddůstojník byli odvoláni. Podle odtajněného dokumentu námořnictva následovaly další kázeňské a administrativní postihy.

Poškození zasáhlo přední hlavní balastní nádrže a sonarovou sféru. Tlakový trup ani jaderný reaktor naštěstí porušeny nebyly, jinak by příběh skončil úplně jinak. Přesto trvalo téměř dva roky, než loď vůbec vjela do plné opravárenské fáze. Důvod? Suchý dok číslo 5 v loděnici Puget Sound Naval Shipyard musel nejprve projít vlastními strukturálními a seismickými úpravami. Teprve v červenci 2023 mohla oprava skutečně začít.

Díly, které nikdo nevyrábí

Tady se dostáváme k jádru problému. Nejde o to, že by díly nebylo fyzicky možné vyrobit. Jde o to, že u třílodní třídy s dávno ukončenou výrobou nikdo nedrží sériovou produkční linku ani hluboké skladové zásoby specifických komponent. Podle odpovědi NAVSEA, kterou citoval Naval News, musí loděnice u každého dílu řešit, zda ho lze vzít z omezených existujících zásob, nebo zda se musí vyrobit od nuly, kusově, draze a pomalu.

Veřejně potvrzený odhad dodatečných nákladů na opravu činí přibližně 80 milionů dolarů, tedy zhruba dvě miliardy korun. Konečná suma ale uzavřena není. A termín návratu do služby? Původní cíl zněl „konec roku 2026″. Podle čerstvé americké zprávy z konce září 2026 se ale návrat posouvá až do roku 2027. Pět let mimo službu. U ponorky, která má být podle oficiálního plánu námořnictva vyřazena už v roce 2031.

Americká, ruská a čínská ponorková síla v číslech

Výpadek jedné ponorky se může zdát marginální, dokud se nepodíváme na kontext celé třídy a celé flotily.

Americké námořnictvo podle Submarine Force Atlantic provozuje celkem 71 jaderně poháněných ponorek:

• 53 útočných (SSN), třídy Los Angeles, Seawolf a Virginia
• 14 balistických (SSBN), třída Ohio
• 4 řízenostřelecké (SSGN), přestavěné Ohio

Rusko má podle přehledu NTI 41 jaderně poháněných bojových ponorek (16 balistických třídy Borej a Delta, 14 útočných včetně moderních Jasenů a 11 řízenostřeleckých) v rámci celkové flotily asi 64 ponorek. Čína pak podle oficiální zprávy Pentagonu provozuje 12 jaderně poháněných ponorek, šest balistických a šest útočných třídy Šang, přičemž zbytek její podhladinové síly tvoří hlavně dieselelektrické jednotky.

Početně tedy USA vedou s velkým náskokem. Kvalitativně je obraz složitější. Ruský Jasen (projekt 885M) dosahuje podle otevřených zdrojů rychlosti kolem 57 km/h (31 uzlů) a americké zpravodajské hodnocení ho řadí jako tišší než starší americké Los Angeles, byť ne tak tichý jako Seawolf nebo Virginia. Čínské Šangy zůstávají hlučnější a technologicky zaostávají. Právě proto je ztráta jednoho ze tří Seawolfů bolestivější, než naznačuje pouhé procento: jde o 1,9 % útočných ponorek, ale o třetinu nejschopnější podtřídy.

Systémový problém, ne izolovaná nehoda

Příběh USS Connecticut není jen o jedné nešťastné navigační chybě. Aktuální zpráva GAO o zpožděních v údržbě amerických útočných ponorek ukazuje, že přetížená opravárenská infrastruktura námořnictva je chronický problém zasahující celou flotilu. Loděnice nestíhají, servisní cykly se protahují a každý den ponorky mimo službu stojí peníze i bojeschopnost.

U třídy Seawolf se tento systémový tlak násobí. Rozpočtový dokument námořnictva pro fiskální rok 2027 uvádí, že sesterská USS Seawolf nastoupí do údržby v květnu 2027 s plánovaným návratem až v únoru 2030. Pokud se Connecticut vrátí do služby až v průběhu roku 2027, vznikne období, kdy bude z celé elitní třídy aktivní jediná loď, USS Jimmy Carter. Nástupnická třída SSN(X) má podle oficiálního plánu námořnictva z května 2026 začít vstupovat do stavby až v polovině čtyřicátých let. Mezeru po dožívajících Seawolfech tedy nezacelí včas.

Tři ponorky za stovky miliard. Jedna v doku s díly, které se musejí vyrábět od nuly. Druhá míří do dlouhé údržby. Třetí drží pozici sama. Není to příběh o slabé Americe, je to příběh o ceně, kterou supervelmoc platí za to, že nejlepší techniku na světě postavila jen třikrát.