Rusové ztrácejí předmostí severně od Kupjansku, ale na západním břehu Oskolu tlačí Ukrajince do kouta. Situace je vážná

Dne 3. října vystoupil v ukrajinském televizním éteru mluvčí charkovského operačního uskupení Viktor Trehubov a popsal situaci, která připomíná dvě šachové partie hrané současně na jedné desce. Severně od Kupjansku se ruský výběžek na pravém břehu Oskolu zužuje, Ukrajinci ho tlačí zpátky k řece a k Dvoričné, čímž Rusům komplikují zásobování i vysílání infiltračních skupin do severních částí města. Jenže na opačné straně řeky, v ose Piščane–Kupjansk-Vuzlovyj–Kivšarivka, Rusko útočí středem ukrajinského předmostí a snaží se ho rozseknout vedví. Teprve souběh obou dějů dělá z kupjanského úseku jedno z nejnebezpečnějších míst celé fronty.

Ruský klín na severu se zmenšuje, ale ještě nezmizí

Ruský výběžek na pravém, tedy západním břehu Oskolu se táhne od Dvoričné přes Zapadne a Holubivku k severním přístupům do Kupjansku. Slouží jako odrazový můstek pro malé skupiny, které se podél řeky snaží proniknout do města. Podle Trehubovova vyjádření ze 4. září na Ukrinformu Rusové zavádějí pododdíly přes Holubivku podél Oskolu, ale tento koridor se zužuje.

Už 20. září Trehubov upřesnil, že ukrajinské síly tlačí ruské pozice blíž k řece a k okraji Dvoričné, čímž se zhoršuje ruská logistika na celém pravobřežním pásu. Výběžek dosud nezmizel; Trehubov 3. října řekl, že teprve jeho stažení „optimálně do nuly“ by znamenalo, že hlavní část Kupjansku už není pod hrozbou infiltrace ze severu. Ukrajinské velení mluví o postupném stlačování, nikoli o termínované útočné operaci.

Na druhém břehu Rusko míří středem ukrajinského předmostí

Zatímco severní klín se krčí, na levém, východním břehu Oskolu se odehrává opačný příběh. Rusko využívá prostor Piščane jako nástupní osu a tlačí směrem na Kupjansk-Vuzlovyj a Kivšarivku. Cíl popsal Trehubov už v červenci pro Suspilne Charkiv: rozříznout ukrajinské levobřežní předmostí na dvě části a otevřít si další osu tlaku přímo na Kupjansk.

1. září na Ukrinformu Trehubov označil právě tento směr za momentálně nejnebezpečnější. Nejde o frontální vlny jako kdysi u Bachmutu, boje mají charakter dronového a dělostřeleckého opotřebování, malých průniků a tlaku na logistické trasy. Ale důsledek by mohl být tvrdý: pád Kivšarivky by oslabil jihovýchodní oporu ukrajinského držení, přiblížil Rusy ke Kupjansku-Vuzlovému a zmenšil hloubku obrany kolem železničního uzlu.

Dvě protisměrné hry kolem jedné řeky

Klíč k pochopení kupjanské situace neleží v jedné vesnici ani v jednom směru. Leží v tom, zda Rusko dokáže současně udržet infiltrační koridor na severu města a zároveň proříznout ukrajinský levobřežní klín. Teprve souběh obou jevů by z lokální krize udělal větší operační problém.

Zatím se to Moskvě nedaří úplně. Na severu ztrácí prostor. Ale na východním břehu drží iniciativu a Ukrajina tam musí bránit protáhlé předmostí pod neustálým tlakem. Obě partie spolu souvisejí logisticky: čím víc se zmenší ruský pravobřežní výběžek, tím hůř se Rusům posílají skupiny do severu města. Z druhé strany se Rusko snaží ztrátu kompenzovat zesílením útoků přes Piščane. Jde o dvě protisměrné hry kolem stejné říční linie.

Město, kde žije tři sta lidí a evakuace je vojenská operace

Vojenská mapa je jedna věc. Civilní realita druhá. Podle šéfa kupjanské městské vojenské správy Besedina žilo ve městě koncem června asi 390 lidí. V srpnu šéf okresní správy Kanašovyč uvedl, že v celém kupjanském okrese zůstává zhruba 10 500 obyvatel, za dva měsíce jich odešlo přes pět tisíc. Kritická infrastruktura je zničená, evakuace probíhá výhradně s pomocí armády.

Pro srovnání: v září 2022 Ukrajina Kupjansk osvobodila během bleskové charkovské protiofenzívy. Tehdy šlo o rychlý manévr, kolaps ruské obrany a operační průlom za Oskol. Dnes se na stejném území vede opotřebovací boj o každý lesní pás a každou logistickou cestu. Žádný průlom se nerýsuje na žádné straně.

Proč by to mělo zajímat Prahu

Kupjansk je přesně ten typ uzlu, kvůli kterému Česko spustilo muniční iniciativu. Bezpečnostní rada státu se jí zabývala v lednu 2026 a vláda schválila víceletý program asistence Ukrajině na období 2026–2030. Ministr Lipavský po jednání ministrů NATO v prosinci 2025 hovořil o stovkách tisíc kusů velkorážové munice dodané v rámci české iniciativy. Boje u Kupjansku ukazují, proč je každý granát potřeba: Ukrajina tu nedrží jednu linii, ale dvě souběžné obrany na opačných březích řeky, a obě spolykají munici tempem, které si opotřebovací válka vynucuje.

Ve městě, kde zůstalo tři sta civilistů a evakuace vyžaduje vojenský doprovod, se rozhoduje o tom, zda Rusko získá další osu tlaku na charkovský region. Kupjansk není Bachmut, nemá jeho symboliku ani mediální pozornost. Ale ztráta železničního uzlu na Oskolu by změnila logistiku celého severovýchodního úseku fronty. A to je důvod, proč se tam bojuje s takovou urputností na obou březích.