Dmitrij Medveděv v rozhovoru pro íránskou státní televizi předložil tři podmínky „míru“ a dodal: pokud je Kyjev nesplní dobrovolně, Rusko to udělá vojensky.
Místopředseda ruské Bezpečnostní rady to řekl 3. října 2026 v rozhovoru pro íránskou státní televizi IRIB, jak jej následující den citovala agentura TASS. Nejde o diplomatickou nabídku. Jde o seznam požadavků, který má Ukrajinu zmenšit, odzbrojit a přeformátovat zevnitř, a který je podepřen explicitní hrozbou násilí. Podívejme se na každou z těch tří podmínek a na to, proč Medveděvova rétorika nese rysy, které bychom u kohokoli jiného bez váhání pojmenovali jako nacistické.
Tři podmínky, které nemají s mírem nic společného
Medveděv je formuloval takto:
1. Neutralita a bezjaderný status. Ukrajina se má vzdát jakéhokoli směřování do NATO, zakázat přítomnost cizích vojenských základen na svém území a přijmout stropy na počty vojáků i parametry zbraní. Ruské memorandum z 2. června 2025 to rozepisuje do detailů: zákaz vojenských aktivit třetích států, zákaz jaderných i dalších zbraní hromadného ničení, rozpuštění „nacionalistických formací“. Prakticky jde o demontáž ukrajinské obranyschopnosti.
2. Konec „nacionalistického kurzu“. Medveděv požaduje, aby Ukrajina opustila údajný „zákaz všeho ruského“ a skoncovala s politikou, kterou Kreml nazývá nacionalismem. Co to znamená v praxi, si ukážeme níže: na okupovaných územích to vypadá jako systematické vytlačování ukrajinštiny ze škol, úřadů a veřejného prostoru.
3. Uznání čtyř oblastí jako ruských. Doněcká, Luhanská, Záporožská a Chersonská oblast mají podle Medveděva přejít pod ruskou jurisdikci. Rusko si je v září 2022 zapsalo do ústavy po zinscenovaných pseudoreferendech, přičemž ani jednu z nich plně nekontroluje. Severoatlantická rada k tomu řekla jednu větu, která platí dodnes: „Tyto země jsou Ukrajina.“
A pak je tu ta klíčová doložka. Medveděv dodal, že pokud to nepůjde diplomaticky, „uděláme to vojensky“. Mírová nabídka, která končí hrozbou síly, není mírová nabídka. Je to ultimátum.
Co „vymazání ukrajinštiny“ znamená v praxi
Medveděv doslova neřekl „zakažte ukrajinštinu“. Mluví o konci „nacionalistického kurzu“. Jenže to, co Kreml pod tímto pojmem prosazuje na okupovaných územích, má zcela konkrétní podobu, a je to zdokumentované nezávislými organizacemi.
Zpráva Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva z března 2024 popisuje na okupovaných územích „klima strachu“: tlak na přijetí ruských pasů, omezení přístupu ke službám pro ty, kdo odmítnou, kontrolu informací a represi vůči kritikům. Human Rights Watch ve zprávě z června 2024 detailně zmapovala nucenou rusifikaci školství: vnucení ruských osnov, ruského jazyka jako jediného vyučovacího, indoktrinaci dětí a postihy rodičů, kteří chtějí pro své děti ukrajinské vzdělávání.
Titulková zkratka „vymazat ukrajinštinu“ tedy není přehnaná. Je to popis toho, co se na okupovaných územích reálně děje. A Medveděv chce, aby se totéž stalo státní politikou celé Ukrajiny.
Proč slovo „nácek“ není jen provokace
Označení je tvrdé. Ale podívejme se na konkrétní rysy Medveděvovy veřejné rétoriky a porovnejme je s tím, co historicky definuje nacistické myšlení.
Popírání státnosti a identity sousedního národa. Medveděv na svém telegramovém kanálu opakovaně mluví o Ukrajině jako o „kvazistátu“, o „neexistující“ zemi, o „umírající“ entitě. Tvrdí, že ukrajinská města jsou „ruská“. To není geopolitická analýza, je to popření práva jiného národa na existenci.
Územní expanze prezentovaná jako historická spravedlnost. Nárok na čtyři cizí oblasti, zapsaný do ústavy po vojenské okupaci a zinscenovaných hlasováních, je přesně ten model, který Evropa zažila ve třicátých letech minulého století. Tehdy se tomu říkalo Anšlus a „osvobození“ Sudet.
Eliminační jazyk. Medveděv veřejně volá po „rozdrcení“ a „likvidaci“ ukrajinského státu. Mluví o „banderovském režimu“, který je třeba zničit. Dehumanizace protivníka, jeho převedení z politického oponenta na existenciální hrozbu, kterou je třeba vymýtit, je klasický nástroj totalitní propagandy.
Nucená kulturní asimilace. Rusifikace školství, vnucování jazyka, přepisování dějin, indoktrinace dětí. To nejsou vedlejší efekty války. Je to systém.
A Medveděv není ojedinělý případ. Tato rétorika prostupuje ruským veřejným prostorem, od státní televize přes politiky až po vojenské blogery. Popírání ukrajinské identity, volání po zničení ukrajinského státu a prezentace agresivní války jako „obrany“ jsou v Rusku mainstreamem, nikoli excesem.
Proč Ukrajina tyto podmínky nemůže přijmout, a proč to Moskva ví
Změna území Ukrajiny vyžaduje podle článku 73 ukrajinské ústavy celostátní referendum. Ústava zároveň říká, že její změny nesmějí směřovat k likvidaci nezávislosti nebo narušení územní celistvosti, a za stanného práva ji nelze měnit vůbec. Zákon o celostátním referendu z roku 2021 řadí změnu území výslovně mezi referendové otázky. Právně je tedy „odevzdání“ čtyř oblastí v současné situaci nemožné.
Moskva to ví. Medveděv to ví. Právě proto ta doložka „jinak vojensky“. Podmínky nejsou navrženy tak, aby je šlo splnit. Jsou navrženy tak, aby ospravedlnily pokračování války.
Co to znamená pro Česko a Evropu
České ministerstvo zahraničí opakovaně potvrdilo, že podporuje územní celistvost Ukrajiny v hranicích z roku 1991, ruské anexe neuznává a ruskou agresi považuje za ohrožení evropské bezpečnosti. Obranná strategie České republiky z roku 2023 jde ještě dál: výslovně říká, že kvůli rostoucí agresivitě Ruska je hlavním úkolem české obranné politiky příprava na dlouhotrvající obrannou válku vysoké intenzity a že ruské hybridní působení ohrožuje i Česko.
Přijetí Medveděvových podmínek by legitimizovalo změnu hranic silou. Vytvořilo by precedent, který by oslabil Ukrajinu jako bezpečnostní hráz mezi Ruskem a aliančním prostorem. A posílilo by model, v němž stačí dostatečně velká armáda, jaderný arzenál a ochota vyhrožovat, a mezinárodní právo přestane platit.
Medveděv nemluvil o míru. Mluvil o kapitulaci. A slovník, kterým to dělá (popření státnosti, nárok na cizí území, hrozba silou, kulturní asimilace), má v evropských dějinách přesný název. Jen se ho Kreml naučil používat s obrácenými znaménky.