Ukrajinci mění předmostí u Lymanu ve strategickou past na ruské vojáky. Velení se bojí úplného kolapsu fronty

Když velitel 3. armádního sboru Andrij Bileckyj v polovině září poprvé veřejně potvrdil existenci operace Vivaldi, ruské velení už mělo problém. Měsíce utajovaná příprava, klamné manévry a systematické údery na logistiku přinesly výsledek, který proruští blogeři sami označili za důsledek „krásných hlášení“, tedy zkreslených zpráv, které po velitelském řetězci stoupaly nahoru a zakrývaly skutečný stav. Rusové čekali hlavní úder na ose Šandryholove–Zelena Dolyna a spálili tam rezervy. Skutečný průlom přišel jinde.

Co je předmostí u Lymanu a proč na něm záleží

Pojem „předmostí“ v tomto případě neznamená most přes řeku. Jde o ruský výběžek fronty severně a severovýchodně od Lymanu, klín opřený o obce Nove, Kolodjazi, Zarične a přístupy k řece Žerebec. Z tohoto výběžku Rusko dlouhodobě tlačilo směrem k městu a dál k severním přístupům ke Slavjansku. Lyman byl už v říjnu 2022, kdy ho Ukrajina osvobodila, popisován jako logistický a dopravní uzel celého severního Donbasu. V roce 2026 je město pod ukrajinskou kontrolou, ale ruský výběžek nad ním fungoval jako nástupiště pro případný obchvat obranného pásu měst Slavjansk–Kramatorsk–Družkivka.

Klíčem k celému výběžku jsou výšiny u Nove. 3. armádní sbor je označil za klíčový uzel; kdo drží tyto výšiny, drží iniciativu na celém úseku. A právě o ně se teď bojuje.

Jak Ukrajina buduje past

Operace Vivaldi je pojmenovaná podle čtyř ročních období a rozčleněná do čtyř fází. K závěru září 2026 sbor hlásil konec třetí fáze s kumulativními zisky: 85 km² po první, přes 125 km² po druhé a 176 km² po třetí. Nejde o bleskovou válku. Jde o metodické ukrajování výběžku, které kombinuje tři vrstvy tlaku:

• Klam a utajení. Skutečný směr úderu zůstal měsíce skrytý. Rusové nasadili rezervy na falešnou osu a zjistili to pozdě.
• Ničení logistiky a velení. Drony, dělostřelectvo a elektronický boj systematicky zasáhly zásobovací trasy, velitelské a komunikační uzly a dronovou jednotku Rubikon, která byla nucena stáhnout se z úseku.
• Tlak na styk dvou armád. Ukrajina cílí na šev mezi 20. a 25. kombinovanou armádou Ruska. Rozpojení těchto dvou uskupení by znamenalo, že každé z nich bude bojovat izolovaně, bez vzájemné podpory.

Paralela s rokem 2022 je zřejmá. Tehdy Ukrajina dostala pod palebnou kontrolu logistické trasy vedoucí do Lymanu a Rusové město opustili, aby se vyhnuli obklíčení. Teď se totéž schéma (palba na přístupy, izolace, tlak na ústup) opakuje na výběžku severně od města. Rozdíl je v tempu: doněcká oblastní správa připomíná, že boje o Lyman v roce 2022 trvaly zhruba měsíc. Vivaldi běží podstatně déle, ale právě proto může být závěrečná fáze lokálně rychlá; jakmile padnou výšiny, cesty zásobování a velitelské uzly, ústup se může zrychlit v řádu dnů.

Co znamená „kolaps fronty“

Nejde o zhroucení celé donbaské fronty. Jde o něco konkrétnějšího a pro ruské velení možná bolestnějšího: nucený ústup z celého výběžku za řeku Žerebec, ztrátu Nove a přilehlých výšin a rozpad severní části operačního plánu na obchvat Slavjansku.

Podle analýzy Critical Threats/ISW ze 16. září 2026 bylo cílem 25. kombinované armády dobýt Lyman a překročit Severní Doněc pro široký obchvat obranného pásu. Pokud se tato armáda u Lymanu hroutí nebo musí ustupovat, severní rameno celého plánu se zásadně oslabuje. A signály krize jsou viditelné: náčelník generálního štábu Gerasimov podle dostupných informací mohl odvolat velitele 20. kombinované armády Romana Jurčenka za nezastavení ukrajinských protiútoků. Proruští blogeři otevřeně kritizují zkreslený reporting a debatují o tom, zda velení vůbec ví, co se na frontě děje.

Rusko situaci ještě může stabilizovat. Drží pozice na západních březích Žerebce, opírá se o prostor Ozerne a Jampil a snaží se posílit úsek. Úplné obklíčení zatím veřejně potvrzené není, spíš jde o hrozbu odříznutí a postupné izolace. Čím déle ale Ukrajina udrží kombinaci dronové převahy, palby na logistiku a kontroly výšin u Nove, tím pravděpodobnější bude alespoň zkrácení ruské linie.

Proč na tom záleží i Česku

Vývoj u Lymanu není jen vojenská epizoda z východní Ukrajiny. Je to test efektivity západní, a české, podpory. Ministerstvo zahraničí ČR v programu asistence Ukrajině na roky 2026–2030 výslovně uvádí, že podpora Ukrajiny posiluje i bezpečnost České republiky. Premiér Babiš v lednu 2026 potvrdil pokračování české muniční iniciativy za podmínky spolufinancování dalšími státy. Pokud Ukrajina u Lymanu prokazuje, že umí lokálními protiúdery rozbíjet ruské operační plány, je to pro zastánce pomoci konkrétní důkaz: nejde jen o udržování fronty, ale o měnění situace.

Třetí sbor jako technologická laboratoř

Za operací Vivaldi stojí 3. armádní sbor, který se prezentuje jako největší formace ukrajinských obranných sil. Drží přes 150 kilometrů fronty a v operaci kombinuje mechanizované brigády, dělostřelectvo, elektronický boj, průzkumné jednotky, drony i pozemní roboty. To z něj dělá jednu z technologicky nejpropojenějších ukrajinských formací, a zároveň testovací prostředí pro taktiky, které mohou být nasazeny i jinde na frontě. Zničení ruského velitelského a komunikačního uzlu a vynucené stažení dronové jednotky Rubikon ukazují, že nejde jen o pěchotní tlak, ale o systematické oslepování protivníka.

Ruský výběžek u Lymanu ještě nepadl. Ale iniciativu už drží Ukrajina, a každý den, kdy Rusko reaguje místo aby útočilo, je den, kdy se past utahuje.