Rusové nasazují novou verzi Geran-5, která nepotřebuje GPS. Rušičky jsou proti němu k ničemu, musí ho sestřelit

Více než čtyři roky trvající válka na Ukrajině přinesla desítky technologických posunů, ale málokterý mění pravidla hry tak zásadně jako tento. Proudový úderný dron Geran-5, rychlejší a nebezpečnější nástupce pověstných íránských Šáhidů, se podle otevřených zdrojů objevuje ve variantě, která dokáže navigovat i bez satelitního signálu. Palubní kamera porovnává obraz země pod sebou s předem nahranými snímky a koriguje kurz. Rušičky GPS, dosud jeden z nejlevnějších a nejúčinnějších nástrojů ukrajinské obrany, tak proti tomuto dronu ztrácejí smysl. Zbývá jediné řešení: fyzicky ho zničit.

Co je Geran-5 a proč je jiný než klasický Šáhid

Základní Geran-5 je proudový úderný bezpilotník, který ukrajinská vojenská rozvědka (HUR) detailně zdokumentovala na portálu War&Sanctions. Nejde o pomalý vrtulový dron, na jaký si ukrajinská obrana za roky války zvykla. Parametry mluví jasně:

• Délka: 6,5 m
• Rozpětí křídel: 3,2 m
• Maximální vzletová hmotnost: 850 kg
• Bojová hlavice: 90 kg
• Cestovní rychlost: 450–600 km/h
• Dolet: 950 km
• Operační strop: 6 000 m
• Pohon: čínský proudový motor Telefly TF-TJ2000A

Už základní verze je vybavena anténou Kometa-M12, která je podle dostupných informací odolná vůči rušení, a mesh modemem XK-F358 čínského původu. Geran-5 tedy nikdy nebyl „hloupý“ dron závislý na jednom navigačním kanálu. Nová varianta, v otevřených zdrojích označovaná jako K5, tento trend posouvá ještě dál.

Navigace bez GPS: princip známý z řízených střel

Klíčovou novinkou verze K5 má být optický navigační modul, který monitorovací kanály označují jako „Susanin“. Ruský válečný korespondent Andrej Filatov popsal systém na serveru Gazeta.ru jako navigaci „po podkladu bez GPS a spojení s operátorem“. Jde o ruský zdroj, a k jeho tvrzením je proto třeba přistupovat obezřetně. Nicméně princip, který popisuje, není žádná science fiction.

Technologie se podobá systému DSMAC (Digital Scene-Matching Area Correlation), který americké námořnictvo používá na střelách Tomahawk už desítky let. Palubní kamera snímá terén pod dronem a porovnává obraz s referenčními snímky uloženými v paměti. Podle míry shody koriguje letovou dráhu. Podobný princip využívá i ruská řízená střela Ch-101.

Podle analýzy Defense Express ale nejde o plnohodnotnou náhradu satelitní navigace, spíš o záložní korekční vrstvu. Systém má své limity: závisí na kvalitě osvětlení, roční době, stínech a celkové viditelnosti terénu. V noci nebo za husté oblačnosti jeho přesnost klesá. To je podstatný detail: Rusko nehledá zázračnou zbraň, ale levný způsob, jak zvýšit počet průniků na cíl.

Důležité je také upozornit, že ukrajinské oficiální zdroje zatím nepotvrdily ani označení K5, ani přítomnost modulu Susanin jako samostatně zdokumentovanou variantu. Dostupné indicie pocházejí z analýzy trosek, monitoringu a právě z ruských výroků.

Čísla, která mluví za vše

Dopad proudových dronů na ukrajinskou obranu je už dnes měřitelný. Prezident Zelenskyj 26. září 2026 uvedl, že úspěšnost sestřelování proudových „šáhidů“ dosahuje pouhých 55 %. O dva dny později číslo mírně vzrostlo na 57 %, ale v jedné konkrétní vlně tvořily proudové drony téměř 90 z více než 120 nasazených strojů. Pro srovnání: proti klasickým vrtulovým Šáhidům dosahovala ukrajinská obrana úspěšnosti přes 90 %.

Za samotný září 2026 Rusko podle webu ukrajinského prezidenta vypustilo více než 2 730 proudových dronů tohoto typu. A plánuje přidat: na výrobu proudových dronů a munice s dlouhým doletem chce příští rok vynaložit v přepočtu přes 300 miliard korun. Ekonomika útoku je přitom brutálně jednoduchá: levný dron nutí obranu reagovat drahými prostředky. Každý sestřelený kus je pro Ukrajinu nákladnější než pro Rusko.

Jak se bránit, když rušení nestačí

Samotné GPS rušení přestává být spolehlivou odpovědí. To neznamená, že elektronický boj ztratil význam úplně: Geran-5 stále nese elektronické komponenty, které lze teoreticky narušit. Ale v praxi roste význam takzvaného kinetického řešení, tedy fyzického zničení dronu za letu.

Ukrajina reaguje na několika úrovních. Ministerstvo obrany oficiálně zavedlo do výzbroje interceptor JEDI Shahed Hunter s rychlostí přes 350 km/h a operačním stropem do 6 km. Testuje také autonomní interceptory, které podle ministerstva automatizují 95 % cyklu zásahu, od detekce po zničení. Bojové testy proběhly v Charkovské oblasti. Vedle toho Ukrajina systematicky útočí na ruské dronové základny, velitelská stanoviště a přenosové stanice systému Geran/Gerbera, čímž se snaží problém řešit u zdroje.

Z pohledu NATO a České republiky je situace poučná. Česká armáda provozuje systém RBS 70 NG od švédského Saabu s dosahem přes 9 km, výškovým pokrytím do 5 km a střelou letící rychlostí Mach 2 (přibližně 2 450 km/h) s nezarušitelným laserovým navedením; parametry, které Geran-5 pokrývají. Objednány jsou i mobilní komplety MSHORAD na podvozku MARS S-330, ty ale dorazí až v letech 2028–2030. Systém MR-2 Viktor, který Česko dodalo Ukrajině, má účinný dosah pouhých 1 402 metrů: proti rychlému proudovému cíli je to velmi krátké okno pro zásah.

Čínské komponenty a otázka, kdo za nimi stojí

Portál War&Sanctions přímo identifikuje v Geranu-5 čínský motor Telefly TF-TJ2000A i čínský mesh modem XK-F358. Vedle nich se v troskách našly i americké a německé součástky. Otázka vědomého zapojení Pekingu do dodavatelského řetězce zůstává otevřená: veřejný důkaz o přímé státní podpoře čínské vlády pro konkrétní program Geran-5 neexistuje. Jde o komponenty dvojího užití, které mohou procházet civilními kanály. Ale objem a pravidelnost dodávek naznačují, že nejde o náhodu.

Levný proudový dron s optickou navigací, čínským motorem a schopností obejít GPS rušení představuje systémový posun, ne jednorázovou novinku. Ukrajina i její spojenci teď stojí před úkolem, který nemá levné řešení, a přesně to je ruský záměr.