Ukrajinci vymysleli geniální odpověď na ruské útoky. Zkřížili sovětské systémy Kub a Buk do jednoho hybridu

Nejde o žádnou novou superzbraň z tovární linky. Vojáci 156. pluku Maksyma Kryvonoše vzali odpalovač 2P25 ze staršího systému Kub, naložili na něj střely 3M9 a celou palbu řídí radarem novějšího Buku. Výsledkem je improvizovaná, ale funkční bojová sestava, která vrací do hry staré zásoby munice tam, kde by jinak musela létat vzácnější bukovská nebo západní střela. Po více než čtyřech a půl letech plnohodnotné války je právě tohle schopnost, která rozhoduje, ne jednotlivý zázračný systém, ale hustota obrany po celé hloubce území.

Dva systémy, jedna palba

Kub (oficiální označení 2K12) je sovětský mobilní protiletadlový komplet z šedesátých let. Jeho trojitý samohybný odpalovač 2P25 nese střely 3M9M3 o hmotnosti kolem 600 kg, s rychlostí až 900 m/s a dosahem zhruba 4 až 23 km při výškovém záběru od 25 metrů do 14 kilometrů. Česká armáda ho provozovala ještě nedávno, Armáda ČR v roce 2021 otevřeně psala o čtyřech bateriích u 251. protiletadlového raketového oddílu, o problémech s municí i náhradními díly a o plánované náhradě systémem SPYDER.

Buk (SA-11 Gadfly v kódu NATO) je mladší střední vrstva protivzdušné obrany. Jeho samohybná palebná jednotka 9A310M1 nese vlastní ozařovací radar Fire Dome, čtyři střely a podle amerického armádního průvodce Worldwide Equipment Guide dosahuje naváděcí dosah 42 km. Klíčové je, že radar Buku dokáže cíl vyhledat, uzamknout a průběžně ho „osvětlovat“ odraženou radarovou energií. Poloaktivní hlavice střely 3M9 z Kubu se té energie chytí úplně stejně, jako by ji osvětloval vlastní kubovský radar. Buk tedy velí, Kub střílí.

Sovětský základ, ukrajinská praxe

Tahle kompatibilita nevznikla v polní dílně. Americký armádní průvodce popisuje přechodovou variantu Kub-M4/Buk-1, která vznikla kvůli zpožděním v programu Buk: v bateriích Kubu se jeden odpalovač nahrazoval vozidlem 9A38 z Buku a tvořily se hybridní baterie i celé prapory. Interoperabilita byla záměrně budovaná už v sovětské éře jako přechodové řešení.

Ukrajinci ji ale posunuli jinam. Místo továrně navržené integrační platformy 9A38 nechávají oba systémy fyzicky oddělené: Kub zůstává odpalovačem, Buk zůstává palebnou jednotkou s radarem. Podle videa zveřejněného 156. plukem, na které upozornily UNITED24 Media i ArmyInform, tato polní sestava funguje a má na kontě přibližně dvacet sestřelů.

Proč zrovna teď: proudové Šáhidy mění pravidla

Rusko v průběhu roku 2026 výrazně navýšilo podíl proudových dronů Šáhid, které letí rychlostí přes 400 km/h, tedy podstatně rychleji než starší vrtulové verze. Ukrajinské ministerstvo obrany na jaře 2026 oznámilo první sestřel takového dronu. Podle vyjádření mluvčího ukrajinských vzdušných sil Jurije Ihnata klesla míra sestřelu proudových Šáhidů zhruba na 60 %, zatímco u klasických benzínových variant dosahovala 92–96 %.

Ruská strana navíc před útoky provádí vícevrstvý průzkum ukrajinské protivzdušné obrany, elektronického boje i radarového pokrytí a trasy dronů plánuje tak, aby obcházely známé pozice. V tomhle kontextu dává hybrid Kub+Buk smysl: přidává další vrstvu obrany na místech, kde by jinak zela mezera, a spotřebovává přitom starší munici, kterou by bylo škoda nechat ležet ve skladech.

Kub+Buk versus FrankenSAM: dvě větve jedné snahy

Hybrid Kub+Buk není jediná ukrajinská improvizace. Oficiálně potvrzený projekt FrankenSAM integruje americké střely RIM-7 Sea Sparrow do systémů Buk-M1. Podle ukrajinského ministerstva obrany jde o součást širší koalice integrované protivzdušné a protiraketové obrany. FrankenSAM má na kontě přes sto vzdušných cílů a je rozšířenější, byť osádky hlásí, že RIM-7 mírně zkracuje dosah oproti původní bukovské munici.

Rozdíl je zásadní: FrankenSAM řeší nedostatek sovětských střel tím, že je nahrazuje západními. Kub+Buk řeší přebytek starých kubovských střel tím, že jim dává nový mozek. Obě větve vyrůstají ze stejného kořene, ze snahy prodloužit život sovětských platforem a neplytvat drahými moderními systémy typu Patriot nebo NASAMS na cíle, které lze sestřelit levněji.

Pro srovnání: NASAMS od Kongsbergu je síťově propojený modulární systém krátkého až středního dosahu schopný střílet střelami AIM-9X, AMRAAM i AMRAAM-ER. Patriot je vyšší vrstva s fázovaným radiolokátorem, baterií až osmi odpalovačů a schopností ničit i taktické balistické střely. Kub+Buk není jejich konkurent, je to doplněk, který šetří právě tyto systémy pro cíle, na které starý Kub nestačí.

Český střípek v mozaice

Česká republika má v tomto příběhu vlastní stopu. Prezident Petr Pavel v květnu 2023 v rozhovoru pro Český rozhlas Radiožurnál potvrdil předání dvou systémů Kub s větším počtem raket Ukrajině. Polský think-tank OSW tehdy upřesnil, že šlo o dvě baterie, každou se čtyřmi samohybnými odpalovači, průzkumně-naváděcími vozidly a velitelským stanovištěm. Vedle toho Praha v prvním roce války oficiálně přiznala i šest systémů Strela z armádních zásob. Přímý důkaz, že české Kuby skončily právě v sestavě typu Kub+Buk, veřejné zdroje nenabízejí; technicky ale právě Kub je ta česká položka, která do podobné improvizace přesně zapadá.

Skutečná genialita tohoto řešení nespočívá v žádném technologickém průlomu. Spočívá v tom, že Ukrajina dokáže proměnit logistický problém (sklady plné stárnoucích střel k systému, který sám o sobě už nedostačuje) v další funkční vrstvu obrany proti hrozbě, na kterou byl původně navržen úplně jiný systém. V souboji adaptací, který tahle válka definuje, je to odpověď přesně tak chytrá, jak potřebuje být.